Petr Lacina byl v roce 2020 uveden také do Síně slávy České trenérské akademie a Unie profesionálních trenérů.
Petr Lacina se narodil 12. prosince 1943 v Praze. Již od mládí projevoval zájem o sport. Jako devítiletý začínal hrát tenis na dvorcích Dynama Praha (pozdějších Spojích), plaval ve Slavii VŠ Praha a v zimě hrál závodně lední hokej. Ve svých čtrnácti letech v roce 1957 vyměnil tenisovou raketu za badmintonovou a v jednom z prvních oddílů v republice – Spoje Praha začala jeho úspěšná badmintonová kariéra.
Petr je držitelem devatenácti titulů mistra republiky v individuálních disciplínách. Svůj první mistrovský titul v kategorii dospělých získal v necelých osmnácti letech v roce 1960 a to hned ve všech třech kategoriích – dvouhře mužů, čtyřhře mužů a smíšené čtyřhře. Naopak na poslední tituly dosáhl o šestnáct let později v roce 1976 ve dvouhře mužů a smíšené čtyřhře. Mnohokrát byl členem družstva Spojů Praha, které vyhrálo nejvyšší republikovou soutěž smíšených družstev.
Přibližně patnáct let se účastnil zahraničních soutěží jako člen reprezentačního družstva dospělých. K jeho největším zahraničním úspěchům patří páté místo ve dvouhře mužů na Mistrovství Evropy dospělých v roce 1970 ve Walesu a 1. místo ve dvouhře mužů na Mezinárodním mistrovství Rakouska v roce 1972. Byl rovněž členem reprezentačního družstva, které v roce 1973 vyhrálo Helvetia Cup, což byla v té době vrcholná soutěž evropských družstev.
Sám osobně si nejvíce cení výsledku na turnaji v Soči v roce 1976, kde těsně prohrál s Dánem Flemingem Delfsem (15-13, 17-16), který o rok později získal titul prvního mistra světa ve dvouhře mužů.
Po ukončení hráčské kariéry působil v letech 1980 až 1983 jako reprezentační trenér družstva dospělých a zároveň věnoval velké úsilí výstavbě nové badmintonové haly v Praze na Balkáně. U trénování a další podpory rozvoje badmintonu zůstal ještě nějakou dobu a předával své zkušenosti mladším hráčům a hráčkám. Velkou péči věnoval zejména oběma svým dcerám. Z obou se staly úspěšné reprezentantky a Jitka je stále v počtu domácích titulů nejúspěšnější hráčkou historie.
Ani v dnešní době na badminton nezanevřel a pokud mu čas a zdraví dovolí, zahraje si badminton s přáteli alespoň rekreačně.