Ideu vzkřísit olympijskou tradici pojali za svou první vládci řeckého království, které se roku 1830 zbavilo turecké nadvlády. Roku 1859 se v Athénách konaly olympijské slavnosti, ale i přes jejich relativní úspěch zůstalo pouze u „prvního ročníku“. Obdobné pokusy o obnovení starověkých her byly dále zaznamenány ve Skandinávii, Anglii či Francii.

V roce 1892 vystupuje na slavnostním zasedání v pařížské Sorbonně devětadvacetiletý (sic!) francouzský aristokrat Pierre de Coubertin. Tento pedagog, historik a vášnivý milovník sportu přišel s myšlenkou obnovit zašlou tradici antických olympijských her v celosvětovém měřítku. Zpočátku byl vnímán jako snílek – sláva antických her byla na sklonku devatenáctého století poměrně málo známá či dokonce nebyla známa vůbec – ale své restaurátorské úsilí dotáhl do konce.

Na červen 1894 svolal baron de Coubertin do Sorbonny mezinárodní konferenci. 23. června krátce po deváté hodině byly závěrečné zprávy této konference zástupci 13 států přijaty (dalších 25 zemí souhlasilo písemně). Můžeme být hrdí, že mezi přítomnými byl i Čech PhDr. Jiří Guth; naši hrdost nesnižuje ani skutečnost, že na kongresu byl přítomen coby reprezentant zemí Rakouska - Uherska.

Byl odsouhlasen čtyřletý cyklus konání her, přijato olympijské heslo „Citius, Altius, Fortius,“ (rychleji, výše, silněji) a byl také založen Mezinárodní olympijský výbor; mezi třinácti zakládajícími členy nechyběl ani jíž zmíněný PhDr. Jiří Guth.

Jen jediná věc se baronu de Coubertinovi nepodařila prosadit. Doufal, že první olympijské hry se uskuteční v „jeho“ Paříži, ale delegáti kongresu rozhodli o tom, že první novodobé olympijské hry se budou konat „doma“, v Aténách.

Mezinárodní olympijský výbor na schůzi v Aténách 10. dubna 1896.
Stojící zleva: Dr. Willibald Gebhardt, Dr. Jiří Guth, Ferenc Kemény, plk. Viktor Balck.
Sedící zleva: Pierre de Coubertin, Demétrius Vilekás, Alexandr Butovskij.

Pepa Rubáš

Pokračování - Novodobé letní olympijské hry