Martina Kakosová hraje racketlon. To znamená, že musí umět tenis, stolní tenis, squash a badminton. Dohromady. Nabízí se srovnání s Romanem Šebrlem. Je to lehce nadsazené. I když proč ne – mistři světa jsou oba. Roman je ale králem v královské atletické disciplíně, Martinin sport je zatím v konkurenci ostatních raketových sportů spíše Popelkou. Ale co není, může být.        

Ještě než začneme, musím Ti pogratulovat. Jak dlouho jsi mistryní světa a kolik lidí už Ti gratulovalo?

Mistrovství světa jsem vyhrála 30. prosince 2007 v Rotterdamu, takže jsem mistryní světa přesně měsíc.

Musím se přiznat, že mě to až zaskočilo, kolik lidí mi gratulovalo. Kromě rodiny, přátel a známých to byli i lidé,  které znám pouze od vidění třeba z klubů, kde trénuji. Přišlo mi více než 100 gratulačních SMS a měla jsem spoustu telefonátů.

Bylo to velmi milé a ráda jsem se o svých pocitech se všemi podělila. (úsměv) 

Ale vraťme se na začátek. V únoru to budou dva roky, co jsi s racketlonem začala. Před tím jsi ale měla za sebou dlouhou tenisovou kariéru, ke které se časem přidal i squash.

Začínala jsem s tenisem v pěti letech, bylo to krásné, travila jsem neskutečně času na zdi, protože jsem se chtěla dostat co nejdříve na kurt. Když jsem se na něj konečně dostala, tak jsem hrála třeba i pět hodin denně, jak moc mě to bavilo. Utíkala jsem na tenis hned po škole a hrála jsem dokud nebyla tma.  Přestala jsem až ve svých 15 letech. Nemůžu však o sobě tvrdit, že bych v tenise byla výjimečně dobrá, spíš takový střed.

Squash jsem začala hrát až ve 24 letech. Jako pro každého, ani pro mě to zpočátku nebylo lehké, ale měla jsem díky tenisu postřeh, cit pro balón a navíc rychlé nohy.

Ale squash se hraje jinak než tenis. Ze začátku jsem hrála hodně silově s nataženou rukou a tím jsem byla hodně nebezpečná pro spoluhráče a taky mě dost bolela ruka. Ale protože mě squash a lidi kolem něj nadchli a já chtěla mít ze své hry dobrý pocit, najala jsem si trenéra, se kterým jsem rok pilně trénovala, až se dostavily první výsledky. 

Se squashem jsi se dostala až mezi nejužší českou špičku.

Po roce trénování a vlastně i hraní jsem se dostala, myslím, na páté místo v žebříčku. A po dalším roce jsem dostala příležitost hrát naší nejvyšší ženskou extraligu. Vyhrávala jsem i prohrávala, ale výsledky byly celkem dobré, jenže pak – ne proto že by mě to nebavilo – ale začala jsem opět hrát tenis.

A hlavně jsem nechtěla být každý den na squashovém kurtě. Chyběl mi vzduch a slunce a také jsem na tenise potkala nové přátele. Squash jsem sice hrála dál, ale přestala jsem jezdit na bodované turnaje, což s sebou přineslo i pokles v žebříčku. 

Badminton jsi začala hrát až jako hráčka racketlonu? Jaké byly Tvé badmintonové začátky?

Ne, nezačala. Na badmintonu jsem byla asi pětkrát, než jsem objevila racketlon. A i když mé badmintonové začátky byly těžké a bolavé, přesto mě to bavilo a baví dodnes. (úsměv) 

Všiml jsem si, že na některých českých turnajích hrajete plastovým míčkem. Jaké jsou v tomto ohledu pravidla?

Na veškerých mezinárodních turnajích se hraje s péřovými. Jsou jednoduše lepší. Při menších turnajích máme na výběr, takže zaleží na dohodě se soupeřem, ale upřednostňují se peřové míčky. 

V rozhovoru pro server www.idnes.cz jsi řekla, že ve stolním tenisu bys „dnes uhrála tak deset bodů s profesionálem“. Jak jsi na tom v badmintonu?

V badmintonu tolik samozřejmě neuhraju a dlouho to asi tak i zůstane. Hodně jsem se zlepšila v pohybu po kurtu a technice, ale čeká mě ještě dlouhá cesta. (úsměv) 

Kde badminton trénuješ? Jak často?

Trénuji, kde se dá. Například se Zuzanou Koukalovou jezdíme hrát do Butovic. V začátcích jsem s ní chodila hrát 2-3x týdně, ale teď pouze jednou týdně. Také jezdím často hrát do Průhonic. Jinak jsem díky svým spoluhráčům hrála snad v každém badmintonovém klubu v Praze. Momentálně hraju také amatérskou ligu ve Vinoři.

Trénink mi samozřejmě pomohl a stále pomáhá, škoda jen, že není více času a peněz..

Badminton, ač se to nezdá, je podle mého názoru nejnáročnější ze všech čtyř disciplín. Myslím si, že 1hodina tréninku badmintonu je rovná 1,5 hodině tréninku squashe a 2 hodinám tenisu. I když je pro mě dost náročný, hraju badminton velmi ráda. 

Kdo Ti s tréninkem badmintonu pomáhá?

Trénuje mě Zuzana a občas na mě pošle někoho z rodiny. Všichni hrají na špičkové úrovni.
Jinak hraji se známými a lidmi, které jsem potkala na badmintonu. 

Jak vypadá Tvá „tréninková struktura“? Kolik času věnuješ které disciplíně a kolik času obecné fyzické přípravě?

Přesný počet hodin věnovaný jednotlivým disciplínám si nezaznamenávám, ale celý loňský rok před MS jsem trénovala každý den v týdnu 2-3 hodiny denně a o víkendech 4-6 hodin denně.

Navíc jsem chodila do posilovny, běhat, plavat a jezdila jsem na kole. 

Předpokládám, že hraješ i turnaje se „specialisty pouze na jeden raketový sport“. Na jaké úrovni a s jakými výsledky?

Nyní již hraju všechny čtyři racketlonové disciplíny závodně.

V tenise hraju první pražskou ligu. Za celou loňskou sezónu jsem prohrála pouze dva zapasy. Ve squashi hraju první ligu družstev. Tam jsem loni musela skrečovat jeden zápas, protože v ten samý den se hrál i Czech Open v racketlonu, kterému jsem dala přednost. V badmintonu hraju pouze amatérskou ligu a momentálně jsem se „upsala“ do druhé ligy ve stolním tenise. 

Už jsi hrála nějaký badmintonový turnaj? Jak se Ti dařilo?

Nehrála. Pouze ligové zápasy. Bylo by to pro mě hrozně časově náročné, protože všechny turnaje se konají o vikendech a trvají celý den a já za takový den zvládnu hrát všechny čtyři sporty i několik hodin a ještě stihnu jít do posilovny nebo třeba na kávu s přáteli. 

Jaké jsou Tvé další racketlonové plány?

Letos bych moc ráda obhájila titul mistryně světa a také bych se chtěla dostat na 1. místo světového žebříčku, jsem totiž na 2. místě. To ale znamená objet více turnajů, což s sebou nese další finanční náklady.

Takže momentálně nemám vůbec žádný plán, kterých turnajů se zúčastním, jelikož si hradím většinu nákladů sama.  

Přijdeš se podívat na Mistrovství republiky, které se první únorový víkend uskuteční v Praze?

Samozřejmě, moc ráda.