Hodnotit rok 2007 v polovině ledna 2008 může vypadat jako
nestihnout poslední půlnoční spoj a jít domů pěšky. Nebo si
můžete vzít taxi.
Tomasz Mendrek zažil jako trenér
juniorské reprezentace mimořádný rok – Kristína Ludíková se
v dubnu stala mistryní Evropy. Takže nikoliv taxík, ale
limuzína.
Prvním vrcholem roku 2007 bylo MČR v Českém Krumlově,
které se, co do výsledků, dá stručně shrnout slovy
„Suverénní Eva Brožová - Titěrová a první vítězství Petra
Koukala“. Jaké bylo z Tvého pohledu?
Jednou větou shrnuto – bylo to pro mne mistrovství
„očekávaní“. A splnilo se 50%-50%. Očekávaní, zda-li
Kristína Ludíková dokáže dosednout na trůn královny v singlu
a zda-li Honza Fröhlich uhájí své vítězné tažení za dalším
mistrovským titulem.
Z tohoto pohledu klobouk dolů před tím, co dokázala a
potvrdila Eva Brožová – Titěrová. Smekám zároveň před Honzou
a Petrem za to, co předvedli ve finále.
Dovolím si připojit ještě jednu poznámku. Za chvíli tady
máme MČR 2008. Trůn „královny“ je uvolněn – zde ke střídání
stráží určitě dojde. Ale… Bude to právě Kristína? A bude se
konat „návrat krále“ nebo překvapí úplně někdo jiný?
Papírové předpoklady mluví jasně. Ovšem zároveň dovedou být
někdy tak ošemetné. Nicméně náboj – a to obrovský, tady bude
i letos.
V průběhu jara potom postupně byla sehrána juniorská
mistrovství republiky v jednotlivých kategoriích. Kdo zde
herně předčil své vrstevníky? Lze v českém badmintonu najít
někoho, komu by slušelo označení „talent“ či dokonce „talent
českého badmintonu“?
Po pravdě řečeno, žádnou obrovskou „bombu = překvapení“
jednotlivá MČR juniorů různých kategorií nepřinesla.
Většinou vyhráli favorité.
Zde je možná důležité si vysvětlit pojem „talent“. Co nebo
lépe řečeno „kdo“ je tím talentem (z mého subjektivního
pohledu). V českém badmintonovém „rybníce“ nenacházím vhodný
příklad, tak si pomohu zahraničím.
Pro mě bombou nebo talentem je kupříkladu německá hráčka
Fabien Deprez (z Langenfeldu), ročník 1992. Vyhrála v
minulém roce jako 15letá Mistrovství Německa v U/17 a U/19.
Nejde pouze o výsledek. Ten už něco naznačí. Jde hlavně o
herní projev a sportovní umění.
V Anglii takovou hráčkou-párařkou s velkým „H“ na začátku je
Gabriele White (1990, mistryně světa v mixu z letošního MS
juniorů na Novém Zélandu). Prostě hráč, který se svým
projevem dovede prosadit nejen o kategorii výše. Nicméně i
ve vyspělejších badmintonových státech v Evropě se takoví
„výjimeční hráči“ neobjevují jako na běžícím pásu.
Zpět k nám domů. S velkým zájmem budu sledovat letošní MČR v
juniorských kategoriích a hráče typu: Milana Ludíka, Lukáše
Zevla a další.
V dubnu Německu se uskutečnilo nejúspěšnější MEJ v české
historii s vítězstvím Kristíny, pátým místem Dominiky a
řadou dalších dílčích, ale cenných úspěchů – doslova
„badmintonové Nagano“. Ty jsi byl přímo u toho.
Ano, byla to obrovská čest a zároveň radost. Možná teprve
v budoucnu doceníme toho, co tato generace (lépe řečeno:
tento ročník) dosáhl a vybojoval. Navázalo to na skvělý
výsledek z MS 2006 v Jižní Koreji. Klobouk dolů před hráči.
Sešla se generace jak výrazných individualit (sportovních i
lidských), která se dovedla porvat o výsledek. Hlavně však
byl zde příslib do budoucna, že tímto ME nekončí pro většinu
z nich „cesta na top badminton“. A to už je velmi
individuální rozhodnutí.
O kvalitě herní vyspělosti jmenovaných hráčů svědčí, že
se dokázali velmi rychle zadaptovat na mezinárodní úrovni i
v kategorii dospělých, což je možná ještě cennější než
některé dílčí úspěchy v juniorské kategorii.
