Na veteránském mistrovství Evropy léčila chřipku, navíc si v jeho průběhu nepříjemně poranila kotník, přesto zvládla Zuzana Matějková odehrát tři disciplíny a stát se hrdinkou českého týmu v Lublani. V deblu se jí totiž podařilo získat stříbrnou medaili po boku Němky Nicole Rech, kterou předtím v životě neviděla. “Vtipné je, že Nicole neznali ani v německém táboře,” smála se po turnaji Matějková, jež trvale žije právě u našich západních sousedů.
Jsou tři dny po turnaji, na kterém jsi udělala českému badmintonu velkou radost. Jak se ti v Lublani na veteránském ME líbilo?
Turnaj byl skvělý, hodně jsem už o organizaci podobných akcí slyšela, a jenom se mi to potvrdilo. Šampionát byl uspořádaný na profesionální úrovni. Museli jsme dodržovat spoustu pravidel, ale organizace z české strany byla super. No a náš tým byl skvělý. Bohužel jsem nebyla ani na mistrovství republiky, takže jsem tam přijela trochu jako mimoň (směje se) a většinu lidí jsem ze začátku vůbec neznala.
Pojďme ke sportovní stránce. Hrála jsi všechny tři disciplíny, dalo se to vůbec fyzicky zvládnout?
No, od neděle jsem nejdřív jenom dva dny ležela, chytila jsem nějakou letní chřipku, navíc jsem si v průběhu turnaje ještě podvrtnula kotník, takže jsem ve finále byla ráda, že jsem vůbec do zápasů mohla nastoupit, a ty výsledky byly nakonec nad očekávání. V singlu můj výkon nemoc trochu ovlivnila, tam jsem to neudýchala.
Právě singl byl tvojí hlavní disciplínou, když si hrála ještě aktivně. Chystala jsi se na ní i do Lublaně nejvíce?
Dá se říct, že to byla ta moje nej disciplína. Proto mě výpadek s Angličankou (Joannou Dix, pozdější vítězkou - pozn. redakce) trochu mrzel. Ač to byla nasazená dvojka, tak se s ní dalo dobře hrát. Můj útočný styl hry ji neseděl, a k mému překvapení byla i hodně nervózní. Ale za daných okolností bylo jasné, že tak intenzivní zápas neudýchám a tím to na vítězství stačit nebude.
V mixu jsi stanula po boku Filipa Stádníka. Jak se ti hrálo v téhle disciplíně?
Prohráli jsme až s prvními nasazenými Angličany ve třetím kole ve třech sadách, i když bylo vidět, že v rozhodujícím setu setu byli přece jenom o něco lepší, tak jsem v téhle disciplíně byla s výkony moc spokojená, s Filipem fungovala spolupráce skvěle a všechny zápasy jsme odehráli dobře.
A teď k tomu nejlepšímu, k medailové disciplíně, tedy čtyřhře žen, ve které si získala stříbro po boku Němky Nicole Rech. Jak jste se daly dohromady?
Paradoxem je, že jsme se s Nicole nikdy v životě neviděly, nepotkaly. Já jsem pro debla nikoho neměla a dlouho to vypadalo, že se nikdo nenajde. Takže nakonec to byla velká náhoda a o to úžasnější byl ten výsledek.
To je skoro až příběh šampionátu, badmintonistky, co se nikdy nepotkaly, získaly společně stříbro na ME…
Já sama mám docela dost kontaktů na německé hráče, takže největší sranda byla, že ani jí nikdo z německého týmu prakticky neznal. Ale je pravda, že německá liga má v některých oblastech i víc jak deset úrovní, takže se to stát může. Ona pochází z části v okolí Mannheimu, kde to právě takto je..
Ve finále jste hrály proti německému páru Beke Recht, Jessica Willems. Dalo se v boji o zlato udělat něco jinak, nebo byly protivnice herně jinde?
Hrály jsme moc defenzivně, určitě se dalo hrát jinak, holky byly hratelné. Dokonce bych řekla, že nebyly lepší než pár, který jsme porazily v semifinále. Po finále nás to samozřejmě štvalo, ale s odstupem času je stříbro krásné.
Jak často vůbec v Německu trénuješ a jaké je tvé civilní povolání?
Poslední roky jsem tomu moc nedala, v období Covidu pak vůbec. My trénujeme ve školní hale, která byla zavřená. Tak od dubna jsem ale věděla, že se chci zúčastnit českého šampionátu, což nakonec nevyšlo a pak i mistrovství Evropy, takže jsem se snažila jednou, dvakrát do týdne chodit trénovat - jak to rodinné a pracovní povinnosti dovolily. Působím v ITK (IT Telekomunikace) odvětví jako manažer digitalizace služeb, takže toho bylo a je opravdu hodně. A během nebo právě v důsledku Covidu celé odvětví ještě víc eskaluje. Takže se snažím udržovat tím, že hraju německou 4. ligu (Sachsen Liga) a taky určitě hodně čerpám z minulosti.
Kdyby jsi se měla právě k minulosti a ke své aktivní kariéře vrátit, jak by ses představila? Informace se nehledají úplně lehce...
To ještě nebyl internet. (směje se) Do 18 let byl pro mě badminton opravdu skoro vším. Byla jsem v širším juniorském reprezentačním týmu, jenže pak jsem si urvala na MČR dospělých achilovku a byla jsem nucena na několik měsíců přestat a dávat se dohromady. Poté jsem ještě hrála Extraligu, byla na ME družstev se Spoje Praha, hrála mezinárodní turnaje, ale už jsem se trochu oddálila od toho hodně intenzivního badmintonu. Během studií jsem přestoupila do oddílu na pražském Proseku a zároveň začala hrát německou regionální ligu za TSV Blau Weiss Röhrsdorf (3. německá liga). Po studiích jsem se přesunula do Chemnitz natrvalo, kde působím dodnes.
Poslední dotaz, jak moc sleduješ český badminton a vidíš potencionální talenty v badmintonu?
Snažím se sledovat ČBaS a Facebook. Také hodně sleduji právě klub z Proseka, kde mám i rodinnou vazbu přes synovce, ale že bych někoho vyzdvihla, na to si netroufám. Jenom musím říct, ve srovnání s naší generací, že tréninková úroveň a práce s mládeží jsou teď daleko profesionálnější a metodicky na úplně jiné úrovni, než když jsme začínali my s badmintonem. Za to velký obdiv a úcta všem, co se této práci - většinou vedle svého povolání a rodin - věnují.