Na našem zatím posledním rozhovoru v Brně na MMČR jsi byl se stávajícím stavem kvalifikace spokojen. Od té doby jsi odehrál hned šest turnajů, které se Ti započítávají do „TOP 10“, do světového žebříčku. Takže teď musíš být v šestém badmintonovém nebi.

Zatím jsem opravdu spokojený. I když mrzí mě třeba turnaj v Moskvě, kde jsem mohl jít do čtvrtfinále, možná i do semifinále. Už mohlo být definitivně rozhodnuto a pauza přes Vánoce mohla být úplně v klidu. Takhle je stále teoretická šance, že se Honza Fröhlich přede mě může dostat, takže potřebuji uhrát ještě alespoň dva dobré výsledky, abych mohl odjet na Mistrovství Evropy už v klidu. 

V tom nejvyšším, sedmém budeš – předpokládám – až případně na olympijských hrách. 

Ano. (úsměv) 

Svou cestu do vyšších pater světového žebříčku jsi odstartoval v Bulharsku. Kde jsi získal třetí místo, třetí jsi byl i týden později na Kypru. Vzhledem k velikosti obou turnajů bylo pro Tebe třetí místo v Sofii cennější.

Je to cennější i proto, že jsem v Bulharsku ve třetím kole „řachnul“ Ville Langa; bylo to 21:19 a 21:19. Pro mě to byla i odveta za mezinárodní mistrovství České republiky, kde mě porazil.

Mrzí mě, že jsem potom v semifinále prohrál s Kevinem Cordonem, protože jsem si věřil na finále a věřil jsem si i na to, že bych v něm mohl Honzu porazit. Ale byl jsem rád i za to semifinále, vždyť jsem mohl prohrát s Langem o dvě kola dříve.

Na začátku listopadu jsi se stal mezinárodním mistrem Islandu, králem gejzírů, vulkánů a sopek.

Bylo to bez problémů, hrálo se mi dobře. Proti takovým soupeřům, jaké jsem měl, se mi hraje dobře – Dánové, ale ne úplně ta špička. Porazil jsem tam i aktuálního juniorského mistra Evropy Madse Conrada, to mi dodalo hodně sebevědomí, vyhrál jsem opravdu o třídu.

Tam jsem se cítil tak jako nikdy, kdybych hrál třeba proti (přemýšlí nad tím správným soupeřem) Joachimovi Perssonovi, tak ho tam porazím také.  

Kolik jsi vypil na oslavu sektu?

Sice ho zrovna nemusím, ale když jsme to s partou slavili, tak to bylo docela „ostrý“; nerad bych zabíhal do detailů.  

Po Islandu jsi odehrál hned tři turnaje v řadě, kde jsi získal více než 2200 bodů a překonal jsi tak „český rekord“ Jana Fröhlicha v počtu získaných bodů za měsíc – v listopadu jsi jich nasbíral 6900, zatímco Jan v květnu „jen“ 6500. Tady už je to jasné – byl to tvůj nejlepší měsíc. Alespoň bodově. Byl to tvůj nejlepší měsíc i herně?

Byl. Ale na druhou stranu jsem byl zklamaný, protože v Norsku jsem vypadl ve čtvrtfinále s pozdějším vítězem Marcem Zwieblerem na tři sety. Měl jsem na to, abych ho porazil.

Ve Skotsku jsem prohrál s Kenichi Tagem o dva míče – a on později také turnaj vyhrál. Takže ty body mohly být ještě mnohem lepší.   

A ten třetí turnaj… 

(napovídám) To byl ten Island.

Aha. Tak tam jsem to lépe už uhrát nemohl. (úsměv) 

Island, Norsko, Skotsko a Rusko – paradoxně nejvíce bodů jsi získal v Rusku. Paradoxně proto, že těch bodů mohlo být daleko více, kdybys porazil Arvinda Bhata.

(dlouhá pauza)  

Je vidět, že Tě to stále mrzí, že jsi nevyhrál.

To ano. Už jsem to říkal, kdybych vyhrál, mohlo být rozhodnuto. V prvním setu mi tam všechno padalo. To jsem byl na „rychlé straně“ – v hale byl trochu vítr. Ve druhém setu se strany otočily, ale ještě v půlce to bylo 10:11. Za toho stavu Arvind zkusil zasmečovat; to té doby to jen tak „sťukával“. Po téhle smeči ale zjistil, že ten vítr to strašně nese a od té chvíle do toho jen řezal. A odskočil na 18:10. Před třetím setem jsem si řekl, že teď zase budu smečovat já. Ale on úplně změnil hru, začal hrát drajvy, rozhodil mě a bylo po zápase.

Ale zase na druhou stranu jsem byl rád, že jsem ve druhém kole porazil Andrew Dabeku, když jsem ve druhém setu prohrával 13:18 a ještě ten set otočil na 23:21.

Vlastně většina turnajů byla takových, že jsem byl smutný z toho, že jsem to nedotáhl dál, ale na druhou stranu jsem si říkal, že jsem mohl prohrát mnohem dříve.     

Je třeba zdůraznit onu „spokojenost“, nicméně nikoliv uspokojenost. I nadále jistě tvrdě trénuješ. Jaký byl tvůj trénink v krátkém přípravném období na konci roku 2007 a v lednu 2008?

Od 19. prosince do 5. ledna jsem měl jenom kondici – hodně posilovnu a i přes tu zimu běhání venku. Chtěl jsem se připravit na asijské lednové turnaje, ale nakonec jsem tam neodletěl; měl jsem špatný los.

Místo toho jsem 10. ledna jel do Francie na soustředění, kde jsem měl zůstat až do 26. ledna, ale kvůli zranění zad jsem nakonec přijel domů dříve; zranění mě na osm dní vyřadilo z tréninku.   

Na Honzu Fröhlicha máš náskok 4352 bodů. Ohlížíš se ještě zpět nebo už jsi si svou pozicí jistý a zajímá Tě jen postavení na světovém žebříčku nebo máš jinou motivaci.

Mám. Rád bych do konce sezóny konečně „řachnul“ někoho z první světové dvacítky. Mám sice dobré výsledky, ale žádný velký skalp. Snad by to mohlo přijít na Swiss Open, kde tajně „plánuji“ postup z kvalifikace a postup do druhého kola hlavní soutěže.

Kdyby bylo po tomto turnaji již „hotovo“, vypustil bych další turnaje a soustředil se na Mistrovství Evropy, kde bych měl být mezi osmi nasazenými – pokusím se porvat o medaili; když nenarazím na Petera Gadeho nebo Kennetha Jonassena. 

Čtvrtfinále by bylo velký úspěch, ale já bych rád víc.  

Přibližně za šest měsíců budou zahájeny olympijské hry v Pekingu. Zúčastní se jich některý z českých badmintonistů?  

Klasika. Věřím, že já a Kristína Ludíková. (úsměv)