1.11. 2004, Český Krumlov
Vážení badmintonisté,
Nevím, jestli vnímáte badmintonové hnutí a činnost jako já,
ale není to zrovna nic růžového. Jsem z toho velice smutný a
rozčilený. Jsem reprezentační trenér juniorů již řadu let a
myslím si, že dělám svou práci jak nejlépe umím a dávám tomu
vždy o hodně více, než je „odměna“ za tuto práci. V úvodu to
bylo bez odměny a dělal jsem stejně nadšeně jako dnes (s
panem trenérem Pavle Maňáskem).
Nevím, zda si lidé uvědomují, že to stojí mou osobu mé
vlastní zdroje a zejména zdroje klubu, kde jsem trenérem
(SKB Český Krumlov). Odpovídal jsem na stížnost pana Vaška
(bude v příloze těchto řádků – je tam dost vykresleno, kolik
jsem se zúčastnil akcí, které neplatil svaz, ale můj klub a
já a další informace na zvětšení obzoru této problematiky),
čtu stížnosti na svou osobu a činnost od paní Bitmanové,
vždy od lidí, kterým jsem nenominoval jejich děti na nějakou
akci, teď konkrétně na MSJ 2005. Pokud čtete výsledky z této
akce, umíte si snad odpovědět na část těch dopisů od těchto
stěžovatelů.
Určitě je co napravovat, zlepšovat a podobně a nejen na
svazu. Za TMK ČBaS musím říci a to zcela otevřeně, že
pracuje více, než by se zasloužilo za „odměny“, které za
svou činnost dostáváme. Ale to je věc názorů. Soustředění
probíhají řádově stejně, stejné počty a vždy je tam místo
pro ty nejlepší ze všech kategorií. Příprava na vrcholné
akce byla vždy maximální z daných možností a prostředků a
bylo vždy pro ty , kterých se to výkonnostně týkalo.
Nominovaní hráči: reprezentanti na rok 2004 –
soustředění 7/2004
1/ Kopřiva Tomáš 1986 Dobruška
2/ Florián Pavel 1987 Český Krumlov
3/ Plošek Lukáš 1987 Orlová
4/ Bitman Jakub 1988 Radotín
5/ Kopřiva Ondřej 1988 Dobruška
6/ Drančák Pavel 1988 Radotín
7/ Bureš Marek 1986 Dobruška
8/ Dvořák Martin 1987 Jehnice
Bohm Michal 1987 Přerov
Vitvera Jan 1987 Teplice
1/ Janošová Pavla 1986 Kopřivnice
2/ Vašková Miroslava 1986 Radotín
3/ Ludíková Kristína 1988 Jehnice
4/ Koukalová Dominika 1988 Hořovice
5/ Suchánková Lenka 1988 Český Krumlov
6/ Kosová Barbora 1987 Radotín
7/ Hekelová Barbora 1988 Orlová
8/ Jiruchová Hana 1986 Dobruška
Davidová Eva 1986 Vesec
Milá Kristýna 1988 Přerov
Nominovaní hráči: soustředění 8/2004
1/ Kopřiva Tomáš 1986 Dobruška
2/ Florián Pavel 1987 Český Krumlov
3/ Bitman Jakub 1988 Radotín
4/ Kopřiva Ondřej 1988 Dobruška
5/ Drančák Pavel 1988 Radotín
6/ Dvořák Martin 1987 Jehnice
náhradník Bohm Michal 1987 Přerov
náhradník Vitvera Jan 1987 Teplice
1/ Janošová Pavla 1986 Kopřivnice
2/ Vašková Miroslava 1986 Radotín
3/ Ludíková Kristína 1988 Jehnice
4/ Koukalová Dominika 1988 Hořovice
5/ Kosová Barbora 1987 Radotín ?????
