Jaké bylo vaše pekingské pondělí?

I když jsme dnes měli na program jen jeden trénink a v podstatě další „náplní“ bylo pouze dokončit aklimatizaci, tak to uteklo hrozně rychle.  
 

Ale něco se stát přece muselo?

Stalo. Delší dobu jako bývalý voják hradní stráže… 
 

(stavím se nenápadně do pozoru, pozn. aut.)

… netrpím úplně pocitem méněcennosti. Petra a jeho tátu přezdívané „jeřáby“ už beru jako řádně narostlé chlapy.  
 

To slibuje pořádně velký rozhovor.

První „náraz“ přišel, když jsme s Petrem dorazili na nám přidělený pokoj v rámci apartmá 701; v rámci apartmá jsou tři dvoulůžkové pokoje, společná koupelna s WC, vstupní místnost se stolem, žehlícím prknem a televizí. U stolu seděl Václav chalupa a psal maily. Přivítal nás slovy „Ahoj, já jsem Vašek“ a vstal, aby nám podal ruku… 
 

A je tu to, na co všichni čekáme – velký rozhovor. 

… Nevím, jestli jsem byl po letu ještě nějaký „smrsklý“, ale od té doby má Petr novou přezdívku – Prcek.

Venca je opravdu kus chlapa! 
 

Může být náš rozhovor ještě větší?

Může. Když jsme vyrazili do jídelny, tak jsem potkali před vchodem něco, co nám vyrazilo dech. Zatím neznáme sport. Nabízí se disk, koule, kladivo, zápas, vzpírání, box atd.

Ta hora svalů – těžko se dá říct „ten chlap“ – byla neuvěřitelná! Jestli ho ještě někdy potkáme a budeme mít u sebe foťák, určitě s ním Kiku vyfotíme a uvidíme, kam mu bude.

Proti němu jsou všichni, včetně „našeho Václava“ tak trochu pěkně vypracovaní mladší bráchové.