Kateřina Koliášová slavila většinu svých mezinárodních úspěchů po boku Kateřiny Osladilové v deblu. Na českokrumlovském OLIVER Czech U17 ale trochu poupravila zaběhlé pořádky. S Vojtou Havlíčkem zcela dominovali soutěži v mixu, i přesto, že je v této disciplíně hráčka pražského Hamru nervóznější. “V mixu je to víc na holce, nechci to Vojtovi kazit,“ přiznává v rozhovoru z kyperské Nikósie, kde už se pustila do dalšího mezinárodního turnaje.
Vraťme se ale k velkému úspěchu na OLIVER CZECH International U17, kde jsi společně s Vojtou Havlíčkem vyhrála mix. Jaké byly pocity po výhře v Českém Krumlově?
Bylo to naše první mezinárodko a rovnou taková výhra, takže jsme určitě moc rádi. Předtím jsme zvítězili na domácím GPA U17, na turnajích U19 to byla ale maximálně čtvrtfinále. Vyzkoušeli jsme si to i na turnajích v seniorské kategorii. Tohle vítězství má samozřejmě větší hodnotu.
Neztratili jste v průběhu turnaje ani set, který ze zápasů byl nejtěžší?
Nejtěžší to pro nás bylo asi udržet hlavně hlavou. V semifinále jsme skvěle zvládli první set, v druhém jsme to naštěstí na konci ustáli. Nedá se asi říct, jestli bylo těžší semifinále nebo finále, spíš to bylo opravdu pro mě osobně náročné, co se týče mindsetu. Vojta mě v tom moc podržel.
Máš během zápasů v mixu jiné pocity než v zápasech deblu?
Ano, to mám. S Katkou jsme kamarádky, hrajeme spolu dlouho, jsem na tu disciplínu zvyklá. V mixu jsem o dost nervóznější, je to něco nového, nechci to zkazit, hodně se tam obecně hraje právě přes holky a já to samozřejmě nechci zazdít, i když se mi to často daří (směje se).
A která z obou disciplín tě baví víc, dá se to vůbec říct?
Nedá. Každá má svá specifika a baví mě teď hodně obě kategorie.
Platí i v juniorské kategorii to, že debl je přece jenom fyzicky náročnější než mix?
Tak určitě je debl více o běhání. U toho mixu jsem hlavně vpředu, zase je to těžší v tom, že od kluků chodí větší rány, je to víc o postřehu, nevíte tolik, co přijde.
Pojďme ale ještě k deblu, ve kterém jste plnily roli nasazených jedniček, ale hned na úvod vám los přisoudil pozdější vítězky, pár z Ukrajiny. To byl docela pech, ne?
Asi jsme byly i trochu nervóznější než obvykle, protože jsem cítila, že jako nasazené jedničky na domácím turnaji máme určitou povinnost vyhrát, navíc Kačí byla zraněná, takže jsme nepředvedly jeden z našich nejlepších výkonů. Ale je to škoda, dalo se vyhrát, navíc si soupeřky hodně řvaly a byly dost sebevědomé, o to víc jsme je chtěly porazit.
Jak teď vůbec funguje tréninkové spojení mezi Katkou a tebou, jste obě z opačného konce republiky, když jsme se bavili minule, vypadalo to, že i tréninkově to půjde skloubit, daří se to?
No, úplně to tak zatím není. S Katkou jsme kvůli jejímu zranění trénink prakticky neabsolvovali, s Vojtou je to o trochu lepší. Ale teď to měl kvůli přijímačkám také komplikovanější, takže těch tréninků je fakt málo.
Ale platí stále to, že trénuješ v Praze pod Oscarem Martínezem?
Ano, jsem pod ním ve Sportovním centru mládeže a musím říct, že jsem spokojená.
V současné chvíli si na Cyprus Junior 2022 ve velmi zajímavé destinaci, co ale další plány?
Nejbližší větší mezinárodní turnaj bude až v půlce června v Chorvatsku, do té doby se soustředím na GPA 17 a GPA 19, žádáme si také o divokou kartu na mistrovství České republiky dospělých, tak doufám, že to klapne v deblu i mixu.