Poprvé v historii
byli zástupci badmintonistů pozváni na předvánoční setkání
nejúspěšnějších sportovců České republiky – medailistů ze
světových či evropských mistrovství za příslušný rok.
Slavnostní setkání proběhlo 16. prosince ve slavnostních
prostorách Kaiserštejnského paláce na Malostranském náměstí
za přítomnosti nejvyšších sportovních představitelů počínaje
ministryní školství, mládeže a tělovýchovy, dále předsedou
ČSTV, ČOV, asociace universitního sportu atd.
Historická chvíle pro náš sport však byla do poslední chvíle
ohrožena. Pozvání obdržely naše medailistky z juniorského ME
Pavla Janošová a Kristína Ludíková, které však v tomto
týdnu startovaly na circuitovém turnaji dospělých v Římě.
Vzdálenost a nepřízeň počasí však byly překonány úsilím řidičů,
a tak se Láďovi Vorlovi a Honzovi Vondrovi nakonec podařilo
dopravit naše hráčky do Prahy těsně před zahájením. Závěrečná
cesta tramvají na Malou Stranu, kdy minuty ubíhaly jako když
nestíháte termíny od šéfa, už připomínala spíše odevzdanost
úsměvné tragikomedie po cestě přes půl Evropy.
Po krátkých
úvodních projevech nastala očekávaná chvíle předávání ocenění.
Vzhledem k malé úspěšnosti atletů v
letošním roce mohl moderátor Štěpán Škorpil velmi záhy ohlásit
vzrušeným hlasem, že badminton má poprvé zástupce mezi
veleúspěšnými sportovci a pozval před
shromážděné dvojnásobnou (tu chybu mu asi odpustíme)
medailistku Pavlu Janošovou.
Myslím si, že silný potlesk zaplněného sálu zůstane Pavle
dlouho v uších. Neméně pěkným potleskem byla oceněna i
„partnerka Pavly ve čtyřhře“ (to asi Olgu trochu zamrzí!)
Kristína Ludíková. Obě naše hráčky obdržely pamětní plaketu
ministryně školství, zlatý odznak a dárky od sponzorů.
Následovali úspěšní
reprezentanti dalších sportů a na závěr byly oceněny i
legendy – Květa Jeriová-Pecková, bratři Jaroslav a Jiří
Holíkové, Antonín Panenka.
Vzhledem k únavě a skutečnosti, že náš téměř pozdní příchod
znamenal žádné volné místo k sezení, obě naše hráčky
přivítaly konec oficiální části s velkou úlevou a ocenily
možnost příjemného osvěžení a posilnění z připraveného
rautu, kde bylo možné neformálně pohovořit s takovými
osobnostmi jako je Štepánka Hilgertová, Libor Capalliny a
mnoho dalších olympijských medailistů. Obě naše hráčky
shodně potvrdily: „Cesta byla strašná, ale stálo to za to,
moc ráda bych si to zopakovala...“. Držme palce! V případě
Kristíny jsou šance na dalším juniorském ME jistě reálné.
Věřím, že podobná akce přispěje k další výrazné motivaci nejen
Pavly a Kristíny do dalšího tvrdého tréninku, ale třeba alespoň
částečně i dalším, kteří to myslí s prosazením se v mezinárodní
konkurenci vážně.
