Rozhovor před mistrovstvím světa veteránů s Dianou Pražákovou.
V jakých kategoriích a disciplínách budeš Českou republiku reprezentovat?
Já startuji v dámském singlu v kategorii 35+ a v mixu v téže věkové kategorii, tzn. že Zdendu Musila jsme museli omladit. Myslím ale, že se dovede tvářit jako mladík velmi přesvědčivě. (úsměv)
V párových disciplínách budete všichni tři čeští reprezentanti hrát spolu. Jste každý z jiného oddílu a nepamatuji si, že byste spolu někdy hráli. Jak se budete sehrávat?
Byli jsme se Zdendou hrát mix asi třikrát, na víc nějak nebyl čas. Zatím jsme moc neexcelovali, ale třeba to teprve přijde. Sama za sebe můžu říct, že mám v párových disciplínách (v mém pojetí není moc velký rozdíl mezi deblem a mixem, to všichni vědí) lepší výsledky s partnery, kteří jsou dobrými hráči na síti a dokážou rozhodnout hru dřív, než se balon dostane ke mně. Tak doufám, že to Zdenda včas pochopí!
Jak jsi se na mistrovství dále připravovala?
Absolvovala jsem celou turnajovou sezónu v mladší kategorii (tedy mezi dospělými, z nichž je snad valná většina ještě juniorkami). A jinak se vlastně neustále snažím udržet si přiměřenou kondici, takže jdu občas běhat, plavat, zajezdím si na kole – nic speciálního.
Od začátku srpna jsem ve Vancouveru a kromě jazykového kurzu si 2x týdně chodím zahrát do klubu, kde působí Linling Wang, extraligová hráčka Jehnic. Díky ní a díky intervenci Ládi Vorla, kterému tímto velice děkuji, si udržuji „formu“. Hrála jsem tu s hobby hráči, ale také s mladými „poloprofi“ juniory a naposledy s budoucími účastníky starších kategorií mistrovství světa. Vždycky to ale byli čínští hráči… A to snad mluví za vše. (smích)
Na rozdíl od mistrovství světa není účast na základě kvalifikace, ale nominace. Co tě motivuje k účasti na veteránském mistrovství světa, navíc ve velmi vzdáleném Vancouveru?
Je to směs několika motivací - jednak je to touha zavzpomínat si na někdejší reprezentační zájezdy, jednak touha být na turnaji zase jednou z těch mladších a jednak je škoda nevyužít fakt, že jsem stále relativně aktivní hráčkou. Ano, Vancouver se může zdát být trochu vzdálenou a drahou volbou, ale je to krásné město obklopené divokou kanadskou přírodou. A já se právě sem chtěla vždycky podívat. Nejspíš bych to ale stále odkládala, nebýt právě toho turnaje.
Příprava na mistrovství světa přímo ve Vancouveru - Diana Pražáková a Zdeněk Musil (foto: archiv Diany Pražákové).
Jaké jsou tvé dosavadní nejlepší výsledky ve veteránské kategorii?
Odehrála jsem jen dva turnaje „doma“ a myslím, že jsem zatím mezi veterány prohrála jen velmi málo setů. (úsmě)
A když trochu zapátráme v paměti, jaké jsou tvé nejlepší badmintonové výsledky?
Nejvíc si cením toho, že jsem mohla být součástí týmu, který v sezóně 1992/1993 pod vedením trenéra Jana Boháče získal (ještě pod názvem ČKD Kompresory Praha) poslední federální titul v nejvyšší domácí soutěži družstev – Mistr ČSFR. Byl to jediný a tím pádem jedinečný titul pro náš oddíl. V soutěžích jednotlivců jsem na zlatou medaili republikové úrovně mezi dospěláky nedosáhla, ale byla jsem dvakrát ve finále singlu a dvakrát ve finále deblu s Evou Melounovou.
Jaká jsou specifika veteránského badmintonu?
Pro mě je velkým potěšením v této kategorii startovat, ale ne proto, že zde mohu vyhrávat. Jde o tu atmosféru, o setkání s lidmi, kterým nechybí touha po vítězství, ale ještě více se chtějí badmintonem bavit a mají vůli prát se sami se sebou.
Minulý týden se v Londýně konalo mistrovství světa jednotlivců. Sledovala jsi ho a co tě na něm nejvíce zaujalo, překvapilo, zklamalo atd.?
Přiznám se, že jsem to nesledovala. Mám dovolenou, jsem ve Vancouveru, pokouším se (ne moc úspěšně) „speakovat“. Pokud trávím čas na internetu, tak jsem na Google translate – promiň Pepo. Kdykoliv jindy jsem pravidelným čtenářem (nejen) tvých článků na czechbadminton.cz.
Nicméně jsem nemohla přehlédnout účast Schenk v semifinále dvouhry žen. Má můj obdiv.
S jakými ambicemi na mistrovství světa odjíždíš?
Ráda bych si zahrála hodně zápasů s dobrým pocitem ze hry. Zkrátka bych si ráda odvezla hodně endorfinu. (úsměv)