Když jsme spolu naposledy mluvili o jednotlivých turnajích – bylo to září na MMČR v Brně – říkal jsi, že se Ti forma ztratila na cestách po Asii, ale že potrénuješ a třeba už v na Bulgarian International to vyjde. To musel být skvělý trénink, v Bulharsku jsi vyhrál!

Forma se mi ztratila po cestách, ale bylo to hlavně způsobené tím, že jsem se zranil a nemohl jsem trénovat, jak jsem potřeboval. Výkony na turnajích potom nebyly takové, jaké jsem si představoval. V průběhu té dlouhé asijské cesty jsem se těšil domů, do Čech i do druhého domova, do Švýcarska, na dobrou přípravu. Jakmile jsem přijel, tak se mi parádně trénovalo a za deset dnů přišel jeden z životních turnajů – Bulgarian International. 

Byl to tvůj zatím životní turnaj, nejlepší, jaký jsi kdy odehrál?

Asi byl. Kolikrát člověk hraje dobře, ale potom na něj přijde soupeř, který má den a hraje ještě lépe. Ale tady to vyšlo všechno – hrálo se mi dobře, psychicky jsem byl v pohodě a soupeři byli takový, že jsem je všechny porazil na dva sety. Takže i vzhledem k tomu, že to byl International Challenge, tak bych řekl životní turnaj.  

Bezva. To se vždy dobře píše. Kolik jsi vypil na oslavu sektu?

Slavil jsem trochu jinak. Odletěl jsem zpátky do Švýcarska, kde jsem v pondělí po turnaji s přítelkyní a kamarády zašli na suši. Ale alkoholu v něm moc nebylo. (úsměv)   

Měsíc po výhře v Sofii následovalo ještě třetí místo v Reykjavíku na Iceland Express International.

Na Island jsem odlétal s tím, že jsem dobře připravený. A během turnaje se mi i dobře hrálo. Ale narazil jsem tam na dva Dány, kteří mi sebrali hodně sil a potom v semifinále jsem byl hodně unavený, když to řeknu jednoduše. Ale do té doby se mi hrálo opravdu dobře.    

Pokud bych měl navázat na první otázku, tak řeknu, že sis formu zapomněl na letišti Reykjavíkurflugvöllur.

Týden na to přišlo Norsko. V prvním kole jsem se trochu „dlouho probouzel“, ale ve druhém kole ve druhém setu mě začala znovu pobolívat noha.  

Znovu to letní zranění, zadní stehenní sval?

Úplně to samé místo. Nebylo to tak jako v létě, to jsem nemohl vůbec hrát. Ale měl jsme strach udělat pořádný výpad. Takže jsem vynechal další turnaj a dal si pauzu. To asi nebylo na škodu. Noha se dala dohromady a zranění se nevrátilo. Ale nebylo to jen tím zraněním, soupeři měli prostě lepší den než já.  

Předpokládám, že jsi opět kvalitně potrénoval a sinusoida Tvých výkonů začne znovu stoupat.  

Určitě. V lednu jsme se do sebe pustil. 

Jaký byl tvůj trénink?

Především jsme pracoval na kondici. Snažil jsem se chodit běhat, i když byly velká zima. Takže hodně jsem chodil do posilovny a hodně času jsem trávil v hale. Jinak klasika. 

Co je klasika?

Řekněme sedmkrát týdně badminton, plus posilovna.  

Takže, když to zobecním, deset tréninků týdně?

Dejme tomu.  

Olympijská kvalifikace má za sebou bez dvou dnů deset měsíců. Jak jsi spokojen s pozicí na „českém“, světovém žebříčku, se získanými body a odehranými turnaji?

Samozřejmě nejsem příliš spokojený. Spadnul jsem asi o deset míst, za svým soupeřem jsem o nějakých 4000 bodů.  

(ukazuji Honzovi přípravu na rozhovor, kde je přesné číslo jeho bodové ztráty na Petra Koukala. Honza se podívá a jemně své manko poupraví.) 

Tak je to skoro 4500 bodů, což už je docela dost. Jsou to dva výrazné výsledky a mohl bych ho dotáhnout. Ale to by opravdu musely být dva výrazné výsledky.

Ale nemůžu říct, že bych hrál nějak špatně. Ale Petr Koukal, můj hlavní soupeř v kvalifikaci, skvělým způsobem navýšil svou výkonnost. To načasování formy přišlo obdivuhodně až zázračně. Svou formu si udržel na několika turnajích během krátké doby, vypracoval si velký náskok, který teď bude těžké stahovat.   

Jak už jsi naznačil, v postupu na olympijské hry ti brání malý detail – Petr Koukal. Už máš nějaký plán, jak se této „nepatrné překážky na olympijské cestě“ zbavit?

Je to jednoduché. Oba nemáme co ztratit, především já. Takže musím doufat, že on si už nezlepší své výsledky a u mě přijde nějaký malý zázrak.   

Zeptám se už vážně – na Petra ztrácíš přibližně deset pozic a 4352 bodů. To ještě není rozhodující ztráta, ale bude to chtít kromě několika výborných výsledků i trochu štěstí. Už víš, kde zaútočíš?

Mám vytipované turnaje. Bylo by prima, kdyby se mi to povedlo na German Open, což je turnaj Grand Prix, ale bude hodně záležet na losu. (pozn. aut. Honza na los moc velké štěstí neměl, v prvním kole narazil na v poslední době velmi dobře hrajícího Richarda Vaughana a podlehl mu ve dvou setech)

V závěru kvalifikace bych potom viděl na Polsko, Finsko, Mistrovství Evropy a Nizozemí.  

Mohl bys nastínit svůj „týdenní plán“?   

Ve čtvrtek odletím, v pátek hraji, nejlépe do neděle, po turnaji mám jeden den volno. Na začátku týdne se snažím potrénovat a ve znovu čtvrtek odlétám.  

Mezi turnaji trénuješ nebo hraješ zápasy?

Většinou hraji zápasy.   

Boje v kvalifikaci nejednou ovlivnilo zranění či nemoc – jak jsi na tom se zdravím?

Momentálně jsem na tom dobře. Ale je to náročná sezóna – nejen fyzicky, ale i psychicky – turnajů a tréninků je hodně, zranění se může obnovit, je to sport. Musím zaklepat, zatím to je dobré.    

Přibližně za šest měsíců budou zahájeny olympijské hry v Pekingu. Zúčastní se jich některý  
z českých badmintonistů?  
Určitě. U kluků to nechám na tradiční, poslední otázku a u holek to vypadá, že se to Kristíně povede.  

Budeš to právě Ty?

Momentálně to moc nevypadá. Ale udělám všechno pro to, abych ten stav obrátil.