Rozhovor se Zdeňkem Musilem o olympijské kvalifikaci

Olympijská kvalifikace je ve své polovině, pětice českých kvalifikantů o největší sportovní událost planety a blízkého okolí má za sebou šest měsíců.

Pokud se postup na olympijské hry podaří, půjde jednoznačně o největší úspěch v českém badmintonu za posledních šestnáct let; právě tak dlouhá doba uplyne od účasti Evy Lacinové a Tomasze Mendreka na olympijských hrách v Barceloně.

Zatím je vše na dobré cestě. Ale cesta je to ještě dlouhá.

K její polovině jsme pro vás připravili sérii rozhovorů s deseti velmi důležitými osobami českého badmintonu. Tuto „VIP sérii“ si nemohu dovolit zahájit nikým jiným než osobou vůbec nejdůležitější, kterou představuje předseda Českého badmintonového svazu Zdeněk Musil.

Ještě než se náš rozhovor ponoří do víru olympijské kvalifikace, zeptám se, jak jsi na tom s badmintonem. Co teď „badmintonového“ děláš?

Rozdělím to do dvou rovin. Co se týká práce funkcionářské, která už teď asi bohužel převažuje, tak jsem se mimo běžné agendy spojené s funkcí předsedy zabýval hlavně pomocí při organizaci MM v Brně, financováním svazu i ČBOS a dále přípravou základních podkladů rozpočtu na rok 2008.

Jako hráč jsem se snažil opět po delší letní pauze přinutit tělo ke zrychlenému pohybu po kurtě a musím říci, že je to rok od roku těžší... Ale je mi jasné, že věk nezastavím.

Jaký je Tvůj největší zážitek spojený s badmintonem na olympijských hrách?

Můj největší osobní zážitek ve vztahu k OH není spojen přímo s termínem konání her, ale datuje se do roku 1999, kdy jsem se společně s Markétou (tehdy ještě Koudelkovou) zúčastnil jako hráč MM Austrálie v Sydney, které se tehdy uskutečnilo jako „Olympic test event“.

Hrálo se jako letos v Pekingu v již hotové připravené hale a vše probíhalo jako „naostro“ – organizace, doprava, kontroly, nástup, kurty, novináři... Navíc byl Olympic Park rok před konáním her v podstatě připraven... O to více mne pak mrzelo, že se nakonec účast na OH nepodařila.

Sleduješ olympijskou kvalifikaci?

Samozřejmě a v podstatě stále.

Který výsledek v její první polovině Tě nejvíce zaujal?

Nejprve finále Honzy Vondry na ICH v Madridu, což byla naprostá bomba! Pak dvojnásobná finálová účast Petra na turnajích podobné kategorie a nakonec vítězství Honzy Fröhlicha na ICH v Sofii. Myslím, že osobním velkým úspěchem pro Kristínu byla Nová Kaledonie, i když by jí asi vyměnila za postup do dalších kol na jiném více bodovaném turnaji.

Bude mít podle Tebe pohádka šťastný konec a český badminton po 16 letech opět svého zástupce na olympijských hrách?

Jsem osobně přesvědčen, že pohádka skončí šťastně a budu se pro to snažit udělat maximum možného – samozřejmě to hlavní je na hráčích!

Kdo podle Tebe do Pekingu postoupí?

Sleduji stav kvalifikace dlouhodobě a myslím si, že v současné době se naši potencionální kandidáti zredukovali tak, že se ve dvouhře mužů rozhodne mezi Petrem, který je nyní o trochu vpředu a Honzou Fröhlichem – paradoxně by mohlo rozhodnutí padnout až na posledním turnaji, kterým bude individuální soutěž na ME v Dánsku.

Ve dvouhře žen se Martině, která bohužel prohrála v poslední době řadu vyrovnaných zápasů, stále nedaří prosadit tak, aby získala potřebné body a tak je nyní o dost blíže Kristína. I ta ale musí ještě své ambice potvrdit několika dobrými výsledky.

Co bys popřál českým hráčům do druhé poloviny kvalifikace?

Hlavně pevné zdraví bez zranění a neutuchající chuť do dalšího tréninku! A na turnajích štěstí na los i při vlastní hře na kurtu!

Pepa Rubáš

Přečtěte si další články

• French Super Series 2007
• Olympijská kvalifikace