Icheon, 1.11.2006
Po společném srazu v Praze na letišti Ruzyni větší část týmu:
Jakub Bitman, Ondřej Kopřiva, Dominika Koukalová a já jsme
nastoupili společnou cestu na jeden ze sportovních vrcholů
letošní juniorské sezóny a to MS juniorů U/19. To se letos
koná v jihokorejském Icheonu. S poslední členkou týmu:
Kristínou Ludíkovou jsme se střetli až na letišti v Paříži.
Kristína cestovala z německého Saarbrückenu po ose
Frankfurt/Paříž. Na letišti jsme převzali pro všechny
cestovní pasy s jihokorejským vízem, poslední sportovní
oblečení pro společnou státní reprezentaci a vyrazili
Airbusem A-320 na trase Praha-Paříž. Let byl velmi příjemný,
Paříž a letiště Charles de Gaule nás přivítalo sluníčkem.
Zde to ale bylo vcelku o „fous“.
Maličkým problémem
byl pouze zádrhel, že díky pasu s vízem do Koreje, které
jsme obdrželi v Praze se Kristína nemohla „odbavit a poslat
věci“ na trase Frankfurt-Paříž-Icheon, ale musela v Paříži
čekat na nás, až doletíme a předáme ji pas. V letištním
tranzitním prostoru jsme se pohybovali v úplně jiných
prostorech(podlažích). Pařížské letiště se svým provozem
nepatří k těm nejmenším a tak než jsme přejeli k odletové
hale mezikontinentálních letů bylo to tak za „5 minut 12“. V
Paříži jsme přistáli ve 12:00 hodin, odlet do Icheonu byl ve
13:15, poslední možnost odbavení (pro Kristínu) byla ve
12:15. Navíc mezikontinentální odlety s relativně přísnou
kontrolou osobních věci, taky zabrala nějakou tu minutu.
Naštěstí po příchodu k odletu letadla do Koreje k nám
přiskočila letuška a po převzetí pasu Kristíny do 5 minut
byla Kristína mezi námi. Tím jsme byli v kompletu.
Let do Koreje na
trase Paříž-Icheon trval zhruba 10,5 hodiny. Letadlo Boeing
777 –200 bylo plně obsazené a let až na pár krátkých
„turbulencí“ proběhl v pohodě a klidně. Vzhledem k tomu, že
každý cestující má možnost sledovat před sebou na LCD
obrazovce (ta se nachází v sedačce před vámi) průběh letu,
bylo velmi zajímavé sledovat, jakou trasou jsme letěli.Ve
zkratce se to dá popsat následovně: Paříž- Holandsko-
Dánsko- kros přes baltické moře – Estonsko- Rusko – kros
přes Sibiř- Mongolsko-Čína- kros přes žluté moře a přistání
v Icheonu. Celkem cca 9 000 km v letové výšce cca 11 000m a
průměrné rychlosti 950-1050 km/hod. Cestující si má možnost
navolit individuální „kulturně/filmový“ program – máte
možnost volby z 6 filmů (prakticky po celou dobu letu),
kanálu pro animované filmy, kanálu pro hry (milionář atd.),
kanál pro poslech hudby (8 různých žánrů), nebo informační
kanál. Vše závisí pouze na vašem vkusu a náladě – a odehrává
se to na LCD obrazovce v sedadle před vámi. Jenom pro
zajímavost. V průběhu letu jsme dostali oběd (plnohodnotné
jídlo – možnost výběru ze 2 variant), a před přistáním v
Icheonu byla všem servírovaná snídaně. Možnost pravidelného
„self-servisů“ nápojů (minerálka,nealko nápoje atd.) po
celou dobu letu byla samozřejmostí. Zajímavé je i srovnání –
na trase Praha/Paříž (cca 1,5) hodiny letu každý cestující
obdržel malý nápoj a sušenku.
Let z Evropy na
východ je vždy se znamínkem „+“ v časovém posunu. Pro Koreu
to platí s upřesněním „+8“ hodin. Nikdo z nás toho v letadle
moc nenaspal. Po přistání v korejském Icheonu bylo ráno,
31.10.2006- 8:50 minut. Oproti plánovanému příletu jsme měli
zhruba 30 minutovou „sekeru“ což určitě na této vzdálenosti
je asi totálně zanedbatelné. První co po výstupu z letadla
udeřilo do očí bylo nejen slunečné počasí, ale i obrovská
čistota (nejen v letištních prostorech) a také po první
osobní zkušenosti – velmi malá znalost „angličtiny“, jako
mezinárodního jazyka. Nicméně imigrační kontrolou jsme
prošli bez problémů. Všem dorazily tašky i kufry také včas a
v pořádku- což bylo velmi významné „+!“ Navíc díky informací
od naši sekretářky jsme věděli, že máme hledat východ „14“,
kde opravdu čekali organizátoři zodpovědní za transport a
navíc alespoň jeden z nich mluvil lámanou angličtinou.
Vzhledem k tomu, že jsme čekali ještě na další týmy
(Austrálie, Indonésie), měli jsme na letišti chvíli času.
Dověděli jsme se, že budeme oproti původnímu plánu ubytování
v lepším hotelu:
Ramada Songdo Hotel (www.ramada-songdo.co.kr).
Díky velkému množství směnáren v letištním prostoru jsme
zjistili, že platební jednotkou v Koreji je 1 Won. O
hodnotě této měny vypovídá nejlépe směnná relace: 1 USD =
940 Wonu, 1€ = 1 15O Wonu. Druhé zjištění, které už nebylo
tak příjemné byl fakt, že Korea nepatří určitě k levným
zemím.
Cestou do hotelu
jsem zjistil dva základní fakty. Icheon je velký městský
konglomerát, který leží v severo-západní části Korey, zhruba
50 km od Seoulu na břehu Žlutého moře. Je to velký přístav s
mohutným průmyslem. Pro představu byl toto město přirovnal k
Ostravě – celou cestu do hotelu lemovaly továrny, hutě
(Hyundai steel atd.). Tady to opravdu není na procházky na
čistém vzduchu. Navíc provoz automobilů je tady tak hustý,že
zácpa na barrandovské spojce zde připadá jako malý „odvar“.
Tady i relativně malé vzdálenosti znamenají v městském
provozu desítky minut. To jsme mohli poznat první cestou z
hotelu do haly. Vzdálenost 13 km jsme jeli 40 minut. Hotel
Ramada se nachází v „lepší čtvrti“ a patří do kategorie
exkluzivních. Bydlí tady většina týmu a je vybaven opravdu
slušně. Vzhledem k tomu, že náš mobil je tady k ničemu
(úplně jiná frekvenční sít‘), možnost připojení k internetu
(byt‘ za poplatek) je výtečná. Hned jsme toho využili,
abychom domů poslali informace o našem štastném příletu na
místo.
Organizátoři nás
očekávali už o den dříve. Asi si nevšimli, že u doby našeho
příletu bylo znaménko „+1“ den. Tímto nám padl plánovaný
trénink mezi 9-11 hodinou (31.10.2006). Tak jsme se jeli
podívat alespoň do nové haly, která je opravdu honosná. O ní
ale někdy příště….Po návratu z haly do hotelu jsme byli tak
unaveni, že prakticky ihned jsme šli zalehnout a spát. A byl
to opravdu tvrdý sen. Tím končí i moje první zprávička z
místa konání MS juniorů 2006. Je nový den (1.11.) , místního
času 11:35 a my za chvíli odjíždíme do haly. Tak hezké
pozdravy k nám domů a těším se na slyšenou v dalším
pokračování...
Tomasz Mendrek - trenér NR ČR juniorů
