Finálový den na ME v Madridu začal před plnou halou sobojem mixů. Dramatické finále, ve kterém měli dlouho k titulu blíže Francouzi Thom Gicquel, Delphine Delrue nakonec nedokázali ukončit. Mark Lamsfuss s Isabel Lohau zvládli klíčové okamžiky lépe. Spoluhráč Adama Mendreka z německého 1. BC Wipperfeld pak získal dokonce zlatý double a stal se tak nejúspěšnějším mužem šampionátu. Viktor Axelsen v očekávaném finále zvládl úlohu favorita a v dánském souboji zdolal krajana Anderse Antonsena jasně 2:0. Domácí Carolina Marín dokonale zvládla svůj comeback po měsících zdravotních problémů a ve finále nedala šanci Skotce Kirsty Gilmour, kterou porazila 2:0. Absolutní dominanci pak dokumentovaly v deblu žen sestry Stoevy.
Zvláště pro Lamsfusse bylo finále velmi emotivní. Na minulém evropském šampionátu nezasáhl s pozitivním testem na covid do finále deblu, vše si ale vynahradil v Madridu. A to hned v úvodní finálové disciplíně. Mírně favorizované Francouze s partnerkou Isabel Lohau porazili po setech 16:21, 22:20, 21:16.
“Soupeři začali s obrovským elánem, energií, věděli jsme, že tomu tak bude. Naštěstí jsme včas začali být také aktivní ve druhém setu a nějakým způsobem jsme ho dovedli do vítězného konce, a to asi rozhodlo, tvrdila šťastná Lohau, ke které se vzápětí připojil i Lamsfuss. “V tuto chvíli jsem moc šťastný, ale chci vyhrát i druhou zlatou," což se mu nakonec i povedlo, ale o tom až dále.
O další nejcennější kov z haly Deportivos de Gallur hrají oba, proto bude důležité, jak dobře během pár chvil zregenerují. “Fyzicky jsme na tom dobře, spíše se teď musíme zklidnit a nastavit se mentálně, to nebude úplně lehké,” vyjádřila se ještě Lohau. To německý spoluhráč Adama Mendreka z Bundesligy měl pro českého deblistu pár slov. “Zdravím tě a posílám pozdravy, jsi dobrý kluk, dobrý spoluhráč,” poslal hezký vzkaz i do České republiky.
Druhé finále a jeden z vrcholů celé akce ve španělské metropoli. Se zvláštní příchutí. V Kyjevě před rokem nemohl olympijský vítěz Axelsen bojovat proti krajanovi Andersi Antonsenovi o evropský titul. Teď si to rozdali férově, na dvorci. A fenomén poslední doby, olympijský vítěz Viktor Axelsen potvrdil, že v současné chvíli není lepší badmintonista, alespoň v Evropě.
Finále, které asi jako jediné snese podobná měřítka, jako vrcholné souboje na současně probíhajícím mistrovství Asie, bylo nakonec docela jednoznačné. Světová jednička zvítězila nad krajanem za 43 minut 21:17, 21:15.
“Tady je opravdu důležité, kdo kontroluje zápas. Podmínky jsou tu opravdu velmi rychlé. V zápase bylo dost chyb z obou stran, ale bylo to o tom, kdo lépe ovládne přední část kurtu, a to se mi dařilo docela dobře,” pochválil se po zisku dalšího titulu rodák z Odense.
“Mojí největší motivací je zjistit, jak dobrý můžu být, jak daleko můžu v kariéře dojít a kolik titulů získat,” bylo z jeho další odpovědi jasně znát, že ani po zisku olympijského zlata rozhodně o motivaci strach nemá.
Nejvíce očekávané finále z pohledu španělských diváků přišlo na řadu jako třetí v pořadí. A byla to pořádná jízda. Carolina Marín se vrátila ve stylu, který málokdo čekal. Jestli měla přijít šance pro Christophersen, Blichfeldt nebo Gilmour, tak to bylo v Madridu.
Po roce plném zdravotních komplikací se ale vrátila - a možná ještě silnější než dřív. Finále proti Skotce Kirsty Gilmour zcela ovládla, o čemž svědčí výsledek 21:10, 21:12. “Byl to úžasný týden, jsem ohromně šťastná, ale není to o tom, že jsem vyhrála zlatou medaili, ale o tom, že jsem se dokázala vrátit,” říkala těsně po utkání.
V mixzóně na ni čekala asi dvacítka španělských novinářů, což je na badminton opravdu nebývalý počet. “Cítila jsem se opravdu dobře a to byl klíč k mému vítězství tady v Madridu,” zakončila krátké povídání i pro náš web.
Ve čtyřhře žen se po dvouhodinové pauze představila Němka Isabel Lohau. S Lindou Efler ale už dosáhly svého vrcholu, když zvládly netěsnější možné semifinále s dánským párem Magelund, Ravn. Evropskému poli teď jednoznačně vládne někdo jiný, sestry Gabriela a Stefani Stoevy to v Madridu jen potvrdily. V celém průběhu turnaje neztratily ani sadu a finálový výsledek, který se zrodil za pouhých 35 minut, je důkazem toho, že Bulharky v současné chvíli nemají v Evropě konkurenci.
Pokusit se o to, co se nepovedlo Isabel Lohau, se v závěrečné disciplííně snažil Mark Lamsfuss. A úspěšně! S Marvinem Seidelem využili toho, že z různých důvodů nemohli startovat Dánové Skaarup Rasmusen, Kim Astrup ani obhájci zlata Ivan Sozonov, Vladimir Ivanov. Kategorii, která tak byla nejvíce ochuzená, ovládli také bez ztráty setu. Ve finále jim čelili trochu překvapivě Skotové Adam Hall, Alexander Dunn, kteří ale ostřílenějšímu páru podehli 17:21, 16:21.
Mark Lamsfuss, který hájí barvy stejného celku - letošního vítěze Bundesligy - z Wipperfeldu, se tak stal po zásluze nejúspěšnějším hráčem mistrovství Evropy.
"Znám ho strašně dlouho, už z dob juniorské Bundesligy, od 14 nebo 15 let. Pamatuji, když ještě hrál singl. Na to, jak to je špičkový hráč, je strašně skromný, pokorný. Jeho největší předností je jeho klid, dokáže udržet nervy na uzdě i v nejvypjatějších momentech a je na něj velký spoleh. Opravdu je to hráč světové úrovně a nesmírně si tituly zaslouží," okomentoval promptně dvojnásobně pozlaceného Lamsfusse ten nejpovolanější - Adam Mendrek.