První rozhovor s Janou Honnerovou
se týkal Pekingu. V Pekingu se minulý týden konal olympijský
test, na jehož základech je vystavěn druhý rozhovor. Protože
jde o rozhovor vysoký – rozsahem i stylem – bude úvod
stručný a krátký.
Mohla bys stručně
představit Olympic test?
Olympic test slouží k otestování haly, zázemí, organizačního
týmu, logistiky, bezpečnosti... Když se něco pokazí při
vlastních hrách, není k dispozici další pokus, test je tedy
jediná forma téměř reálného tréninku. Je to vlastně olympijský
turnaj se vším všudy včetně televize, diváků, hlasatelů v hale,
rozhodčích. Problém je trochu s hráči - turnaj je jen na pozvání
a nejsou za něj body do olympijské kvalifikace - hráčům se sem
moc nechce, protože místo toho mohou sbírat body na jiných
turnajích. Ale zdá se, že Číňané stejně ani moc hráčů
nepozvali, zato vlastní to dostali příkazem. Máme tu takové
malé/velké mistrovství Číny.
Je to skutečně olympijský turnaj nanečisto (počet hráčů,
kurtů, hlavních rozhodčích, lajnových…)?
Počet hráčů je trochu nižší než na OH - v původním rozlosování
před walk-overy byly počty hráčů následující: MS 36, WS 35, MD
16, WD 14, XD 15. Jen složení je jiné. Měli tu startovat čtyři
Evropané (Jürgen Koch, Xu Huaiwen, Petya Nedeltcheva a Diana
Dimova), ale před zahájením všichni záhadně odřekli. Stejné to
bylo v případě malajského mixu. Osobně si myslím, že ti hráči
nikdy nepotvrdili svou účast. V hale ani nevisí bulharská
vlajka, jen rakouská, německá, malajská a vietnamská - jediný
zahraniční účastník, který se tu skutečně materializoval, je
Nguyen Tien Minh, 45. hráč světového žebříčku (dle pátého
testlistu pro OH). Jeho drobná subtilní postava, zastíněná
trenérem, na jehož zádech se do dáli
blýská nápis HO CHI MIN CITY, tu zprvu působila tak trochu
donquijotsky, nicméně svou kvalitu prokázal, když v dramatickém
tříseťáku porazil světovou trojku Yu Chena. V semifinále
mu ovšem Lin Dan nedal šanci.
Všichni ostatní účastníci jsou tedy Číňané, nicméně mají tady
absolutní špičku - tři nejlepší singlisty mezi muži i ženami, a
dva až tři nejlepší páry v každé párové disciplíně. Kvalitu
ostatních Číňanů neumím posoudit, nejsou-li špička, necestují,
tak nemají body v žebříčku. Počet kurtů je přesně jako na OH -
nejprve tři, od semifinále jeden. Vlastně všechno je jako
naostro. Televize snímá jen jeden kurt, ale děláme jako že
snímá všechny - takže například čároví rozhodčí na zadní a
podávací lajně sedí na straně rozhodčího, i když na ne tím
pádem moc nevidí - druhá strana kurtu je jako pro kameru.
Striktně se dodržují přestávky mezi sety i uprostřed setu -
reklamní čas stojí milióny a je nutné ho dodržovat - na OH
žádné netelevizní kurty nebudou.
Rozhodčích je tu asi 16 - z mezinárodních jsou tu dva Evropané,
jeden Kanaďan, jeden Australan, jeden Thajec, jeden
Tchajwanec. Ostatní jsou Číňané – myslím, že téměř nikdo z nich
nemá mezinárodní akreditaci. Na OH by mělo být rozhodčích 24,
poměr mezinárodních snad bude o něco lepší.
Lajnařů je tu 80 (z toho deset Nečíňanů, z nichž ovšem tři jsou
Číňané s malajským, tchajwanským a singapurským pasem, a pak
70 místních - všichni jsou „národní“ rozhodčí). Na OH by
snad mělo byt lajnařů o něco míň, práce tu moc nemáme,
maximálně čtyři zápasy za den.
Co tu není jako na olympiádě, je oblečení hráčů. Ukázalo se, ze
hráči z družstev označených "Čína 2" a "Čína 3" mají na zádech
místo latinkou psaného jména a země jen čínské znaky,
představující většinou jejich město, a na břiše velké logo
výrobce oblečení. Tým vrchních rozhodčích spolu s řízením
turnaje měl nejprve snahu podobné vylomeniny zatrhnout a držet
se regulí zuby nehty, a tak se začaly reklamy na Kason a Victor
oblepovat krycí páskou. Zajímavé bylo, ze dresy čínské
reprezentace s obrovskou reklamou Yonex a FedEx
se nikdo oblepit neodvážil... Nicméně vzhledem k tomu, že
červené a modré samolepky chaoticky naplácané na různé části
oděvu nevypadají nijak elegantně, že se za chvíli
všude válely cucky opadané pásky (což zvlášť na kurtě zavání
zbytečným zraněním), a že výsledek byl stále na hony vzdálen
striktním olympijským regulím, vyhlásilo vedeni turnaje druhý
den, že se na turnaj nevztahují žádné oblékací regule. Druhá a
třetí Čína ale už zůstala oblepená.
