Eva: Tak jsme o 8 let starší. Dostudovaly jsme, začaly pracovat. Usadily se v osobním životě. Hanča si našla partnera pro život, já také a už si ho i vzala a porodila mu syna Filípka. Z badmintonového pohledu jsme odehrály o 8 MČR více. Reprezentovaly na několika mezinárodních akcích. Jinak debl hrajeme spolu se stejnou pohodou a chutí jako před 8 lety.

Hana: Kdyby se dal vrátit čas, ráda bych si první titul připomněla. Vzpomenu si podle fotky na hru, ale už vůbec ne na pocity.
Myslím si, že teď to prožívám daleko intenzivněji, je to pro mě čím dál větší a cennější vítězství, i když už je několikáté.
Jsme jen o malinko starší, ale zato jsme rozumově vyspěly, našly smysl života a také si o hodně více rozumíme, než tomu bylo v pubertálním období. (úsměv)

Jaká byla letošní cesta za výhrou?

Eva: Los nám byl poměrně nakloněn. Ale myslím, že jsme si to po několika vydřených letech zasloužily už jen pro to, že já jsem nemohla nic natrénovat.
Trochu nám to chtěly „tradičně“ zkomplikovat Vackovka s Erbenkou.
No a finále bylo vyrovnané od začátku do konce – prostě jak má být.
Do turnaje jsme šly s tím že si chceme hlavně pohodově zahrát a výsledek nebyl až tak důležitý. Netušily jsme, jak jsme schopné (tedy hlavně Hanča - já měla za úkol hlavně Hanče moc neškodit) a jak daleko můžeme turnajem dojít. A že to dopadlo, je super.
Až dnes mi dochází jak je to fajn být mistryně ČR v deblu!

Hana: Já po zápase s Martinou a Mončou netušila jak zvládneme ten další. Přitom jsem si týden před MČR docela věřila. Evča naplánovala strávit týden v Krumlově, já domluvila s Radkem Votavou pár tréninků v naší hale a mohlo se makat. Musím Radkovi moc poděkovat, že nám bez problémů poskytl kurt, kde jsme se mohli samy utavit.
Jenže tenhle čtvrtfinálový boj mě trochu uvedl do rozpaků. Pro nás naštěstí dopadl dobře a bylo nám dopřáno bojovat dál. Semifinále jsme dotáhly do vítězného konce a mohly se těšit na nedělní finále. Tady jsme si řekly, že můžeme ale nemusíme vyhrát. Já si z tohoto zápasu pamatuji jak Evča bojovala zuby nehty, musela se pořádně nadřít, já několikrát jen přihlížela.

Trošku nás zaskočilo krátké podání alias předpisový kraťas, ale kdo si počká na vhodnou chvíli, ten se dočká i přes neúspěch podání. (úsměv)
Já si párkrát zasmečovala a titul mistra ČR byl opět v našem obětí.

Vidíte kolem sebe nějakou konkurenci nebo to vidíte na vítěznou desítku?

Eva: Tak určitě dorůstá nějaké mládí, ale myslím si, že v párových disciplínách si ještě chvíli počkají.
Hana: Když nám zdraví dovolí budeme určitě chtít o 10. titul ještě hrát, ale to je ještě strašně daleko. V naší republice se mi zdá, že se spíše jen singluje, pokud hráčky do debla nezapojí deblové myšlení, budou se na kurtě stále trápit.

Kromě čtyřhry jste si vedly výborně i v dalších disciplínách. Eva byla druhá v mixu s Martinem Heroutem a Hana třetí ve dvouhře.

Eva: Hanča hrála singl po x letech. Já jí moc věřila že to dopadne na medaili! Hrála super. Když odehraje do příštího roku několik kvalitních singlů na turnajích, tak bude mou favoritkou na vítězství!

A můj mix? Jedna velká katastrofa. Má oblíbená disciplína, ve které se jindy cítím s nadhledem… Jenže teď jsem totálně ztratila postřeh, mám nejistotu všech úderů.
Takže to druhé místo patří hlavně Marťasovi, já tentokrát byla opravdu jen do počtu.

