Tomasz Mendrek - rozhovor s olympionikem

Tomasz Mendrek
vždy usměvavý a pozitivně naladěný trenér-badmintonista.

K první polovině olympijské kvalifikace jsme pro vás připravili sérii rozhovorů s deseti velmi důležitými osobami českého badmintonu. Tuto „VIP sérii“ jsme zahájili rozhovorem se Zdeňkem Musilem, předsedou Českého badmintonového svazu a dvěma špičkovými českými hráči – Evou Titěrovou a Pavlem Floriánem.

Badminton se ale nemusí jen hrát. Mojmír Hnilica se do finále olympijských her „probojoval“ jako rozhodčí. V Aténách 2004 byla i Jana Honnerová, která se před měsícem zúčastnila předolympijského testu v Pekingu.

Pokud se někdo chce probojovat na olympijské hry musí především trénovat. Hodně dobře trénovat. Jako náš další respondent, mnohonásobný mistr republiky a účastník olympijských her v Barceloně 1992. Své nesporné znalosti o badmintonu předává Tomasz Mendrek dál. Trénuje. Hodně dobře trénuje. Není-li vůbec nejuznávanějším trenérem u nás, potom je „jen“ velmi uznávaným.

Ještě než se náš rozhovor ponoří do víru olympijské kvalifikace, zeptám se, jak jsi na tom s badmintonem. Co teď „badmintonového“ děláš?

Odpověď‘ mohu rozdělit na dvě části. Z hlediska „pasivní“ trenérské práce lépe řečeno metodické práce pracuji na přípravě speciální části školení II. třídy budoucích trenérů, které by se mělo konat v termínu od 17.-21.12. v Českém Krumlově. V rámci „Projektu trvalého vzdělávání v oblasti sportu a tělovýchovy“ pracuji na zpracování elektronického „Tréninkového deníku pro badminton“ a zároveň metodických materiálů, které by mohly být využity pro prezentaci badmintonu na školách. Pro nakladatelství Grada se chystá další publikace – „Jak dokonale zvládnout badminton“, ve stejně jmenované edici. Na knížce spolupracují i naši současní nebo bývalí přední hráči jako je Petr Koukal nebo Markéta Koudelková-Mouritsen.

Před nedávnem jsem se vrátil z dalšího kempu pro Team Europe 2012, který se konal v bulharské Sofii. Z našich mladých hráčů se kempu zúčastnili P. Florián a D. Koukalová. Sledoval jsem velmi pečlivě výsledky naších mladých hráčů na ME U/17 a MS U/19 v Turecku resp. na Novém Zélandu. Tyto dvě jakoby nesouvisející akce spojuje ale v mých úvahách jedno společné. Díky rozhovorům s předními evropskými trenéry se snažím poznat, jak vypadá práce s mladými, talentovanými hráči na úrovni NR v jiných státech, jaké jsou systémy práce v jiných státech a hlavně jak lze tyto poznatky a zkušenosti prakticky využít a přenést do tréninkové praxe u nás.

Z hlediska hráčské praxe začala u nás „Compo I.celostátní liga“. Navíc na poslední chvíli mně přemluvil i přední polský klub „LKS Technik Glubczyce“ a proto v rámci svých „možností“ snažím se nezklamat důvěru klubových „bossů“ a být pro kluby herním přínosem. Zaklepat – nějak se to prozatím daří. (úsměv)

Navíc každý den jsem několik hodin v rámci trenérsko-nahrávačské praxe aktivně na kurtu. Spektrum hráčů je velmi různorodé, nicméně pokud se člověk živí pouze badmintonem (a má rodinu a děti) je to nezbytná nutnost. Velkou radost mně dělá „Yonex badmintonová školička“, ve které společně s D. Pokorným vedeme 10 dětí. Vidět jejich zájem, elán, chuť, poznat něco nového – to je opravdu motivační bomba a „ dobíjení baterek“ na 100%. Tak snad jen to zdraví aby drželo… Práce je více než dost!

Jaký je Tvůj největší zážitek spojený s badmintonem na olympijských hrách?

Pominuli-li samotný fakt kvalifikace na olympijské hry a hlavně období mého života, které mu předcházelo (pobyt v INSEPu v Paříži atd.), na olympiádě to byl zahajovací ceremoniál. Život v olympijské vesnici mezi celebritami našeho a světového sportu – to jsou okamžiky, na které sportovec nikdy nezapomene.

Sleduješ olympijskou kvalifikaci?

Pravidelně. Díky postupovému klíči a kritériím to má ten správný náboj a věřím, že to s blížícím se vyvrcholením bude i gradovat.

Který výsledek v její první polovině Tě nejvíce zaujal?

Překvapivě pro mne jako „kulový blesk“ a rána „ z čistého nebe“ zapůsobil famózní výsledek Honzy Vondry na MM Španělska 2007. To, že náš hráč dovedl porazit na jednom turnaji Wachu (Polsko), Nakanichiho (Japonsko) a Oeduma (Dánsko) je výsledek, který prozatím v historii českého badmintonu nemá obdoby. Snad nás takových výsledků bude čekat více.

Bude mít podle Tebe pohádka šťastný konec a český badminton po 16 letech opět svého zástupce na olympijských hrách?

Jsem o tom pevně přesvědčen. Věřím, že to dokonce budou dvě jména, která v Pekingu budou hájit naše barvy.

Kdo podle Tebe do Pekingu postoupí?

Je to paradox. V roce 1998 jsem vyjel na IBF World Academy do Colorado Springs (USA) s tehdy osmnáctiletým J. Fröhlichem. V roce 2002 to byla IBF World Academy v Limě (Peru) s P. Koukalem jako sedmnáctiletým mladíkem.

Myslím, že pro Honzu účast a kvalifikace do Pekingu by byla tím nejkrásnějším vyvrcholením jeho celé sportovní dráhy v rámci „vrcholového sportu“. Už minule byl tak blízko a jsem si jist, že pro něho je olympiáda a případná účast na ní tou hlavní metou a motivací, která ho dnes drží ve světovém badmintonu.

Pro Petra beru tuto „konfrontaci“ jako jeden z postupných stupínků na cestě mezi dvacet nejlepších hráčů na světě. Na cestě za tímto cílem (pokud mu bude zdraví sloužit) má nejlepší předpoklady být hlavním kandidátem pro Londýn 2012. Pokud se mu povede Peking – bude to bonus navíc. Stejně tak vnímám i cestu za vysněným cílem u Kristíny.

Co bys popřál českým hráčům do druhé poloviny kvalifikace?

Zdraví, zdraví a ještě jednou zdraví! To souvisí i s předešlou otázkou. Jeden okamžik, jedno zranění (zvláště v tomto období) a sny mohou dostat velmi vážnou ránu. O vnitřní síle, motivaci a odhodlání pro to udělat vše – nepochybuji u ani jednoho z hlavních kandidátů. Držím jim všem proto palce a přeji mnoho sil, pevného zdraví a víry, že se to povede!

Pepa Rubáš

Přečtěte si další články