7. finálový den mistrovství světa v Kuala Lumpuru

Rozlehlá hala „Putra stadium“ se zaplnila jen o něco více než z poloviny (cca 9000 diváků), atmosféra je vynikající. Starají se o ni především indonéští fanoušci, kteří se těší na tři zápasy svých reprezentantů, a musím uznale konstatovat, že se o ni starají výborně. Ani na okamžik si nepřipouští, že by dnes viděli něco jiného než tři vítězství svých oblíbenců. S nadšeným optimistickým očekáváním tleskají, zpívají a mávají bíločervenými vlajkami a vlaječkami. Jsou dvě hodiny místního času a centrálním kurtu se právě nástupem obou dvojic zahajuje utkání ve smíšené čtyřhře.

Čínská dvojice čeká na svůj nástup velmi koncentrovaně.

Nova Widianto – Lilyana Natsir (2., Indonésie) vs. Bo Zheng – Ling Gao (1., Čína) 21:16 a 21:14 (38 minut)

Od prvních výměn nebylo pochyb o tom, kdo se stane mistry světa, abych byl přesný, novými mistry světa – vítězství na světovém šampionátu nebyl totiž pro Novu a Lilyanu neznámý zážitek, Mistrovství světa vyhráli již podruhé, poprvé triumfovali v Anaheimu 2005.

Finále smíšené čtyřhry z nadhledu.

Pokud chcete důkaz jednoznačnosti, nic není tak vše říkající jako záznam průběžných bodových stavů: první set – 6:0, 13:3, 17:7, 19:16 a 21:16, druhý set – 3:0, 4:4, 7:4, 12:7, 17:10, 19:14 a 21:14. Indonéští fanoušci ještě nejsou na vrcholu blaha, ale na prvním schůdku k tomuto vrcholu.

Nova Widianto – Lilyana Natsir
(pravděpodobně právě kvůli křestnímu jménu
mistra světa ve smíšené čtyřhře nevysílala
Česká televize z Mistrovství světa ani minutu).

Lin Zhu (5., Čína) vs. Chen Wang (6., Hongkong) 21:8 a 21:12 (35 minut)

Finále pastelových barev – obě hráčky nastoupily v tričkách pastelové barvy, Linin šeříkově fialový kostýmek vypadal o něco lépe než růžové tričko Chen – bylo překvapivě jednoznačnější než první zápas dne a mnohem jednoznačnější než se čekalo.

Poznali byste z této fotografie, kdo vyhrál?

Oba sety si byly podobné jako koroptví vejce vejci slepičímu: první set – 4:0, 8:1, 13:5, 17:6 a 21:8, druhý set – 3:2, 7:4, 10:6, 14:8, 20:9 a 21:12.

Nikdo neumí na světě dvouhru lépe než Chen Wang, Lin Zhu, Ning Zhang a Lan Lu.

Dan Lin (1., Čína) vs. Sony Dwi Kuncoro (9., Indonésie) 21:11 a 22:20 (50 minut)

Pokud jste četli příběh ambiciózního mladíka Juliana Sorela ve Stendhalově románu „Červený a černý“, potom vám bude finále dvou ambiciózních asijských mladík Dana a Sonyho velmi blízké – Dan nastoupil kompletně v černé barvě, Sony v červeném tričku.

Sony Dwi Kuncoro útočí na svůj první titul mistra světa.

Sony se zdál na začátku zápasu nervózní, zkazil první lehký drop a i v dalších výměnách střídal vynikající údery s těmi průměrnými, nicméně do polosetové přestávky držel ještě přijatelný stav 11:8. Vzápětí ale přišla brilantní přehlídla Danova umění, včetně nejrychlejší smeče utkání (281 km/h) – vedení 19:8 už Dan snadno udržel do konce setu, který zakončil razantní smečí po lajně.