Tím jsem rád, že potvrdili moje přání a konstatování z
minulého odstavce. Fakt, že přechod do kategorie dospělých
(a dvojnásob na mezinárodní úrovni, zvláště ve vrcholící
olympijské sezóně) není jednoduchý nemusíme dlouze
rozebírat. Navíc se v mnoha případech spojuje i s řešením
perspektivy budoucnosti a závažné otázky: Co dál, po
maturitě?
O to víc je úžasné, jaké výsledky dosahují někteří z nich na
mezinárodním poli. Navíc s dovětkem - v disciplínách, o
kterých by v tomto kontextu dříve vůbec neuvažovali (viz Jakub Bitman).
Ale s odchodem nejúspěšnější generace, potažmo dvou
nejúspěšnějších v historii českého badmintonu byl o to více
vidět rozdíl mezi ročníkem 88 a ročníky následujícími.
Nedělal bych prozatím tak ukvapené závěry. Nesmíme brát
jako bernou minci pouze výsledky z MS 2007 resp. i umístění
na ME U/17 v Turecku. Když to obrátím, podíváme-li se na
průběžný žebříček EBC junior circuit sezóny 2007/2008 nevím,
kdy jsme měli v polovině soutěže tolik hráčů na předních
místech v různých disciplínách.
Nezastírá to samozřejmě fakt, že je nutno udělat zevrubnou
analýzu současného stavu práce a přípravy stávajících
reprezentantů (ve SCM, oddílech atd.) a podívat se do budoucna na otázku: Jak dál v práci s mládeží?
To ale musí dle mého názoru souviset s určitou jasnou
koncepcí a vizí práce pro delší časový úsek, až po ukončení
současného (doufejme úspěšného) olympijského cyklu.
Od května se rozběhla olympijská kvalifikace, ale té
budeme věnovat až v závěru a přeskočíme v chronologii roku
na červenec. Sudirman Cup přinesl další úspěch v krátké
době. Český tým dokázal vyhrát svou výkonnostní skupinu a
postoupit „o krok výše“. Jak hodnotíš tento turnaj a ambice
našich hráčů na příští roky?
„Zlatá éra“ českého badmintonu – úspěšné „pětiletky“
pokračuje. Nechci to srovnávat, ale něco podobného jsem v
herní kariéře zažil. Dobré singly jako základ a pak urvat
jeden bod v párech. Jak v Birminghamu (1993), tak v Kodani
(1991) jsme to na MS družstev měli tak postavené. Tehdy tam
byli jména jako Musil, Báša, Mendrek, sestry Lacinovy atd.
Ne, vážně – období z hlediska kvality sportovních výsledků,
které teď zažíváme se nedá srovnat s ničím jiným v
minulosti. Lze si pouze přát věřit, že P. Koukal ml. a Kika
zůstanou i do budoucna těmi oporami, které i při odchodu
„starší generace“ (J. Vondra, J. Fröhlich) budou jistotou,
ke které další hráči (bratří Kopřivové, P. Florián, J.
Bitman – M. Benešová, D. Koukalová ) z mezinárodního
hlediska herně i výsledkově dorostou.
Nabízí se otázka, jak hodnotíš posun českého badmintonu
ve světovém či evropském měřítku. Především ve dvouhře mužů
už patříme mezi top státy Evropy.
Tento posun je opravdu markantní. Kéž bychom to do
budoucna mohli konstatovat i pro párové disciplíny. Otázkou
je, kde je hranice, kterou může český hráč dosáhnout. Reálně
to za všech ideálních předpokladů (zdraví, motivace, chuť
atd.) vidím u Petra někde na 20-25 místo světového žebříčku.
Stejně tak i u Kristíny. A ostatní. Být mezi top „50“ je už
umístění jako hrom.
Turnajovým vrcholem sezóny bylo bezesporu Mistrovství
světa v Malajsii.
Čeští hráči vypadli v prvním kole, ale pozitivně je třeba
vidět, že se na Mistrovství kvalifikovali a že na něm hráli;
mimochodem, Evropa získala jedinou medaili…
Atmosféra turnaje a herní zkušeností, kontakt s asijskými
hráči rozšířený o možnost společného tréninku – to jsou
hlavní devizy a odpovědi na otázku, proč se zúčastňovat
takových akcí.
Druhá část otázky – kdo se podívá na světový žebříček a
národností hráčů nemůže být z takového stavu věci překvapen.
Prostě, čím je v ledním hokeji Evropa s USA a Kanadou, tím
je Asie ve srovnání se zbytkem světa v badmintonu. To je
fakt.