Test má trvat pouze šest dní, půjde o zrychlenou formu
olympijského turnaje nebo je to menší turnaj?
Hráčů je o něco méně, ale jinak je to opravdu zrychlený
olympijský turnaj.
Dostává přednost hra, soutěžení jako
takové, nebo spíše organizace?
Určitě organizace. Už
proto, že tu zatím nedošlo k žádným velkým překvapením. Všichni
nasazení hráči přesně odzrcadlili svou pozici v losu - vyjma
hráčů, kteří vůbec nepřijeli, a Zhang
Ning, která odstoupila v semifinále (zřejmě pro zranené
koleno). Ve čtvrtfinále byli vždy nasazení hráči 1-8, v
semifinále 1-4, ve finále 1-2. Finále se hraje dneska večer,
takže poslední výsledek nejsem schopna poskytnout, ale žádné
překvapení nečekám.
Organizace zato jede ve velkém. Podle prosakujících zpráv
místní už několik týdnů trénuji kdeco. O turnaj se kromě
spousty „profesionálů“ (míče, match control, hlasatelé,
doktoři, vyplétači, řidiči, ochranka, policie, armáda...)
stará asi 1000 (sic!) dobrovolníků. Jsou úplně všude - v
hotelích na recepcích, na všech parkovištích, u každých
dveří, na každých čtyřech metrech čtverečních v hale, u
každé tiskárny, kopírky, telefonu - většinou po dvou, někdy
jich ale týž job na tomtéž místě dělá třeba osm. Do zblbnutí
opakují „welcome to Beijing“, „have a nice day“, „enjoy the
game“, „welcome to Beijing University of Technology
Gymnasium“ (název haly), „can I help you“ a „thank you for
your co-operation“. Usměv od ucha
k uchu a na hrudi placku se smajlíkem. Otvírají dveře než
stihnete sáhnout na kliku, berou vám z ruky odpadky ještě než
se začnete rozhlížet po koši. Nesměji fotit hráče v hale a
nesmějí od nikoho nic vzít - ani žvýkačku. Stovky z nich tu
stráví týden u nějakých dveří na jakési chodbě, nevidí jedinou
výměnu a odejdou s hřejivým pocitem cti, jíž se jim dostalo. Na
vlastní olympiádě možná budou jiní, o lidi tu nouze není.
Dobrovolníci jsou i v hledišti - občas dojde skupina asi sto
studentů ve žlutých či oranžových tričkách (viz foto na
Pepovo stránkách), je usazená způsobně pohromadě v místě
nejvzdálenějším od kurtu a organizuje skanduje, případně v
jednom rytmu něčím mává nebo tluče. Zajímala jsem se, odkud
se vzali. Odpověď? Jsou to „dobrovolní fanoušci“ z univerzity.
Jak asi vypadají „nedobrovolní fanoušci“? Jednou se tu
objevila v hledišti armádní jednotka asi třiceti
uniformovaných vojáků. Naskládali se jeden vedle druhého do první
řady na jiné vzdálené straně kurtu - vzpřímená záda, nohy v
pravém úhlu, ruce v bílých rukavičkách
složené na kolenou jeden jako druhý. Tleskali a buráceli
simultánně, měli na to speciálního dirigenta.
Je zde nějaký „známý hráč“? Kdo se vlastně testu účastní z
řad hráčů a rozhodčích?
Čína tu má elitu (vše dle pátého testlistu na OH): první tři
hráčky a hráči světového žebříčku v singlu (Zhang Ning, Xie
Xingfang, Zhu Lin resp. Lin Dan, Bao Chunlai, CHen Yu), čtyři z
šesti nejlepších světových dámských deblů (nemám sílu to
vypisovat), druhý pár na světě v pánském
deblu (Cai Yun, Fu Haifeng), první a pátý světový mix... Asi to
nepotřebuje komentář.
Zahraničních rozhodčí je tu málo - viz výše. Navíc to vypadá,
že nikdo z těch, kdo jsou tu nyní, se na vlastní olympiádu
nedostane. Čároví prý mají větší šanci, nicméně je tu dost
cítit, že místní by si nejradši udělali všechno sami.
„Celoplanetární duch olympijských her“ je sem násilně
importován a místní garnitura v tomto směru udělá nutné
minimum pro to, aby se vlk nažral a Čína zůstala celá.
Například v Řecku byli tisíce dobrovolníků z celého světa.
Tady to vypadá, že dobrovolníci budou ne z celé Číny, ale
prostě z Pekingu... Nač nosit dříví do lesa?
Jsou v hale i
diváci?
Jsou, ale překvapivě to není nic moc. Společně s dánským
rozhodčím jsme po usilovném kalkulování, měření, dedukování a
zprstucucání odhadli kapacitu haly na 6000 příchozích diváků
(bez VIP a novinářů), zatím byla plná nejvýše tak ze čtvrtiny.
