Olympijská kvalifikace skončila. Jak bys jí jedním slovem zhodnotila?

Ukončená... (úsměv) 
 

A pokud by ses měla rozpovídat? Kde byly Tvé herní krize a vrcholy v průběhu uplynulého roku?

Nejúspěšnější pro mě byly turnaje v Maďarsku (3. místo) a v Řecku (5. místo).

Naopak mě mrzí zbytečné třísetové prohry z Toulouse (Prutsch z Rakouska – 12:21, 21:13 a 16:21), Bulharska (Howard z Anglie 21:17, 13:21 a 19:21) a Kypru (Prokopenko z Ruska 21:16,13:21 a 20:22), tam se mi nedařilo.  
 

Na Mistrovství Evropy jsi jako jediná česká hráčka vyhrála zápas. Ale ve druhém kole jsi – velmi symbolicky – vypadla s Petyou Nedelchevou z Bulharska.

Na Mistrovství Evropy jsem málem ani neodjela, protože jsem si jen pár týdnů před začátkem samotného mistrovství na tréninku přetrhla vaz v kotníku. Nakonec jsem však na svůj poslední turnaj sezóny odletěla a vyhraný zápas mě těší dvojnásob.

Na druhou stranu je mi ale velice líto, že jsem nemohla podat stoprocentní výkon a tak se více zapojit do soutěže družstev.  
 

Symbolické to bylo ze dvou důvodů. Jednak si s Petyou hrála za poslední rok snad počtvrté a hlavně jsi měla, především na podzim, „štěstí“ na losy, kdy jsi v prvním či druhém kole šla na jednu z favoritek turnaje.

S Petyou mám opravdu odehráno už mnoho zápasů a to nejen tuto sezónu, takže by se dalo říct, že už mám spoustu zkušeností a vím, co na ní platí. Bohužel tomu tak není a přestože jdu vždy do zápasu s ní s novou a větší chutí, ona je ta, která diktuje hru, je to prostě hráčka světové třídy.

Někdy mi los přál více a někdy méně a tak se mi kolikrát stalo, že jsem hned v prvním kole narazila na favoritku turnaje. Ale i o tom je náš sport a byly to dobré zápasy, které mi daly mnoho cenných zkušeností.

Samozřejmě bych byla radši, kdyby přišly dříve než až v olympijské kvalifikaci, ale to si člověk bohužel nevybírá. 
 

Kdybys se vrátila v čase do 1. 5. 2007, co bys v průběhu kvalifikace dělala jinak?

Jediné co bych možná změnila by byl výběr turnajů, protože hráč si musí dobře rozmyslet na který turnaj jet a často si musí vybrat  rovnou z několika možností v jednom termínu.

Uvažuje, taktizuje, zjišťuje, kdo kam pojede, aby měl představu, jak budou turnaje silné. Proto bych si možná teď zpětně vybrala jinak, ale jelikož jsem měla k dispozici jen omezené finanční zdroje, nijak extrémně bych asi ani v tomto směru měnit nemohla. 
 

Budeš olympijské hry sledovat alespoň jako televizní divačka?

No samozřejmě, jsem velký sportovní fanoušek, budu sledovat nejen badminton... A už se moc těším. 
 

Myslíš, že u sledování najdeš motivaci pro kvalifikaci na hry příští, na Londýn 2012?  

Na to je ještě brzy, sama nevím, co se mnou bude příští rok. Končím studia na vysoké škole, takže se budu rozhodovat co dál. Práce, další škola, v Čechách nebo opět ve Francii? To jsou otázky na které ještě sama neznám odpovědi.

Badminton budu hrát dál, ale zda to v téhle intenzitě vydržím další čtyři roky, to je ve hvězdách. 
 

U hvězd ještě zůstaneme. Vyhrají čínští hráči všech pět disciplín? Pokud ne, kdo jim pětici „plánovaných“ vítězství překazí?

To já nevím, na to si právě musíme počkat. Já budu ale každopádně fandit evropským hráčům. (úsměv)