Na vítězné vlně čínský borec surfoval ještě na začátku druhého setu (6:1, 10:2). Za stavu 12:5 předvedli oba hráči nejhezčí výměnu utkání, ve které Danovi ani jeho pověstné rybičky, kterými při defenzivě pokrývá kurt lépe než mnohý mobilní operátor české území, nestačily na vítězství. Možná právě tato vyhraná výměna byla impulsem k Sonyho pozvolnému obratu – 6:12, 10:14, 14:15, 17:17 a 19:17. Koncovku ale sehrál prachmizerně a Dan po proměněném druhém mečbolu mohl ukázat celou škálu svých tradičních vítězných gest.

Dan Lin je tři vteřiny dvojnásobným mistrem světa a už straší další soupeře.
Jak vidíte, Sony se tak lekl, až upadl.

Spiderman, Superman nebo DanLinman?

Wei Yang – Jiewen Zhang (3., Čína) vs. Ling Gao – Sui Huang (2., Čína) 21:16 a 21:19 (41 minut)

Při popisu čtvrtého finálového utkání udělám malou výjimku – obě dvojice nebudu odlišovat jmény, ale barvou oblečení. Wei a Jiewen pro finále zvolily žlutá trička a černé šortky, Ling a Sui jednobarevný aqua model se sukýnkami; nutno podotknout, že nejen zvoleným oblečením byly Ling a Sui hezčí.

Přestože přišly na kurt až jako druhé, nástup měly aqua dívky mnohem razantnější – po sérii útoků vedly 7:1. Potom ovšem i žlutá děvčata pochopila, že nejlepší obrana je útok a vzhledem k tomu, že mají pravděpodobně nejlepší útok na světě, skóre prvního setu se začalo rychle otáčet. Smeč létala na druhou polovinu kurtu průměrnou rychlostí okolo 220 km/h a nadprůměrnou až kolem 250 km/h a první set patřil žluté dvojici – 1:7, 4:9, 9:9, 16:10, 18:14 a 21:16. Ve druhém setu byl stav dlouho vyrovnaný (4:4, 7:7, 9:9, 13:13, 16:16). Za stavu 16:16 přišel žlutý nástup a vedení 20:16. Kdo si myslel, že už je konec zápasu, musel si vzápětí uvědomit, že sleduje utkání ženské čtyřhry, která je pověstná nečekanými dějovými obraty, a sledovat závěrečné drama – 20:16, 20:17, 20:18, 20:19. Kdo si myslel, že druhý set se bude „nastavovat“, musel si vzápětí uvědomit, že sleduje utkání ženské čtyřhry a sledovat žlutou radost po výsledku 21:19.

Žlutá trička ladí se zlatou medailí lépe než kostýmky v aqua barvě.

Markis Kido – Hendra Setiawan (3., Indonésie) vs. Jae Sung Jung – Yong Dae Lee (13., Korea) 21:19 a 21:19 (33 minut)

Šachová partie – souboj černé (Markis a Hendra) a bílé (Jae Sung a Yong Dae) dvojice – začíná prvním tahem bílých figurek a nejinak tomu bylo i ve finále. Jae a Yong vedli 1:0, ale potom už celý zápas tahali za kratší konec. Markis a Hendra sehráli „velmi kontrolované finále“, pokud to vůbec sehrát jde. V prvním setu rychle otočili stav 0:1 a potom už jen vedli – 3:1, 5:3, 11:7, 14:11, 17:14, 19:16 a 21:19. Ve druhém setu byla situace téměř navlas stejná – 4:2, 7:3, 9:7, 12:7, 16:13, 18:16 a 21:19.

Každý správný Indonésan se raduje v podřepu – zde Markis a Hendra.

Poslední zápas na 16. Mistrovství světa v Kuala Lumpuru byl dohrán. Indonéští fanoušci se bouřlivě radují ze dvou zlatých medailí, nedovedu si představit, jak by jejich radost vypadala, kdyby vyhrál i Sony. Čeká je snový večer plný oslav. Osm hráčů si dnes svůj sen splnilo, stali se mistry světa. Největší sen – získat zlatou medaili na olympijských hrách v Pekingu – však budou snít minimálně ještě rok.

Finálová utkání na vlastní oči sledoval a vše pro vás zapsal Pepa Rubáš