Největší magnet je Bao Chunlai, cílovka jsou pre-pubescentky.
Inu, aspoň jsem zjistila, jaký je čínský ideál mužské krásy - z
billboardu po městě jsem se moc nedozvěděla, protože jsou na
nich evropské tváře. Lin Dan je těsně v závěsu, na večerní
finále je prý vyprodáno - tak jsem zvědavá, jestli je to zase
jen nabubřelé poselství světu nebo se hala opravdu zaplní.
V Čechách má
Čína pověst badmintonové země - sport číslo jedna, všichni ho
sledují, znají nejlepší hráče, milióny hrají, haly a obchody s
vybavením na každém rohu, neustálé televizní přenosy a
velkoformátové fotky na prvních stránkách novin.... Já jsem
tedy v tomto směru utrpěla rozčarování.
Badminton je celkem průměrný, z diskuse s místními vyplynulo,
že jeho postavení je jako u nás třeba basket. Daleko hluboko za
fotbalem, stolním tenisem, volejbalem.... Obchůdek s raketami
jsem tu viděla jeden, televize tomu trochu prostoru věnuje na
nějakém ne moc významném kanálu, články v novinách malé na zadních
stranách, pokud vůbec.
Nacvičovat
se musí vše tedy i závěrečný ceremoniál. Opakují se ceremoniály
jednotlivých disciplín nebo je vše již předem skvěle secvičeno?
Závěrečný ceremoniál bude jako opravdový, jen na medailích bude
„Olympic test“. Vyhlášení jsou po jednom po každém finále,
nepochybuji, že všechno je důkladně připraveno a
mnohonásobně secvičeno - nedivila bych se, kdyby to před
turnajem nacvičovali včetně příslušných hráčů. Při vlastním
turnaji se ale už nic necvičí, všechno jede jen jednou a
naostro.
Jak je o vás postaráno, je to pro příprava i v tomto nebo se
příprava týká jen „haly“?
Absolutně luxusně, co se týče dopravy, bydlení a jídla.
Nechutně snobský hotel s plnou penzí, autobus, který nás vozí
sem a tam mezi hotelem a halou, hotelem a letištěm. Cokoli
potřebujeme je okamžitě ochotna s úsměvem splnit celá řada
přidělených dobrovolníků. Přání jsou splněna dříve, než na ně
pomyslíme.
Kdo nechce,
nevidí ze skutečné Číny nic, absolutně nic. Dokonalý
Potěmkin. Jednou jsem si dovolila přijít do haly sama pěšky
a dostala jsem pěkně za uši. Příště musím prý autobusem z
hotelu (je to 15 minut pěšky). Naivně jsem se dotázala svého
„nadřízeného“, velitele lajnařů, proč. Jen lapal po dechu a
valil oči. Číňan nikdy nepoloží otázku „proč“ v reakci na
rozkaz, příkaz či instrukci obdrženou od nadřízeného. Zřejmě
o tom ani nepřemýšlí. Číňan nezpochybňuje, Číňan plní. Můj
nadřízený, když se trochu uklidnil, zabrblal, že to je
„požadavek organizace“. Měla jsem na jazyku další „proč“,
ale tentokrát jsem radši polkla já, pan Yu totiž začínal
modrat.
Já jsem
naštěstí stihla prozkoumat město před turnajem, ale ostatní
rozhodčí moc šancí nemají. Místní na požádání s čímkoli
poradí, ale většinou je to typu „vzít taxík ke kase nějaké
památky, prohlédnout, vzít taxík zpět do hotelu, tam se
najíst“. Sami pro nás nic neorganizují, vyjma povinného
autobusu do haly, kde obvykle pár hodin čekáme než nás
pošlou na poslední zápas dne. Jsou to desítky hodin zbytečně
strávených v hale, ale co - hlavně že necouráme sami po
městě. Naštěstí máme v grupě čínsky hovořícího Singapurce,
takže pro ostatní pár zajímavých výletů zařídil. Já se
zdekuju sama při každé příležitosti, ač jsem díky tomu za
černou ovci.
Jak na tebe působí organizace turnaje? Tedy příprava na
olympijský turnaj?
Absolutně připraveně, do detailu propracovaně, dokonale
organizovaně, rigidně perfekcionalisticky, mnohastupňově
hierarchicky, nesnesitelně usměvavě, ponižujícně úslužně.
Automaticky. Nelidsky. Čínsky.
Je už vše během Olympic testu tak, jak má byt nebo se teprve
„ladí“?
Oficiálně se ladí, sbírají zkušenosti, poznatky, komentáře,
nápady. Ale se zahraničními rozhodčími jsme se shodli, že toho
místní stejně moc nezmění a udělají všechno sami, protože tak
je to lépe. Po pravdě, ono se ani moc zlepšovat nedá. Fakt to
vypadá jako vlastní olympiáda.
Pepa Rubáš
