Klíčová otázka hned v úvodu, aby bylo jasné, zda má cenu vůbec pokračovat. Zúčastníš se letošního mistrovství světa v indickém Hajdarábádu a pokud ano, jaká bude tvá pozice na turnaji?
No přece bych tě nezklamala a nenechala si ujít svůj první rozhovor. (úsměv)
Ano, zúčastním se letošního mistrovství světa v indickém Hyderabadu.
Moje pozice je prostá – rozhodčí. To znamená, že budu střídat pozici umpire (toho na vysoké židli) a service judge (rozhodčí na podání).

Ty si budeš zvyšovat na mistrovství svou rozhodcovskou licenci. O co přesně půjde?
Tady začnu trochu od začátku, protože je spousta lidí, která nemá nejmenší tušení, o co vlastně jde.
Určitě bych tě malinko opravila na začátku – nebudu si zvyšovat licenci, ale třídu neboli kvalifikaci.
Každý rozhodčí začíná vždy na národní úrovni (v některých zemích jsou i krajové úrovně a pak teprve národní). U nás jsou tři třídy neboli tři kvalifikační národní stupně.
Pak následují dva evropské stupně (nižší je akreditace, vyšší je certifikace) a na závěr jsou dva světové stupně (opět akreditace a certifikace).
Mezi jednotlivými stupni je vždy několik let praxe a získávání zkušeností.
No a teď konečně k tvé otázce – já mám světovou kvalifikaci – jsem BWF akreditovaná rozhodčí a teď jdu na poslední zkoušky – na certifikaci. V praxi to znamená, že akreditovaný BWF rozhodčí nemůže být nikdy pozván na olympiádu a na mistrovství světa dospělých píská maximálně do semifinále.

Jaké jsou podmínky, které budeš muset splnit a jak vypadají zkoušky na takovéto úrovni?
Při BWF akreditaci se dělají jak písemné, tak praktické zkoušky.
Mě už teď při certifikaci čekají jen ty praktické – je tříčlenná komise, která nás pozoruje při jednotlivých zápasech. Nejen jestli neděláme chyby, ale vůbec i jaký přehled máme o hřišti, jak kočírujeme nezbedné hráče, jak udržujeme pořádek kolem hřiště, jestli se třeba nedloubeme v nose před televizní kamerou. (úsměv)

Co ti zvýšení úrovně přinese?
Doufám, že možnost zúčastnit se olympijských her jako rozhodčí. A zároveň bych byla nejmladší ženskou rozhodčí té nejvyšší úrovně v Evropě i na světě a druhou nejmladší rozhodčí na světě vůbec.

Pro představu, kolik je podobných vysoko licencovaných rozhodčích v Evropě?
Tak akreditovaných je 15 (z toho 4 ženy) a certifikovaných 16 (z toho dvě ženy včetně mě - zatím).

Kolikáté to bude tvé mistrovství světa a kde a proč se ti líbilo nejvíce?
Když se budeme bavit o MS jednotlivců, tak druhé.

A jakékoli?
Když jakékoli, tak mám za sebou několik Thomas a Uber Cupů, Sudirman Cupů a mistrovství světa juniorů.
Z badmintonového hlediska se mi asi líbil nejvíc Sudirman Cup v Nizozemí, z osobního hlediska mistrovství světa juniorů vloni v Indii, protože jako 183 cm vysoká blondýna jsem asi o hlavu větší než největší Ind, tak si asi dovedeš představit to pozdvižení, které jsem tam vyvolávala. (úsměv)

Může mít rozhodčí vůbec oblíbené hráče? Pokud ano, kteří badmintonisté ze světové špičky jsou tvoji oblíbení?
Nevím, jak ostatní rozhodčí, ale nějak víc si spíš pamatuji ty moje neoblíbené. Pořád si totiž myslím, že i případný problém se na hřišti dá řešit bez šlapání na míček či bez rozbíjení rakety a nadávání.
Mezi oblíbence asi patří hráč z Malajsie či Hongkongu.
Mezi neoblíbené patří někteří Dánové či Angličané, Číňané jsou dost studení a odtažití, což je převážně daný i jazykovou vybaveností.
Jména ti ale říkat nebudu, aby mě ještě nějaký hráč nesestřelil již při příchodu na hřiště. (úsměv)