6/ Zelenková Adéla 1987 Chlumčany
náhradnice Suchánková Lenka 1988 Český Krumlov
Nominovaní hráči: soustředění 9/2004
1/ Kopřiva Tomáš 1986 Dobruška
2/ Florián Pavel 1987 Český Krumlov
3/ Bitman Jakub 1988 Radotín
4/ Kopřiva Ondřej 1988 Dobruška
náhradník Drančák Pavel 1988 Radotín
1/ Janošová Pavla 1986 Kopřivnice
2/ Vašková Miroslava 1986 Radotín
3/ Ludíková Kristína 1988 Jehnice
4/ Koukalová Dominika 1988 Hořovice
náhradnice Suchánková Lenka 1988 Český Krumlov
Tučně vytištěné jsou ročníky kategorie U17 – ti nejlepší z
těchto ročníků z loňské sezony, je to kompaktní skupina
připravující se na MSJ 2004 (už proběhlo) a na MEJ 2005. Pod
touto skupinou pracuje skupina U17, která se připravuje na
Mistrovství Evropy U17 – Polonia Cup 2005. V tomto výběru
jsou zase nejlepší z kategorie a ročníku připravující se na
toto mistrovství a bude dále doplněno dle výsledků z
letošních turnajů nadějným mládím. Tak to funguje stále. A
pokud to někdo vnímá, je to stále zlepšující a zlepšující
se.
Jsem rád, že se ozval i pan Karel Plánička s vysvětlením
situace okolo peněz v TMK. Musím říci, že fungujeme
zvláštně, neumíme prezentovat úspěch, krom internetových
stránek SKB Český Krumlov, kde se všechny výsledky objevují
a jsou komentovány, proč asi... Myslím si, že jim záleží na
badmintonu jako celku, více pracují a méně kecají a myslím,
že by bylo co říci. Měl by každý nejprve sám u sebe začít
hledat rezervy, možnosti jak vylepšovat svou činnost, možná
jsou i tam odpovědi pro stěžovatele, proč není vše přesně
dle jejich pocitů, oni mají pocity, ale rozhodováno je na
základě faktů a skutečné výkonnosti. To je na zamyšlení,
vážení stěžovatelé.
Vzdělání trenérů reprezentace – požadavky
- držitel I. výkonnostní třídy nebo v přípravě na FTVS s
výhledem úspěšného dokončení. Je to asi to nejlepší, co
by mohlo být. Já osobně jsem držitelem II. výkonnostní
třídy, necítím se ochuzen o informace a to, že jsem se
nepustil do studia (prozatím) je fakt, že mám tolik práce,
že by to bylo na úkor její kvality. Ale na druhou stranu
jsem se zúčastnil mnoha školení trenérů doma a zejména se
zahraničím (trenérský seminář při MSJ 2000 v Číně), 3x v Č.
Krumlově nebo Nymburku s trenérem Indického badmintonového
svazu panem Mahajanem, jeden měsíc u pana Mahajana v Indii.
- Znalost anglického jazyka - je určitě lehčí, pokud
trenér vládne dobře angličtinou – já osobně u sebe toto
vnímám jako nedostatek, na kterém pracuji zhruba asi rok
(chodím na soukromé hodiny). Ale nevidím to ale jako
nedostatek, který by znemožňoval vykonávat tuto funkci. Mám
vždy hráče, kteří jsou na tom lépe než já a pomůžou v
případě problému (za mou éru to jsou Martina Benešová,
Standa Kohoutek, Petr Koukal a Pavel Florián). Vždy vše
proběhlo 100% dobře a bez následků, můžete se informovat
kdekoliv, třeba i u samotných překladatelů, nebo
organizátorů jednotlivých turnajů.
- Trenérská zkušenost, minimálně tři roky, tady si
myslím, že je to sakra málo a za tu dobu mít hráče s
medailemi nebo zahraničními úspěchy, to snad ani nejde.
