Kvalifikace má za sebou pět měsíců - Jan Fröhlich

Jak hodnotíš svou aktuální pozici v olympijské kvalifikaci?

Byl jsem velice spokojený na konci června po první sérii turnajů, přestože Honza i Petr udělali také dobré výsledky. Potom ale přišly dva měsíce promarněných šancí, smůly a zranění. Do toho ještě vynikající výsledky Petra. Mé prvotní nadšení pokleslo, přišla nejistota, nespokojenost. Věřím, že za několik týdnů tréninku opět nastartuji sérii úspěšných turnajů.    

Jak bys zhodnotil své postupové šance?

Před turnajem v Turecku to bylo 60:40 v můj prospěch, po něm, kde se Petr dostal do finále, 40:60. Ale budu bojovat, abych tento stav otočil zpět. Nyní mám před sebou 5 důležitých turnajů, pokud se mi na nich podaří uspět, budou šance zase na mé straně.  

V této chvíli mě ale současný stav nijak neznervózňuje, jiné to asi bude ke konci kvalifikace, v březnu, v dubnu.

Sleduješ výsledky svých soupeřů?

Každopádně jsem zaměřený na sebe. Ale nemohu si pomoci nesledovat jejich výsledky, po skončení turnaje se podívám na to, jak kluci hráli. Poměrně často se stává, že jsme společně na jednom turnaji, takže se vzájemně vidíme, tedy i sledujeme.

Jeden z vás pravděpodobně postoupí na olympijské hry. Změnila tato „největší možná sportovní okolnost“ vaše vztahy?

Je znát, že spolu bojujeme o olympijské hry. Bavíme se spolu jako dřív, ale když ten druhý prohraje zápas, nevadí nám to; výjimkou v tomto byl Sudirman cup, kde jsme bojovali jeden za druhého, vzájemně si fandili. Ale zase to není tak, že bychom se na sebe mračili, když se potkáme.

Ohlížíš se při plánování turnajů a při hraní na výsledky svých soupeřů?

Nijak výrazně, ale bude-li to třeba svůj program změním, budu flexibilní. Ostatně, na začátku kvalifikace se mi tato flexibilita vyplatila, až týden před začátkem turnajů v Asii jsem se rozhodl, že tam odletím a nakonec se to ukázalo jako dobré rozhodnutí.

Je 8. 8. 2008, probíhá slavnostní zahájení her a ty kráčíš po olympijském stadionu – co by pro tebe znamenala účast na olympijských hrách v Pekingu?

Měl bych obrovskou radost, protože si myslím, že Peking uspořádá největší olympijské hry v dějinách a určitě bych u toho chtěl být.

Je 8. 8. 2008, probíhá slavnostní zahájení her a ty sedíš doma u televize – co by pro tebe znamenala neúčast na olympijských hrách v Pekingu?

Byl bych zklamaný. Méně by mi to vadilo, pokud bychom byli několik let vyrovnání. Ale třeba Mistrovství republiky jsem vyhrál devětkrát a Petr jednou. Takže za těchto okolností by mě to mrzelo více.

Opusťme na chvíli sbírání bodů do olympijské kvalifikace. Máš nějaký velký zážitek ze zemí, které si navštívil?

Jak uvádím i na svých internetových stránkách, rád cestuji s badmintonem po celém světě. Rád se podívám do zemí, které mě lákají, které se mi líbí. Třeba Nový Zéland je zemí, kde se cítím dobře, přestože se mi tam letos herně příliš nedařilo, což ale bylo způsobené únavou po dlouhém přeletu a únavou po časovém posunu. 

Zúčastní se některý z českých badmintonistů olympijských her v Pekingu?
Zúčastní, a to dva hráči, jedna žena a jeden muž.

Budeš to právě ty?

Mezi ženami se to rýsuje dobře pro Kristínu, mezi muži je to vyrovnaný souboj. Ale já pevně věřím sobě.

Pepa Rubáš

• Olympijská kvalifikace
   

• Kvalifikace má za sebou pět měsíců - rozhovor s Petrem Koukalem

• Kvalifikace má za sebou pět měsíců - rozhovor s Janem Fröhlichem

• Kvalifikace má za sebou pět měsíců - rozhovor s Kristínou Ludíkovou

• Kvalifikace má za sebou pět měsíců - rozhovor s Martinou Benešovou