Kdy do Indie poletíš a jaký bude tvůj „oficiální program“ během šampionátu?
Do Indie přiletím v noci ze soboty 8.8. na neděli 9.8. Neděli asi trošku prospím, v neděli večer máme umpire´s briefing; obdoba team manager´s briefing.
Můj oficiální program je dost závislý na tom, kolik času budu muset trávit na hřišti. Každý den to bude asi tak polovina až dvě třetiny dne.
Potom záleží na tom, jak daleko to bude někam do „civilizace“ – Indie je totiž tak rozlehlá, že i do nejbližšího krámu to může být půl hodiny šílené jízdy.
Každý, kdo byl v nějaké asijské zemi, to zná – ve dvouproudové silnici je šest aut vedle sebe, cyklisti, tuktuky, no prostě blázinec.
Takže zatím můžu jen doufat, že to nebude jen pracovní výlet, ale že se podaří i něco vidět.
 

Na vrcholných světových turnajích rozhoduješ raději dvouhry nebo párové disciplíny?
Každopádně si nemůžu vybírat – je určitý většinou rotační systém, takže jdu na hřiště na zápas, který je zrovna na řadě.
Ale radši mám asi párové disciplíny. Taková mužská čtyřhra mezi Malajsií a Koreou je něco neskutečného.

Troufneš si odhadnout nějaké pozitivní či negativní překvapení šampionátu?
Asi velkým překvapením by bylo, kdyby Čína nezískala ani jednu zlatou medaili, ale takové pozitivní překvapení je asi nereálné. (úsměv)
Opravdu si netroufám nic odhadovat. Hlavně ať nejsou finále a semifinále Čína vs. Čína, protože na to se nedá koukat.

Ty jsi majitelkou cestovní agentury – předpokládám, že pořádat zájezdy na světové turnaje by asi nebylo příliš ziskové; u nás, pokud vím, tyto zájezdy nepravidelně pořádají skuteční nadšenci pro jiné skutečné nadšence.
Bohužel ještě i dnes je v České republice spousta lidí, kteří si pod pojmem badminton představí to plácání na pláži nebo na zahradě.
V případě zájmu zorganizuji cokoli, ale jak sám říkáš, obávám se, že ještě pořád je u nás spíš finanční limit na cestování po turnajích.
Jen pro zajímavost – letenka do Indie stojí přes třicet tisíc. Když si k tomu přidáš hotel, jídlo, dovolenou z práce, vstupné, tak to opravdu není nejlevnější záležitost.
Obávám se, že u nás je to vždy o hrstce lidí, kteří se chtějí někam podívat, tak se domluví a jedou, ale o masivním zájmu to není.
Třeba ve Švýcarsku na Swiss Open je možné si zaplatit stolek ve VIP salonu. A znám Švýcary, co tam sedí rok co rok, celý turnaj, každý den od rána do večera. A ten stolek stojí asi dva tisíce euro. A to jsou jen fandové – nikdy badminton nehráli.

V jiných sportech (fotbal, hokej, atletika apod.) je to obvyklé i v České republice, tak mě napadá, že v nějakých „badmintonově rozvinutějších“ zemích to možná dělají. Nevíš, zda jsou zájezdy za badmintonem pořádané ve světě?
Nevím, neznám, nikdy jsem neslyšela o něčem podobném.

Na závěr tipovací otázka. Jsi na kurtu karbaník, vytahuješ karty často? A tipneš si, kolikrát vytáhneš na turnaji na zlobivé hráče žlutou kartu?
I když si spousta hráčů myslí, že je to pro nás potěšení vytahovat karty, tak jsou bohužel situace, za které tu kartu dát musím, i když nechci; třeba bych kvůli nedané kartě mohla propadnout u zkoušek.
Řekněme, že nejsem karbaník, který by hned tasil, ale občas se to stává.
Teď už se k některým hráčům doneslo, že od března v každém turnaji, kde získávají body do světového žebříčku, se platí pokuty za karty – 3 žluté za rok je 500 USD, za 1 červenou tuším 250 USD a za každou další kartu dalších 250 USD.
Takže se to sbírání karet může někomu pěkně prodražit. Většinou 1-2 žluté karty dám na každém turnaji za rozmlácenou nebo hozenou raketu nebo rozšlápnutý míček. To jsou ty prohřešky, které trestat musíme, i když nechceme.
Červenou jsem zatím dala jen jednu v celé mé šestnáctileté historii rozhodování.
Takže můj tip na letošní mistrovství světa – 1 žlutá a 0 červených.




Pepa