Para badminton je sport určený osobám s tělesným postižením, který vychází z pravidel klasického badmintonu. Tento dynamický a technicky náročný sport je uznáván Mezinárodní badmintonovou federací (Badminton World Federation – BWF) a od roku 2020 je také součástí Letních paralympijských her. Para badminton nabízí jedinečnou kombinaci rychlosti, strategie a preciznosti, a zároveň je dostupný širokému spektru sportovců s různými typy postižení.
Kořeny para badmintonu sahají do 90. let 20. století, kdy se začal formovat jako organizovaný sport. V roce 1995 se konalo první mistrovství světa v Nizozemsku. Postupem času se para badminton rozšiřoval do dalších zemí, včetně České republiky, a získával na popularitě. Významným milníkem bylo oficiální uznání para badmintonu Mezinárodní paralympijskou komisí a jeho zařazení do programu paralympiády v Tokiu 2020.
Para badminton je otevřený sportovcům s různými typy fyzického postižení. Hráči jsou podle typu a míry postižení zařazováni do šesti hlavních klasifikačních kategorií:
WH1 – vozíčkáři s výrazným postižením trupu a dolních končetin
WH2 – vozíčkáři s menším postižením trupu
SL3 – hráči s postižením dolních končetin ovlivňujícím pohyb
SL4 – hráči s menším postižením dolních končetin
SU5 – hráči s postižením horních končetin
SH6 – hráči s nízkým vzrůstem (např. s achondroplazií)
Zařazení do odpovídající kategorie je dáno klasifikací, kterou provádějí vyškolení odborníci podle pravidel Světové badmintonové federace (BWF).
Základní pravidla para badmintonu se od těch klasického badmintonu liší jen minimálně. Hraje se na stejném kurtu a s běžným badmintonovým vybavením – raketou, míčkem a sítí. U hráčů na vozíku jsou některá pravidla přizpůsobena, například rozměry hřiště nebo způsob podání.
Každý zápas se hraje na dva vítězné sety do 21 bodů. V případě nerozhodného stavu 20:20 se set prodlužuje do dvoubodového rozdílu, maximálně však do 30 bodů. Vybavení hráčů je téměř totožné s běžným badmintonem. Vozíčkáři využívají speciálně upravené sportovní vozíky, které na rozdíl od klasických invalidních vozíků poskytují vysokou stabilitu a možnost rychlého pohybu po kurtu. „Stojící“ hráči často využívají ortézy, protézy nebo jiné kompenzační pomůcky.
Para badminton není jen o soutěžení. Jde také o zdravý životní styl, fyzickou aktivitu, seberealizaci a překonávání vlastních limitů. Hráči rozvíjejí koordinaci, sílu, vytrvalost, ale i taktické a strategické myšlení. Para badminton zároveň pomáhá odbourávat bariéry mezi světem „zdravých“ a handicapovaných sportovců.