V nedávném rozhovoru pro Badminton Europe obě nejvýše postavené české singlistky Kateřina Tomalová a Tereza Švábíková zaujaly vyjádřením, že by si vzájemně přály účast na olympiádě. Aktuálně k tomu má blíže Tomalová, jež drží 125. místo žebříčku a drobný náskok před Švábíkovou. K posunu na pozici zajišťující účast v Tokiu ale musí členka tréninkového Centre of Excellence v nadcházející restartované kvalifikaci ještě „přidat“. Jak vidí své šance?
Kateřině Tomalové jsme stejně jako dalším českým reprezentantům, kteří mají alespoň teoretickou šanci na kvalifikaci na olympijské hry, dali prostor ke shrnutí jejich roku 2020. U každého uvádíme i singlovou bilanci na mezinárodních turnajích jednotlivců v tomto roce (odehrané turnaje/výhry ve dvouhře/prohry), který byl velmi významně ovlivněn pandemií.
Kateřina Tomalová
(125. na světě, bilance 7/1/7)
Z českých hráčů jsi letos absolvovala nejvíce mezinárodních turnajů. Dokážeš nějak přiblížit „atmosféru“ na okruhu a mezi kolegy z Centre of Excellence v souvislosti s olympiádou?
Nepřijde mi, že by byla atmosféra na turnajích nějak zásadně odlišná oproti normální sezóně. Nikdo nerad prohrává a všichni se radují z výhry a dobře odehraného zápasu. Nicméně hráči, kteří už se kvalifikace někdy účastnili, říkali, že nejemotivnější bývají úplně poslední turnaje. Většinou to bývá mistrovství Evropy a před čtyřmi lety se tam psala spousta zajímavých příběhů. Někteří hráči se po neuvěřitelných výkonech kvalifikovali na poslední chvíli s oběma odřenýma ušima, jiným naopak olympiáda doslova utekla mezi prsty.
V tréninkovém centru je olympiáda častým tématem hovorů a všichni nám, co se snažíme kvalifikovat, drží palce. I trenéři se nám maximálně snaží pomoct. Nesmírně si vážím pozitivního přístupu všech. Jsme tady hráči s různými cíli, schopnostmi i ambicemi, ale za celou dobu jsem jedinkrát neslyšela, že by někdo na něco neměl. Vždycky se hledá způsob, jak toho postupnými kroky dosáhnout, jak se můžeme něco naučit, jak se zlepšit.
Ty sama věříš, že se olympiáda uskuteční „se vším všudy“?
V tuhle chvíli si netroufám odhadnout vůbec nic. Z Českého olympijského výboru nás ale pravidelně zásobují pozitivními zprávami a pevně věří, že olympiáda proběhne.
Jestli správně počítám, jsi aktuálně v žebříčku Race to Tokyo sedmá pod čarou. Jak si věříš do zbytku kvalifikace?
Reálně jsem o kousek blíž. Jedna z konkurentek přede mnou Soraya de Visch Eijbergen nesplní přísná kritéria nizozemského olympijského výboru a Finka Airi Mikkela ukončila kariéru, takže jsem pátá pod čarou (43. místo). Ještě záleží, kolik hráček se kvalifikuje současně ve více disciplínách, pak totiž přibydou navíc místa v singlu. Třeba v Riu tak startovalo 40 singlistek.
Jako jediná z českých reprezentantů jsi na podzim vyrazila na „šňůru“. Jak tyto mezinárodní turnaje hodnotíš a jak se díváš za celým svým singlovým rokem 2020?
Bylo to hodně „nahoru a dolů“. Několik skvěle odehraných zápasů, kdy jsem zahrála na hranici svých možností, ale taky několik špatných zápasů, kdy mi nešlo vůbec nic. Ať už to ale bylo mezinárodko nebo zápas v (extra)lize, ke všem zápasům jsem přistoupila s maximálním nasazením a vždycky tam nechala všechno, co v tu chvíli bylo v mých silách. Několikrát jsem prohrála až v koncovkách dlouhých, vyrovnaných zápasů, to zamrzí vždycky. Na druhou stranu několikrát šlo o soupeřky, se kterými jsem dřív prohrála jasně.
Cílem posledních několika měsíců byla především co nejlepší herní i kondiční příprava na rok 2021, kdy bude pokračovat olympijská kvalifikace. Doufám, že body z podzimních turnajů mi v příštím roce pomůžou pro nasazení na kvalifikačních turnajích.
Prozradíš alespoň přibližný plán a taktiku, až bude kvalifikace v lednu opět spuštěna (zda vůbec)?
Není to tak, že by se od ledna počítal do kvalifikace každý turnaj, takže bude třeba pečlivě vybírat. Nějakou představu mám, ale bude záležet jednak na finančních možnostech a pak také na tom, které turnaje se opravdu hrát budou. A také jak to bude s cestováním, testy, karanténou a podobně. Mezinárodní kalendář sice v tuhle chvíli vypadá nabitě, ale osobně si myslím, že pokud se odehraje aspoň třetina turnajů, tak to bude úspěch.
Předchozí „olympijské“ rozhovory čtěte zde: