Rozhovor s Mojmírem Hnilicou o olympijské kvalifikaci

Mojmír Hnilica v roli referee –
na mezinárodních turnajích
nikdy oka nezamhouří!

K první polovině olympijské kvalifikace jsme pro vás připravili sérii rozhovorů s deseti velmi důležitými osobami českého badmintonu. Tuto „VIP sérii“ jsme zahájili rozhovorem se Zdeňkem Musilem, předsedou Českého badmintonového svazu a dvěma špičkovými českými hráči – Evou Titěrovou a Pavlem Floriánem.

Co je více než finále olympijských her? Už jen vítězství na olympijských hrách. Tak blízko vítězství na olympijském badmintonovém turnaji žádný Čech nebyl a troufnu si předpovědět, že ani hodně dlouho nebude.

Mojmír Hnilica byl 19. srpna 2004 vítězství na největším turnaji tak blízko, že to blíže snad ani nejde. Poté, co Zhang Jun a Gao Ling (Čína) v úchvatném aténském finále zvítězili, čínský hráč Mojmíra – ve finále rozhodčího na podání – v radostném opojení objal.

Ještě než se náš rozhovor ponoří do víru olympijské kvalifikace, zeptám se, jak jsi na tom s badmintonem. Co teď „badmintonového“ děláš?

Určitě se nenudím, po pískání na mistrovství světa v Malajsii, účasti jako host na mistrovství Číny družstev v Šanghaji a rozhodování na našem MM jsem byl začátkem října jako referee (vrchní rozhodčí) na turnaji WGP Bitburger Open v Saarbruckenu, následoval meeting Badminton Europe Councilu v Sofii, odkud jsem se přesunul na turnaj Super Série do Dánska (deputy referee).

Pokud jsem v republice, tak chodím trénovat děcka a 2x týdně i na trénink vlastní. Bohužel jsem zmeškal první kolo družstev a náš nekompletní tým nezazářil (je otázkou, zda by moje účast byla přínosem…).

V listopadu mě čeká „jenom“ MM juniorů v Orlové na „empajru“. Dobrodružstvím bude moje prosincové účinkování na turnaji série WGP Gold v Moskvě s dotací 125.000 dolarů, který mám na starosti jako referee. A v delším výhledu doufám ve svou druhou účast na Olympijských hrách.

Mojmír vždy využije vhodné příležitosti zatrénovat si s kolegy rozhodčími.
Například zde, v modrém, na turnaji German Open.

Jaký je Tvůj největší zážitek spojený s badmintonem na olympijských hrách?

Asi bys čekal, že uvedu svoji aténskou účast při finále mixu (a nevídané objetí vítězného čínského hráče). Byla to však jiná událost, která se odehrála hned na začátku soutěže.
Dvě hodiny před prvním utkáním pro nás přijel autobus s průvodkyní, aby nás odvezl do haly, cesta by normálně trvala asi 20 minut. Když jsme i po tomto čase stále kroužili po Aténách, začal jsem mít podezření, že něco neklape. Řidič i průvodkyně mi však svoji mateřštinou (anglicky ani jinou řečí nevládli) vysvětlili, že jedou přesně podle plánku. Po dalším čase i oni začali být nervózní, a když jsme po dálnici opustili město, zřejmě i oni pochopili, že tudy správná cesta nepovede. problém byl v tom, že když jsme po dalších kilometrech použili sjezd z dálnice, na druhé straně chyběl nájezd. Po zajímavé cestě místními vesnicemi se řidič ztratil úplně, a všem již bylo jasné, že do haly včas nedorazíme. Naštěstí jsem měl telefon na vrchního rozhodčího, takže jsme stačili zaslat varování, že první zápasy budou bez nás. V hale dokázali zaimprovizovat, převlékli deputy refereeho a jednoho z uklizečů (oba byli bohudík i mezinárodní rozhodčí) do správných uniforem a televizní zápas tak dokázali odřídit bez problémů. Druhý zápas jsme po úprku z autobusu přímo na kurt už zvládli sami.
Ale velký zážitek byli vlastně celé olympijské hry, které jsme si s Janou a Světlanou, jež zastávali úlohu čárových rozhodčích, opravdu užili.

Sleduješ olympijskou kvalifikaci?

Samozřejmě, a držím palce naším hráčům, i když výsledky v posledních turnajích (s výjimkou Bulharska) nejsou zrovna nejlepší.

Který výsledek v její první polovině Tě nejvíce zaujal?

Z našich hráčů určitě vítězství Honzy v Bulharsku a nešťastná prohra Petra v Dánsku ze šesti mečbolů. Z cizích hráčů bylo překvapením nečekané umístění Shridara z Indie na MS a nepochopitelný výpadek druhého nasazeného Malajce tamtéž. Je však zřejmé, že Asie se Evropě stále více vzdaluje.

Bude mít podle Tebe pohádka šťastný konec a český badminton po 16 letech opět svého zástupce na olympijských hrách?

Pevně věřím, že v obou singlových disciplínách se to povede. Systém kvalifikace je tentokrát u dvouher mnohem vstřícnější i k níže umístěným hráčům, než tomu bylo v minulosti.

Kdo podle Tebe do Pekingu postoupí?

Asi neobjevím Ameriku. U děvčat má výrazně lepší šanci Kika Ludíková než kdokoliv jiný. U kluků je to zatím mezi Petrem Koukalem a Janem Fröhlichem fifty fifty, myslím, že nepatrně vyšší šanci má druhý jmenovaný, protože Petr má dost často nečekané výpadky. A vzadu číhá další Jan Vondra…

Co bys popřál českým hráčům do druhé poloviny kvalifikace?

Určitě více štěstí, které jim často v koncovkách setů či zápasů chybělo. A bez dobrého zdraví to taky moc nejde. V neposlední řadě i dostatečnou finanční podporu, aby mohli absolvovat všechny potřebné turnaje.

Pepa Rubáš

Přečtěte si další články