V minulém týdnu proběhl 43. ročník Polish Open, jednoho z nejtradičnějších turnajů, který se koná už od roku 1975 a byl jedním z mála klání pro badmintonisty v tehdejším východním bloku. Na čtyřnásobného vítěze turnaje Michala Malého jela navazovat téměř kompletní česká špička a ač se jim v polském Gnieznu výsledkově tolik nevedlo, příslibem by měly být především výkony, a to hlavně Adam Mendreka, Terezy Švábíkové, Jana Loudy i mladičké Tallulah Van Coppenolle.
Poláci se ujali těžké úlohy hostitele ve výborném světle. Na rozdíl od turnaje v Orléans nebo loňského Denmark Open bylo vše připraveno tařka dokonale, což potvrdil i reprezentační trenér Josef Rubáš. “Hotel byl blízko haly, organizační tým velmi nápomocný a přátelský. Polákům patří obrovský dík za to, jak se turnaje zhostili. Dokonce bych se nebál říct, že jsme se cítili dokonce lépe, než na běžném turnaji tohoto typu,” nešetřil chválou národní kouč.
Česká reprezentace, kromě Kateřiny Tomalové a Milana Ludíka, odjela do Velkopolska ve velmi silném složení, výsledkově se jí však úplně akce nevyvedla. Výpadek v rané fázi turnaje byl zapříčiněn především nerozehraností, ale také složitým losem, který českým badmintonistům příliš nepřál. Přesto se dá na jeden z prvních evropských turnajů v roce 2021 koukat i pozitivní perspektivou, když především některé výkony našich reprezentantů byly velmi solidní.
Adam Mendrek zvládl v prvním kole hlavní fáze turnaje vyřadit Belgičana Maxima Moreelse, se kterým dvakrát v minulosti prohrál a který bojuje o letenku do olympijského Tokia. “Viděl jsem progres v mojí hře, především po taktické stránce, ve větší variabilitě úderů, s čímž jsem měl vždy problémy. Večer jsem prohrál s vyhranějším Malajcem (Sholeh Aidil, 119. ve svět. žebříčku - pozn. redakce). Nemyslím si, že by byl o tolik lepší, ale chyběla mi trpělivost a konzistence v první sadě, když byl stav 16:16,” hodnotil oba své duely v Gnieznu pětadvacetiletý rodák z Českého Těšína.
Česká žebříčková dvojka už vyhlíží také větší počet turnajů, protože rozehranost chybí. “Polish Open je pro mě dobrý odraz a očekávám více turnajů, abychom se vyhráli a věřím, že následně přijdou i výsledky.”
Podobně vidí situaci také Rubáš. “Na českých hráčích byla znát velká nerozehranost, snažíme se samozřejmě trénovat, ale je to v rámci omezených možností. To je zkrátka fakt, se kterým nic neuděláme,” narážel reprezentační lodivod na omezené možnosti tréninku v době nouzového stavu v České republice.
Do hlavní soutěže zasáhl také Jan Louda. Tříkolovou kvalifikaci zvládl taky bez větších problémů. Na pozdějšího semifinalistu Leonga z Malajsie už ale v prvním kole nestačil, když výborný výkon v prvním setu nedokázal v dalších dvou napodobit.
Svými výkony v ženské dvouhře zaujaly především Tereza Švábíková, jež sehrála vyrovnanou bitvu s další pozdější semifinalistkou, Indkou Kudaravalli. Nezklamal ani benjamínek české výpravy - Tallulah Van Coppenolle. Ta dostala do třech setů dokonce finalistku letošního ročníku Polish Open Tanyu Hemanth, taktéž reprezentující Indii.
Nejlepším výkonem českého týmu tak zůstalo čtvrtfinále páru Sabina Milová, Tallulah Van Coppenolle, pro které to byl vůbec první společný mezinárodní turnaj a hned okořeněný ziskem 2200 bodů do světového žebříčku.
Na vavříny Michala Malého ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století se však navázat nepodařilo, výkony našich mladých reprezentantů však naznačily, že by v budoucnu nemuselo být polské mezinárodní mistrovství nedobytnou tvrzí pro český badminton.