Na Mezinárodním mistrovství ČR se Českým hráčům tradičně
nedaří a letošní rok bohužel nebyl výjimkou. Muži zcela
vyhořeli, žádný z nich se nedostal přes druhé kolo, z žen se
dařilo Kristíně, která uhrála páté místo ve dvouhře a dokonce třetí v jinak „doplňkové“ čtyřhře.
Domácí MM ČR má vždy specifický náboj. Očekávaní
sportovní veřejnosti a o to větší psychický tlak na naše
„top“ hráče je faktorem, který určitě nelze jen tak odhodit
za hlavu. Navíc v okamžiku, kdy papírově naši hráči patří k
favoritům v „pavouku“ a jsou nasazení. Vrcholí olympijský
cyklus, je těžké vzít tento turnaj pouze jako „jeden z mnoha
turnajů“ (publicita, zájem veřejnosti a médií se jedenkrát
do roka ve velké míře přesune právě k našemu sportu).
MM ČR 2007 ukázalo velmi krásně, jak hráči kolem 36-50 místa
světového žebříčku (DM) jsou vyrovnání. Pak samozřejmě
rozhoduje momentální forma, psychická pohoda a někdy i kousek toho „sportovního štěstíčka“. Pevně věřím, že se to
ale do budoucna v poolympijské sezóně někomu z našich
podaří.
Podzimní série evropských turnajů je za námi, čeští hráči
se tradičně prosazují, což je pro ně na jednu stranu dobré
(„vyhrávají se“), ale na druhou stranu je to může zabrzdit
ve vývoji, protože někteří z nich „vyhrávají“, jsou velmi
úspěšní. Zde je právě na trenérech, aby na hráče správně
působili.
Myslím si, že tato otázka by měla směřovat hlavně právě
na trenéry „té další vlny“ hráčů. Otevíráme tady velkou
kapitolu (částečně pandořinu skřínku): vztah trenéra – hráče
na úrovni NR v kategorii dospělých v individuálním sportu.
Když odmyslíme podmínky a možností, v jakých badminton ČR
funguje, zkusme se zeptat: „je trenér NR pouze „koučem“ pro
pár největších mezinárodních turnajů, nebo je jeho úloha i
někde jinde“?
Myslím, že tady bude muset dojít k velké diskusi mezi hráči
samotnými, jejich oddílovými trenéry a vedením komise TMK
(potažmo ČBaS), jaké kroky v této oblasti budou muset být
podniknuty do budoucna.
Pravděpodobně od 1. února začne funkční období nového
trenéra juniorské reprezentace. Budeš se znovu ucházet o
toto místo nebo tuto pozici přenecháš jiným.
O funkci se ucházet nebudu. Vnímal jsem velkou podporu
(hlavně ze strany hráčů juniorské NR), ale i širší trenérské
veřejnosti. Nevím, jak dopadne výběrové řízení, ale zcela
určitě pokud vítězný kandidát bude stát o jakoukoliv formu
mé pomoci, rád s ním budu spolupracovat.
Domnívám se, že tato funkce by do budoucna měla být
minimálně poloprofesionální. Tím myslím, že by případnému
uchazeči měla garantovat ekonomický příjem ve výši, který
odpovídá nějaké úrovni v ČR.
Je to na dlouhou diskusi, ale v dnešní době, pokud máme
ambice alespoň částečně pracovat profesionálně a plně se
věnovat nějaké práci, nést za to plnou zodpovědnost – musí
to mít nějakou formu adekvátního ohodnocení. To byl ve velké
míře můj problém. Určitě jsem neodcházel kvůli pocitu z
nějakých sportovních pochybení, nedůvěry hráčů atd. Ba
naopak – plná podpora hráčů juniorské kategorie, respekt a
úcta byli hlavními motivy, proč jsem měl velmi dobrý pocit
ze vzájemné spolupráce.
Jsme jenom lidé a ani já nezakrývám svá určitá organizační
pochybení a chyby, které jsem v této funkci udělal.
Badminton je moje „živnost“, ze které žije moje rodina.
Proto při rozhodnutí jak dál, jsem musel v první řadě brát
ohled na to, zda-li budu schopen zabezpečit (alespoň
částečně) svou rodinu a zároveň nedostat se do neustálého
presu a konfliktu různých druhů „badmintonové“ práce na
různých zcela odlišných úrovních (trenér, hráč, nahrávač –
komerce, oddíl, NR).