- Bezúhonnost – ta je samozřejmá
2. Jasné podmínky pro nominace: nominace se
dělají na turnaje, jako je MSJ, MEJ a podobné, jsou to
turnaje mezinárodní úrovně dané kategorie. Nominační
kritéria jsou stále stejná, schopnost prosazovat se na
turnajích úrovně stejné nebo vyšší, než je akce, na kterou
se provádí nominace. Jsou to tady zejména mezinárodní
turnaje juniorů (Evropský okruh a turnaje mezinárodní
dospělých). Takto jsou a byly posuzovány všechny nominace,
které jsem prováděl já. Myslím si a držím se toho, že pokud
někdo vyhrává na zahraničních turnajích tohoto typu, je
schopen porážet zahraniční soupeře, je pro mne
reprezentantem a na domácím žebříčku nemusí být zrovna hráč
číslo jedna...
Nejde ale bohužel podpořit všechny aktivity finančně, je to
hodně na samotných hráčích, klubech a sponzorech, prostě to
tak je. Ale i tato situace se rok od roku vylepšuje i ze
strany svazu k hráčům, to je také potřeba vnímat. Příklad od
jinud. V Německu také neplatí svaz všechny turnaje hráčům,
pomáhá klub, hráč, sponzor atd. Například v kvalifikaci na
OH 2004 zaplatil Německý svaz hráčce Schenk 10 turnajů z
potřebných 22.
3. Dlouhodobý plán: pravidelně je s hráči
probírané, jsou to nejprve dle výkonnosti domácí turnaje své
kategorie, nebo vyšší nebo dospělých, pokud to jde 1. nebo
2. liga. Dále jsou doporučené všechny turnaje evropského
okruhu juniorů, na který jsou vypsány odměny za výsledky.
Dobré je i účast na mezinárodních turnajích dospělých. Tak
je to prostě nastavené a všichni to ví. Je to pro všechny
stejné. Dále soustředění juniorské reprezentace (i dospělé i
U17) a to dle nominace na tyto akce.
4. povinnost reprezentačního trenéra na turnajích v
zahraničí: být přítomen a postarat se o všechny
hráče výběru a o tréninkové možnosti pro tyto hráče, pokud
tam nemají své klubové trenéry. To zní dobře a myslím, že se
tomu tak děje. Vždy se dospělí domlouvají, kdo se o koho
postará v jednotlivých zápasech, možná to vždy není 100%,
ale to ne z důvodu, že se někomu nechce, ale prostě to je
nemožné, třeba hraje 6 borců a trenéři jsou tři. Opět,
ptejte se těch, co jezdí, ať vám to řeknou, jak to vidí.
A trénování na turnajích. Musím říci, že já trénuji s hráči
svého klubu pravidelně na turnajích a radši nebudu psát
reakce těch ostatních (některých), jakým poznámkám jsou
vystaveni trénující hráči od těch druhých nebo kolik stojí
úsilí přesvědčit ostatní, že mají trénovat, když už jdou, že
mají trénovat a ne jenom plácat. Ale to se musí zažít. To je
ale všeobecné pravidlo, když se někdo snaží, má to teší.
Tuto povinnost vnímám a také ji dělám. Je třeba také
respektovat, že tam jede každý za své prostředky a přednost
mají hráči mého klubu, potom ti, co se nestydí trénovat a
pracovat a potom ti ostatní – jinak řečeno, všichni mají
stejnou možnost, a záleží na tom, kam se kdo staví, já
předpokládám, že je to samozřejmost, že hráči odjíždějí na
turnaje s jasným tréninkovým plánem, že posilují, strečují,
rozcvičují se, před odchodem na zápas aktivují trenéra
plácnutím rukou, že když už nehrají v turnaji, normálně
trénují, dle svého plánu. Je to normální u těch nejlepších
(na MSJ 2005 jsme trénovali třeba v 7.00 hodin ráno a vedle
nás Čína, Korea, Singapur, Německo, Anglie, a další), ptejte
se hráčů, jak to dělají oni a ptejte se i vy stěžovatelé,
jak to dělají vaši svěřenci....
