Zranění Jana Loudy pro mnohé před MČR v Českých Budějovicích poznamenalo atraktivitu šampionátu, ti, co na něm byli, ale museli uznat, že souboj domácího Jana Janoštíka a Jirky Krále se i díky výborné atmosféře ve Sportovní hale mohl rovnat bitvám z předchozích let. Oba hráči, kteří se znají už od dětství, navíc ukázali, že jsou velcí kamarádi, proto bylo nasnadě udělat i společný rozhovor po finále. Tady je…
Jirko, celý týden byl proto Tebe asi dost náročný, zvláště poté, co se všichni dozvěděli o absenci Honzy Loudy a každý mluvil o tom, že ty musíš získat titul, prý tohle nemáš rád?
JK: Nejde o to, že bych to neměl rád, ale bylo to pro mě na MČR poprvé, takže mě to docela překvapilo. Na to, že vlastně ani neobhajuji, tak ten tlak byl velký a pramenilo z toho i to, že jsem si ty zápasy ani moc neužíval, jen jsem se snažil soustředit na výkon.
A když to otočím, nebylo pro Tebe naopak dobře, vzhledem k mezinárodním turnajům, že sis ten tlak vyzkoušel?
JK: Určitě to tak ještě někdy bude, zároveň na těch mezinárodních turnajích makají všichni naplno a všichni chtějí vyhrát, takže tam není úplně obdobná situace, že by každý řešil, že ten či onen musí, nebo by měl vyhrát.

Honzo, dalo se vůbec pro finálový duel na Jirku něco vymyslet, když jste spolu trénovali a znáte se dokonale?
JJ: Tím, že se s Jirkou známe asi od doby, co mi bylo deset, tak asi moc ne. Bylo to těžké, ale tím, že jsem hrál doma, před českobudějovickým publikem, které mě ohromně drželo, šel jsem do zápasu s tím, že do něj dám všechno, ať to dopadne jakkoliv. A hlavně jsem chtěl předvést dobrý výkon.
A povedlo se Ti to ve finále?
JJ: Myslím, že ano, ale vlastně i v předchozích zápasech. Měl jsem i štěstí na los, opravdový boj to byl až v semifinále s Lukášem Holubem, s kterým to byla obrovská bitva. Ale zpátky k finále, myslím, že pro diváky to musel být super zápas, stejně jako pro nás oba.
Kde se ve finále lámal chleba, předpokládám, že budete oba souhlasit, že v koncovce první sady, kdy Honza dotáhl ztrátu 17:20, ale nakonec šel set přece jenom za Jirkou, je to tak?
JK: Tam se to lámalo, ale myslím, že nebylo nic, co bych udělal lépe než Honza. Nemyslím, že tam cíleně bylo něco, v čem bych Honzu překvapil. Bylo to padesát na padesát, kdyby koncovka dopadla obráceně, tak to nemůže nikoho překvapit.
JJ: Myslím, že když Jirka nedotáhl koncovku setu za stavu 20:17 a já vyrovnal, tak jsem na tom byl psychicky lépe, byl jsem “nahajpovanej”. Ale Jirka je zkušený hráč, profesionál, zklidnil se, nesložil se z toho. Ty výměny byly i za tohoto stavu stejné jako na začátku setu. Jirka neznervózněl, zahrál to dobře, stejně jako kdyby byl stav 3:3.
Ve finále byla několikrát vidět chyba na podání, už i v semifinále s Lukášem Holubem se to několikrát stalo, předtím ale nikoliv. Je to v takovém zápase podle Vás necitlivé vměšování do hry?
JJ: Hrají tam roli emoce, neříkám, že mi na mezinárodním poli nepískl nikdo podání, ale opravdu dlouhou dobu podávám stejně. Je to zajímavé, proti ostatním soupeřům jsem podával totožně a najednou v semifinále snad tři zkažené servisy. Strašně rád bych měl druhé oči na té rysce a viděl sebe, tak i Jiřího. Nevím, myslím, že by to nemuselo být.
JK: Nechci se úplně do něčeho tlačit. Naštěstí to bylo v ne úplně vypjatém stavu, stalo se to na začátku setu. Nechci do toho šťourat, takže budu věřit rozhodčímu, viděl to tak, tak to i písknul.
Poslední otázka míří na Vaše plány po MČR, jaké jsou?
JJ: Začal jsem trénovat s Peterem Mikkelsenem v Plzni, kde také studuji. Když kluci odešli do Prahy, já nechtěl znovu měnit školu, takže jsem zůstal v Plzni, snažil jsem se aspoň nějak udržovat. Jsem teď rád, že je v Plzni nová badmintonová hala, hraje se tam skvěle, takže s Peterem Mikkelsenem budu dál chodit a uvidíme co bude po maturitě a přijímačkách na VŠ.
JK: Já se krátkodobě vracím do práce s Oscarem (Martínezem - pozn. redakce) a s kluky. Věřím tomu, že se nám povede vrátit do Plzně a že zase rozjedeme práci se svazem, podaří se opět nastavit Národní centrum a bude to fungovat tak, jak by to mělo v profesionálním svazu a profesionálním sportu být.