V dubnu jsi se stala mistryní Evropy. Je to už dávno nebo si na to občas vzpomeneš?

Ráda na to vzpomínám, ale teraz mám jiný, vyšší ciel. Tak sa snažím sústredit na dalšie. Momentálně sa chci pozerať dopredu.


Je možná trochu paradoxní, že už jsi mistryní republiky ve čtyřhře, zatímco ve dvouhře je tvým maximem zatím třetí místo (rozhovor probíhal dvě hodiny před finále MČR, pozn. autora), a jsi mistryní Evropy ve čtyřhře, zatímco ve dvouhře jsi získala páté místo.

Dúfam, že sa mi to dnes podarí. Uvidíme, zda budem dostatečne silná.


Ale velký dvouhrový turnaj máš, jak všichni doufají, před sebou – olympijské hry. Pokud by se Ti podařil postup již do Pekingu, budeš to brát jako a) velkou odměnu za odvedenou práci b) největší turnaj svého života c) zkušenost před svými „hlavními“ olympijskými hrami, kterými by měl být Londýn 2012?

Záleží na lose. Ale určitě bychom chcela uspěť, ale i brát to jako nové zkúsenosti.


Takže v Pekingu si to zkusíš a v Londýně vyhraješ?

(úsměv) Určitě bychom chcela nabrať zkúsenosti, ale možno, že sa mi aj podarí nějaký dobrý výsledek – v Pekingu.


Ale ještě je třeba se na olympijské hry kvalifikovat. Své výsledky zatím stupňuješ. V květnu jsi na Spanish Open získala velké body, v létě jsi je v Austrálii a na Novém Zélandu potvrdila a na podzim jsi potvrdila, že máš na to postoupit minimálně do první světové padesátky. Ale byly tam i horší chvilky. Co způsobuje, že Tvůj rok 2007 byl jako na houpačce?

Ťazko povedať. Asi som sa nezhoršila. Ako trénuji, tak sa zlepšuji. Ale záleží na lose, ako sa človeku zadarí. A já dúfám, že sa mi ještě nějaké pekné výsledky podarí.


Bodovala jsi sice pravidelně (pět turnajů počítaných mezi nejlepších deset), ale velký výsledek tomu zatím chyběl – nejvíce jsi získala 2200 bodů na Bulgarian Open; ostatní výsledky jsou od 1520 do 1670 bodů. Jak jsi spokojená s podzimní turnajovou sérií?

Spokojná som, ale vždy to môže byť lepšie.

Na Bulgarien som bola spokojná, tam sa mi v prvom kole podarilo porazit Ananinu z Ruska, potom Maju Tvrdy. Tam sa mi super hralo.


A dostala si se do čtvrtfinále. Ty jsi strašně skromná, vůbec to nezmiňuješ.

(skromný úsměv) Ale mohlo být aj lepšie…


Tak to může být vždy…

… hrála som proti Susan Hughes zo Skotska. Chýbal mi kúsok.


Na jaře neobhajuješ žádné body, je proto více než reálný tvůj posun ve světovém žebříčku.

Ráda bych postúpila. Keď získám dobré výsledky, tak bych sa posunula a postup by byl bližšie.


Ten ale nepřijde sám, jistě tvrdě trénuješ. Jaký byl tvůj trénink v krátkém přípravném období na konci roku 2007 a v lednu 2008?

V decembri jsme v Saarbrückenu normálně trénovali až do Vianoc, keď nás pustili domôv. Vzhledem k tomu, že bola liga, tak se zostala dlhšie – tri týdny. Ale snažila som sa robit i doma co najviac.


Pokud nejsi na turnaji, tak se připravuješ, jak jsi sama řekla, v německém Saarbrückenu. Kolikrát za rok, případně jak dlouho jsi doma?

Doma som minimálně. (v duchu počítá)


Je to dohromady měsíc za celý rok?

No. (úsměv) Teď som asi bola, vďaka trom týždňom v záveru roka.


Jak bys zhodnotila svůj pobyt v Saarbrückenu?

Jsou tam traja trenéry. Jsme rozdělené na tri skupiny, chalani sú na dve skupiny. Trénujem dvakrát i trikráť denně; dvakrát to týždňa máme posilovňu. Tréninky sú velmi náročné.

Ráno vstaněm, potom jdeme na trénink. Trénink máme od deseti do dvanácti, ale musíme tam být už o hodinu pred tím, abychom sa stačili rozcvičiť. Od dvanácti je obed. A od tretí do piatej je trénink; zase tam musíme být hodinu pred tím.

Takže člověk si někdy príde, že iba je, spí a trénuje.


To bych rád zdůraznil – pro vás začíná trénink samotnou hrou, je automatické, že jste už rozcvičení a připravení. Je totiž český nešvar, že trénink trvá „dvě hodiny“, ale v tom je dvacet minut rozcvičení, dvacet minut rozehrání a na konci dvacet minut protažení, takže z dvou hodin je rázem hodina… Co je specialitou tréninků v Saarbrückenu?

Tréninky sú vo velkej intenzite. Vo velkej intenzitě a hráči hrajú s minimom chýb. (důrazně)


Přibližně za sedm měsíců budou zahájeny olympijské hry v Pekingu. Zúčastní se jich některý z českých badmintonistů?

Já dúfam, že ano, že sa to konečne podarí. A že to bude jedna holka a jeden kluk („kluk“ vysloven velmi váhavě).


Můžeš říct i chalan, my Ti budeme rozumět.

(úsměv)


Budeš to právě Ty?

Já budem pevně dúfat, že ano a urobím pro to všetko, aby sa mi to podarilo.