Je to prvně, kdy šířeji píšu o důvodech, které mně vedly k
odstoupení z funkce trenéra NR juniorů. Nicméně za práci,
kterou jsem se v průběhu posledních 2 let (1. 1. 2006 – 30.
9.2007) snažil vykonat, si plně stojím.
Jaké jsou Tvé další trenérské plány?
To souvisí i s předešlou otázkou. Jsem rád, že jsem těsně
před podpisem velmi zajímavé trenérské smlouvy, která by
mohla garantovat (na delší časový úsek) nezbytnou
ekonomickou jistotu mé rodině a zároveň časově umožnit mi
plně zůstat v dění (trenérském i metodickém) v rámci ČR a
potažmo ČBaS. Prozatím nechci říkat konkrétní detaily, ale po podpisu smlouvy je rád sdělím.
Jako zkušený juniorský trenér by jsi mohl dát nějaké
doporučení mladým hráčům a jejich trenérům.
Mladým hráčům jedno: Nebojte se do toho jít na plno, věřte v
konečný cíl a zkuste se „poprat“ o dobytí tohoto cíle ze
všech svých sil.
Trenérům: Buďte na této cestě svým svěřencům oporou, rádcem,
někdy razantním velitelem – někdy kamarádem. Mějte vždy ale
u nich úctu a respekt.
Ta cesta je dlouhá, mnohdy bolí, je na ní dost překážek,
někdy i zklamání. Ale nikdy to nevzdejte! I kvůli dobrému
pocitu z faktu: „pokusil/a jsem se o to!“, stojí za to do
toho jít.
To nejlepší na konec – olympijská kvalifikace se pro
český badminton vyvíjí velice příznivě. Jak zatím hodnotíš
výsledky českých hráčů? Podle všeho je téměř jisté, že se na
olympijských hrách objeví dva čeští badmintonisté. Nebudu se
Tě ptát na to, zda si myslíš zda tomu tak bude či ne, ale na
to, které místo na světové žebříčku může reálně dosáhnout
jeden z českých hráčů v době konání olympijských her.
K této otázce jsem se už vyjadřoval při
rozhovoru s „10
osobnostmi“. Tak jenom krátce:
P. Koukal ml. – výborně, má našlápnuto – věřím, že
udrží postavení ve světové 40 a posune se k hranici
30.-35.místa
J. Fröhlich – rozhodující bude, zda-li se mu podaří
zase někde prorazit výraznějším výsledkem, otázkou zůstává
zdraví
K. Ludíková – snad ji los pro první kola bude
přívětivější, pokud ano má na to jít k 50.-55. místu
světového žebříčku
Jak bys tedy ze své pozice „šéftrenéra“ zhodnotil rok
2007?
Pomohu si terminologií z předpovědi počasí. Dlouhodobé jasno
a krásné počasí (výsledky posledních 5-7 let), občas
tropické vedro (výsledky „Sudirman Cupu“ resp. ME juniorů
2007), nicméně bouřky a blesky se také objevily (junioři –
MS, ME U/17).
Otázkou zůstane, jestli to jsou jen krátkodobé přeháňky nebo
náznak dlouhodobějšího trendu změny počasí. Čili úspěšný
rok.
Jaké máme naděje pro další roky, ať už v kategorii
juniorů či seniorů?
Říká se, že naděje umírá vždy jako poslední. Budoucnost
nevidím až tak černě, ale… Věřím, že vždy budeme mít
nějaké individuality, které z čistě hráčského hlediska
ponesou „prapor úrovně českého badmintonu“ vcelku vysoko.
Konkrétní jména si tam určitě badmintonová veřejnost dosadí
sama.
Mně osobně bude zajímat další směřování a koncept práce
svazu (komise TMK) po ukončení olympijské kvalifikace. Tady
vidím hlavní úkol do budoucna.
Co bys popřál českému badmintonu do roku 2008, do roku
padesátiletého výročí u nás a snad i do „českého
badmintonového roku olympijského“?
Začnu od konce – účast českého hráče (českých hráčů) bude
tím nejhezčím sportovním dárkem a oslavou tohoto výročí.
Jsme malý sport, ale měli bychom být hrdí na výsledky,
kterých jsme dosáhli.
Přál bych si, aby rok 2008 z hlediska sportovního byl neméně
úspěšný než předcházející. Z hlediska osobního bych všem
„přátelům opeřeného míčku“ na všech úrovních chtěl popřát
mnoho pevného zdraví, elánu a chuti do další práce, ať
badminton v ČR úspěšně vykročí do dalších padesáti let své
existence!
Pepa
Rubáš
Přečtěte si další články