Hana: Tolik jsem se bála nastoupit na singla, sama na kurtě se všeho strašně bojím, moje psychika by potřebovala doktora.
První zápas a ještě první set druhého zápasu to jen potvrzoval, ale pak z ničeho nic jsem se konečně dokázala vyrovnat s tím, že jsem tam sama a jen já to mohu řídit.
Najednou se ve mně taky projevila neskutečná bojovnost, nechápu, kde se to ve mně vzalo, nikdy jsem se s tímhle nesetkala, asi ta velká singlová pauza.

Velkou podporu jsem cítila ze židle za kurtem. Byl tam jak Floriš tak i Milánek Turků a Eva, která upřímně chtěla, abych toho singla hrála, ale hlavně tam byl Radek.
Musím mu ještě jednou poděkovat, moc, moc díky Radku. Je jen škoda, že jsem semifinále hrála proti Martince Benešové, věřím, že by mě Rady dokaučoval až do finále, kdybych byla na druhé půlce pavouka.

I když musím přiznat, že jsem už neměla sil bojovat o finále. První set jsem zkusila, zatnula jsem zuby, ale bohužel 3 třísetové zápasy během pár hodin předtím, mluví za své. A ani druhý den bych se asi dohromady na dvouhru nedala. Je to náročné, ale stálo to za to. (bronzový úsměv)

Smíšená čtyřhra Martina s Evou je dokonalá souhra a já věřila že i přes tréninkové manko do toho finále dokráčí. V neděli jim už to moc nešlo no, Martin se asi hodně vyspal. (úsměv)
Ale to nevadí, stříbro je také krásné. To, že prohráli, nahrálo vlastně mě, protože já si řekla, že Brožka nemůže prohrát obě finále a být dvakrát druhá.

Jaké bylo mistrovství z vašeho pohledu?

Eva: Co se týká badmintonu, tak vítězství Petra, Martiny a Pavla s Martinou čekal, myslím, každý. Překvapily mě oba debly a musím říct, že velmi příjemně!
Co se týká ostatního dění – myslím, že s mistrovstvím v Praze a i v Krumlově a v Plzni se to nedá ani porovnat. V Krumlově a zejména v Praze bylo MČR velká sportovní a společenská akce s velkým A. Tady to bylo o něco lépe uspořádaný GPA turnaj.

Hana: Pánská dvouhra – jasná záležitost okopírovaná z předchozího mistrovství
Dámská dvouhra – taková, jakou jsem si představovala
Čtyřhra pánů – ocenila bych bojovnost a chuť se porvat o trůn Kuby s Pavlem
Čtyřhra dam – ladies troubles, ale já ho mám strašně ráda, i když se mu leckdo směje
Smíšená čtyřhra – předpisově hraný badminton dvou singlových hráčů

S nadějemi hledíme k blížícímu se Mistrovství Evropy družstev – jakou šanci má podle vás český tým?

Eva: Abych řekla pravdu, jsem momentálně totálně mimo dění na mezinárodním poli. Netuším tedy s jakými tam jedou ambicemi, co od tohoto turnaje kdo očekává.
Budu jim držet palce a poctivě číst výsledky.

Hana: Až teď jsem se podívala na skupinu, ve které se naši představí. Bohužel nedokážu hodnotit, každopádně si myslím, že máme slušně vybavené družstvo a úspěch jim přeji.

Při předávání cen se obvykle děkuje, Evo, ty jsi mi říkala, že bys ráda poděkovala.

Eva: Moc díky Milďasovi, že si našel čas a vyrazil do Liberce s námi a perfektně se staral o Filípka.

Velké díky taky Hanče a Marťasovi, že to se mnou letos vydrželi na kurtu i mimo něj.
Lepší parťáky jsem opravdu nemohla nikde jinde najít!

Pepa