S Filipem Stádníkem do víru olympijských vášní

Tenhle je opravdu legrační:

- Víte, jak poznáte,
jestli Filip ještě žije?

Každé ráno mrkněte na
www.czechbadminton.cz

K první polovině olympijské kvalifikace jsme pro vás chtěli připravit sérii rozhovorů s deseti velmi důležitými osobami českého badmintonu. Mezi desítkou VIP se objevila i naše jediná olympionička – Eva Lacinová. Eva nejprve potěšeně kvitovala svou přítomnost v lepší badmintonové společnosti, ale potom bohužel rozhovor s díky odmítla.

Listopad je za námi a s ním i devět nejvyšších rozhovorů. Ale k desítce je blízko, bylo by škoda to nedotáhnout. Filip Stádník se sice trochu ošíval, ale nakonec spíchl velmi pěkné odpovědi, takže by bylo škoda je nezveřejnit. Lepší víkendové čtení nenajdete.
A mimochodem – Filip se před lety stal mistrem republiky ve čtyřhře a nyní správcuje vaše nejoblíbenější stránky, ačkoliv žije v zemi „Whiskey, kilt a dudy“, takže má spoustu jiných starostí.

Když tak pořád spravuješ stánky ČBaS, máš ještě vůbec čas na vlastní hraní?

Tak za poslední dva měsíce, musím říci, jsem se badmintonově výrazně posunul. Tedy od hlubokého badmintonového „nicnedělání“ k výraznému „trochuhraní“. Po týdnech odpočinku a pilování „Heian shódan“ v místním oddíle Daisho (tradiční škola Shotokan karate-ka), jsem vyrazil na královské badmintonové kurty. Před dvěma týdny jsem se nechal vyklepnout ve druhém kole prestižního „West of Scotland Championships“ a hned následující víkend mi bylo nabídnuto reprezentovat severo-východ Skotska v ještě prestižnějším Senior Inter Group competition. Oba turnaje v přepychově zrekonstruované badmintonové tovární hale „Cockburn badminton centre“ ze sedmdesátých let.

Když se v Čechách řekne Skot, všichni si hned vybaví Whiskey, kilt a dudy. Lidé jsou tu vřelí a na kurtu naprosto nekompromisní. Ve stylu „Ou, ten míč vám, musím vrátit, sire, zahrál jsem ho totiž do autu, víte?“…

Při pondělním podvečeru, po několika hodinách lámáni zad nad počítačem, jsem se vrhl do víru gentlemanských čtyřhrových vášní na kurtech Mintlaw academy. Mintlaw má vyjímečnou badmintonovou halu. S trochou nadsázky by se v ní vyřádil i Přemysl Oráč. Alespoň tak jsem se cítil, když jsem v šatně vyklepával z yonexek písek a hlínu. Naštěstí do Mintlaw musíme jen jednou ročně…

Ačkoli to pořád vypadalo, že to Filip už na síti neustojí, titul Mistrů ČR 2004
ve čtyřhře s Michalem Svobodou, po odpadnutí všech soupeřů, nakonec ustáli.

Copak Mintlaw, ale co teprve Peking! Na tomto místě jsem se ptal na olympijské zážitky, ty máš ale jeden skvělý a přitom neolympijský.

Ano, tedy i když není součástí olympijské kvalifikace, podařilo se mi v létě dostat se do Glasgow na finále Sudirman cupu. Měl jsem tehdy potěšení na vlastní oči spatřit olympijské vítěze Emms-Robertson či zbrusu nového světového šampiona Lin Dana v akci. Pravděpodobně nejlepší badmintonový zážitek mého života.

Sleduješ olympijskou kvalifikaci jen dvacet pět hodin denně nebo ještě více?

Musím uznat, že od té doby, co ses do toho Pepo pustil ty, se mi už o ní v noci zdá. (velmi ospalý úsměv)

Ano, kvalifikace je pro nás zatím snová. Který výsledek v její první polovině Tě nejvíce zaujal?

Z těch badmintonových - ani nevím, jsem z nich zatím tak trošku vedle. Na lopatky mě ale dostalo to, že po sedmi letech relativnímu „nezájmu“ začala má přítelkyně Andrejka pravidelně číst czechbadminton.cz. Pepo, nemáš v tom náhodou prsty?

Kdepak. Jen slova, pár fotek a šťastné konce. Bude mít šťastný konec i český sen o olympijských hrách?

Pevně v to věřím. Naše olympijské naděje se nadějně a usilovně perou na všech frontách. Konečně se objevuje mladistvá dravost a hlad po vítězství, posypané špetkou instantního sponzorského prášku do pečiva. Lepší podmínky pro postup českých badmintonistů na Olympijské hry tu asi ještě nebyly.

Ještě bych doplnil, že se také příznivě nastavil kvalifikační klíč. Kdo si odemkne dveře do Zakázaného města?

Petr Koukal i Honza Fröhlich na to mají oba docela slušně „našlápnuto“. Netuším ale, kterému z nich se to nakonec podaří. Na druhou stranu všichni víme, jak se umí Honza Vondra „kousnout“. Můj osobní tip je Petr Koukal a z děvčat jednoznačně Kika.

Blíží se Vánoce… Co bys popřál českým hráčům do druhé poloviny kvalifikace?

Spoustu turnajových vítězství a hlavně žádná zranění. Hodně jídla, spánku a zdravého tréninku neuškodí. Kromě přání ještě několik rad. Petrovi, ať se raději vždy připoutá i na zadním sedadle – jeden nikdy neví. Šuldovi, až zase poletí na turnaj přes půlku zeměkoule, ať se v letadle proběhne každou půlhodinku – na jetlegy to má prý bezvadný účinek.

Ale bez sponzorů to nejde. Tedy jde, ale ne tolik. Co bys vzkázal sponzorům?

Firemní logo na prsou olympionika je klíčem od brány do země miliardy lidí!

Pepa Rubáš

Přečtěte si další články