Já to vím, ale psát to nebudu, to je vaše věc. Ale je také
názor, že jsme přeci na turnaji a tak nebudeme přeci
trénovat...
5. Komunikace s hráči: probíhá zcela normálně
a zásadní informace jsou předávány na soustředěních a dále
pomocí internetové pošty. Dále pravidelné odpovědi na
konkrétní dotazy od hráčů a jejich trenérů (rodičů).
Také je potřeba vnímat to, že reprezentační trenér nese
spoustu zodpovědnosti za svou práci a za výsledky a podle
nich by měl být také hodnocen, mimo jiné. Nemůžu souhlasit s
názorem, že hráče nic neučím nebo nenaučím. Na všech
turnajích a soustředěních s hráči mluvím a vedu je ke všem
důležitým věcem (trénování, přípravy, hodnocení zápasů a vše
okolo toho, práce s videem, práci po zápase – strečink,
trénování na turnajích, životosprávě, vedu je k maximální
bojovnosti – všechno je důležité) a můžu o všech psát a nebo
mluvit, jak k těmto věcem přistupují. Není to nic
pozitivního v pohledu maxima, ale jinak je to pozitivní a je
to také odrazem zlepšujících se výsledků – všechny ty
zlepšující se věci pro reprezentanty, všechny ty informace.
Nepopírám tím ale, že nejvíce se dá natrénovat a hlavně
natrénuje doma v klubu a klubovým trenérem, to je
nepopiratelné a také tam jsou největší rezervy. Tam je
potřeba začít, začít na vlastním prahu a písečku (tréninky,
výchova...). Svaz vytváří podmínky, jaké nejlépe umí a
zodpovědní za reprezentaci pracují s velkým nasazením a
zodpovědností.
Necítím a nejsem někdo „pokud se najde někdo, kdo má zájem o
rozvoj a výkonnostní růst našeho sportu“. Vnímám se jako
trenér pracovitý, vyvíjející se a v oboru neustále se učící
se a vzdělávající se. Práci trenéra mě stojí více, než je
příspěvek na tuto práci od ČBaS (všichni členové TMK stejně
tak).
Berte to jako příspěvek do debaty, vrátil jsem se z MSJ
2004, které proběhlo v Kanadě a z pozice České republiky
bylo více než úspěšné. 9. místo dvojice Florián – Ludíková
ze smíšené čtyřhry je skvělé a je okořeněné vítězstvím nad
dvojicí z Japonska – tento výsledek se dostal i do článku na
stránky IBF, jako velké překvapení turnaje.
In the doubles, Pavel Florian and Kristína Ludikova
are the stand-out names of the draw. Hailing from the Czech
Republic – an surprise visitor at this stage of the World
Juniors – the duo pulled off a straight games win in the
mixed event over Japan’s Tamura-Kimura to reach to the last
16 and a rendezvous with China’s 5/8 seeds Li Rui and Tian
Qing.
Místo případné gratulace celému družstvu tu jsou neustálé
kritiky na práci a vedení reprezentace (zejména od těch,
kterým nominace utekla). Je kritizované vítězství na MEJ “B“
družstvech, které jsme historicky poprvé vyhráli.
Já osobně nemám moc klidu na práci, neustále čtu o své
osobně negativní informace, co vše dělám špatně. Vždy to čtu
velice pozorně a přemýšlím nad vším tím. Byl bych rád za
zamyšlení se i těch, kteří píší nebo souhlasí s kritikou.
Zapřemýšlejte velice zodpovědně nad svým přístupem k
badmintonu, k vedení svých svěřenců. Kritizovat umí skoro
každý a je to velice jednoduché. Kritizovat a svou prací
ukazovat správnější cestu je už proces o mnoho složitější.
Radek Votava – reprezentační trenér juniorů ČR
