ME - úspěšný týden

Většina z Vás zřejmě sledovala veškeré zpravodajství z právě ukončeného ME družstev a jednotlivců díky aktuálním zprávám Ing. Zdenka Musila, pana Ladislava Vorla a dalších zúčastněných.

Byly natolik vyčerpávající, že společně s výsledky a postřehy na stránkách EBU jsme si všichni mohli udělat obrázek o současném rozložení sil v evropském badmintonu.

Nemá tedy význam dopodrobna vyjmenovávat vítěze jednotlivých disciplin, umístění našich hráčů. To vše si lze najít na webových stránkách.

Jen bych ráda vyzdvihla několik podle mne velmi pozitivních okamžiků.

V první řadě je to historický úspěch českého badmintonu. 11. příčka v Evropě je opravdu příjemná a možná zatím řadou s věcí méně obeznámených lidí dostatečně neceněná.

Nepřísluší mi pronášet hodnocení výkonu našich hráčů. Od toho jsou povolanější. Ale z mého pohledu umístění za evropskými velmocemi a před těmi, kteří dříve končili před námi, má velký význam a to nejen z hlediska současnosti, ale zejména při pohledu do budoucnosti. Podíváme-li se na složení našeho týmu, jediným tzv. "starším hráčem" (doufám, že se na mne za tento výraz nebude zlobit) je Honza Vondra se svými 29 roky.

Ostatní hráči jsou buď na prahu nejlepšího badmintonového věku anebo ještě daleko před ním. Věkové tak naše družstvo patří k nejmladším, takže je velký předpoklad dalšího růstu a tím pádem možnosti soupeřit s těmi nejlepšími.

V záloze pak je několik hráčů věkem na rozhraní dospělých a juniorů, kteří by měli v nejbližší době dorůst do výkonnosti těch nejlepších a stát se postupně jejich partnery a pak pokračovateli, abychom se nemuseli již strachovat o příslušnost v nejlepší šestnáctce evropských týmů a ještě vylepšili letošní výsledky v soutěži jednotlivců - Honza Frohlich a Petr Koukal mezi 16 v singlu. Honzové 8-16 v deblu - trochu smůla na vylosování v ostatních disciplínách - zejména Eva Brožová s Hankou Milisovou měly los opravdu těžký.

Je to samozřejmě otázka obrovského úsilí, nejen tréninkového samotných hráčů, ale i manažerského a trenérsko-metodického týmu, jehož úkolem je pokusit se zajistit pro český badminton co nejlepší podmínky tak, aby na turnaje takového významu, jako je Thomas & Uber Cup nebo ME byla možnost vyslat nejen hráče základní sestavy, ale byla dána příležitost nasát atmosféru i těm, kteří jsou zatím těsně za těmi nejlepšími a tvoří zálohu české reprezentace.

Tak, jak o tom psal Radek Votava, být tzv. "při tom", je zkušenost k nezaplacení a určitě hraje pozitivní roli a může to i pomoci úspěšně naskočit do evropského badmintonu a být platným členem reprezentace.

Co mne dále velmi zaujalo a potěšilo jsou rozhovory Pavla Floriana s předními hráči. On patří k těm, kteří dokáží využít své přítomnosti na velkém turnaji do posledního puntíku a obohatit se o nové věci. Tímto mu skaldem poklonu za nebojácnost a odvahu požádat obdivované badmintonisty o rozhovor a zároveň děkuji, protože i jejich odpovědi určitě přinesly řadu pozitivních poznatků pro nás a naše hráče.

Na závěr si dovolím jednu malou poznámku. Velké překvapení turnaje - prohra světové jedničky mixu - Robertson/Emm s německými hráči svědčí o tom, že ani ti žebříčkově nejlepší nejsou neporazitelní. A příklad německého mixu by měl být i pro naše hráče velkou výzvou. Z hlediska antličanů je to obrovský neúspěch. Ale mne samotnou až tolik nepřekvapil. Viděla jsem tento pár osobně na All England a v televizi na Hrách Commonwelthu a zatímco G.Emms je opravdu světovou mixerkou zejména na síti, ale dnes už i ve hře ze zadní čáry (viz článek M.  Koudelkové Mouritsen o taktice mixu), tak N. Robertson dle mého názoru postrádá něco z umění nejlepších mixerů - razanci, přechod na síť a úspěšné zakončení, určitý typ zázračného úderu ve svízelné situaci a hlavně chuť bojovat i v případě, že se tolik nedaří.

A to je někdy mnohem důležitější, než samotný badmintonový um.

A ještě na úplný konec všem našim reprezentantům ještě jednou gratuluji a děkuji za předvedené výkony a výsledky.

Zdravím z Anglie,

Halka Bitmanová.