Rozhovor s Janou Honnerovou, českou čárovou rozhodčí na olympijském turnaji, jsme začali v neděli pozdě večer a skončili v pondělí velmi brzy ráno. Začali jsme u Kristíny Ludíkové a skončili u pupíku Donny Kellogg. 
 

Začneme u Kristíny. Jak vypadal její zápas z Tvého pohledu?

Chtěli jsme s Petrem zase vlézt mezi normální platící diváky do první řady. Tam kde jsem byla včera na oba naše zápasy. Ale vyhodili nás, že to nejde a že musím do prostoru vyhrazeného pro akreditované, což je dál od kurtu. Tak jsme šli tam.

Ale zase nám tam nezakázali vyvěsit vlajku, tak jsme jí aspoň přimontovali na zábradlí 
 

Jak jste viděli. Dobře?

Viděli jsme celkem dobře. Třeba to, že Briti žádnou vlajku neměli. Fandili dost vlažně. 
 

Briti si to asi šetří na páry. Ale třeba dnes Donna Kellogg a Gail Emms vypadly...

Ano, byla jsem u nich na lajně. V prvním setu se pořád držely, vypadalo to nadějně.

I když fanoušky žádné neměly. Zato čínští skoro zbořili halu. 
 

Až tak?

No, ona možná spadne sama. 
 

Proč?

Dneska venku dost pršelo a při tomhle zápase pršelo i vevnitř. Asi metr za kurtem,  
 

Na kurt ne? Tak to mají dobře spočítané.

Ne, na kurt ne. Ale Britky protestovaly. Uprostřed druhého setu byla pauza docela dlouhá.

Byla to tam řešit deputy referee a technický manažer haly, britští trenéři se rozčilovali; myslím, že totiž pršelo na ně. 
 

Jak to vyřeší? Na střeše bude stát Číňánek s deštníkem?

Nakonec řekli, že na kurt neprší, takže mají hrát. 
 

Jak čínské.

Pršelo v takovém pásu, drobounké kapičky na husto. pěkně pod zářivkou, tak se to tak pěkně lesklo. Jako když je v zimě tma a sněží pod pouliční lampou 
 

Hlásí déšť i na další dny?

Já nevím, čínské předpovědi se nedá věřit. Tak jí nesleduji. V Sechuanu, kde jsem byla před olympijskými hrami, mělo pršet pořád a hodně, dokonce i podle zpráv o počasí, které už nastalo a pršelo tam asi třikrát.

V pátek před ceremoniálem nastříleli do vzduchu asi tisíc nějakých protidešťových raket. Teď se bijí v prsa, jak hrozbu deště pěkně odvrátili. 
 

Jak se bili v prsa?

Měli to pěkně na první stránce Nové Číny.

Taky měli na první stránce, že hned v první disciplíně her Čína selhala, ale než se skončil den, tak to spravili. 
 

Ano, to bylo pro nás milé selhání – ve vzduchovce zvítězila Kateřina Emmons. Ty jsi mi ještě před rozhovorem slibovala fotografie.

To je fakt. Tak třeba tady je Paisan Rangsikitpho.

 
 

On je Thajec?

Má americký pas. Více nevím. 
 

Pěkná fotografie.

A mám i se synem Brandonem. Syn tady má funkci, kontroluje pravidlo 51.
 

Pravidlo 51 je dodržování reklam?

Jsi dobrý, má hluboká poklona. Má pravítko a sadu různobarevných lepících pásek.

Na rozdíl od loňského Olympic testu se neodlepují.
 

 

Jaké pravidlo hlídá tatínek? Nebo ten hlídá syna, jestli dobře hlídá?

Paisan je nejdůležitější na světě. Důležitější než vrchní rozhodčí, protože je někde mezi BOCOG, IOC a BWF. Oficiálně je Technical Delegate.

Například má na svědomí všechny změny času kvůli televizi; tedy i tu Petrovu. 
 

Takže ta Kristína...

Podle mě hrála moc pěkně. Určitě může být se svým výkonem spokojená. Šla do toho odvážně a uvolněna. Myslím, že se čekal mnohem jednoznačnější průběh a že Kristína Tracey hodně potrápila. 
 

Jaký zápas se Ti zatím nejvíce líbil?

Líbil se mi ten první zápas, ale o tom už jsme si povídali. Zato vím, který byl nejhorší. Dnes se hrály ladies troubles. (slovní hříčka, v angličtině se ženská čtyřhra nazývá ladies doubles, Jana ale řekla „ženské trable“, pozn. aut.) 

Pěkný zápas byl také Kati Tolmoff s Chloe Magee. 
 

Vyhrála Chloe. To mě lehce překvapilo. Čekal jsem bitvu a výhru Kati.

Kati nezvládla psychicky koncovku třetího setu. Poslala tam asi tři asymetrické auty. 
 

Kdyby poslala jeden třímetrový, vyhrála by. (Kati prohrála ve třetím setu 19:21, pozn aut.). Pískáš dle očekávání čínské zápasy?

Ano. V neděli večer byly tři čínské zápasy rychle po sobě, tak nás rozdělili do skupin po 4, 3 a 3. Když nás je na čínský zápas málo, tak máme ty „důležitější čáry“.

 

Které to jsou?

Zadní čára a postranní čára blíže k rozhodčímu. Zbytek dělají Číňané. Jestli si vybavuješ, na které je nejvíce průšvihů… 
 

Ano, ta strana dále od hlavního rozhodčího je čínská...

Přesně. Pokud je naše „neutrální letka“ rozházená do více skupin, je přesně tahle lajna „pojištěná“.

Já nevím, jestli je to náhoda nebo promyšlený tah.
 

Sice jim tam prší, ale tohle si ohlídají.

Nevím. Nechci být vůči nim zaujatá. Opravdu se fakt snaží.

Měli jsme dneska schůzi rozhodčích. Předsedal tomu Torsten Berg. Otevřeně říkal, že jsou dvě země, ve kterých domácí lajnaři otevřeně pískají pro domácí. Cíleně. Řeší se to na úrovni BWF. Dělají se kvůli tomu nová pravidla.  
 

Ty dvě země jsou Čína a Korea?

Ano.

Torsten má kredit velmi objektivního, nezaujatého a férového člověka. U rozhodování je od začátku osmdesátých let. Rozhodně by nevypustil z úst nějaké nepodložené obvinění nebo vlastní interpretaci; jako to dělám já. 
 

Čínské publikum zatím potvrzuje očekávání. Rozumí a fandí. Tedy především svým, ale i v "nečínských zápasech" dokáže ocenit dobrou výměnu. 
 
To je pravda, tleskají i na zápasech nečíňanů. 

Ale když hrají domácí – tj. i Hongkong, ještě jsem ale nezjistila jak je to s Tchaj-wanem – tak jsou asi tisíckrát hlučnější. Vždycky jeden cosi „předkřikuje“, pořád dokola to samé, má to asi pět slabik. A celá příslušná sekce na dané straně kurtu pak vzápětí hromadně zařve cosi dvouslabičného. Něco jako „Kdo je nejlepší? Čína!“, „Kdo je nejlepší? Čína!“. 
Dneska u Gail s Donnou se jeden osamělý britský fanoušek občas pokoušel zavýt „Rule Britania“, ale myslím, že jsem to postřehla jen já.

Když se blíží konec setu, dav zakřičí po každé smeči domácích, to znamená v okamžiku, kdy se soupeř snaží smeč vybrat. Musí to být pro tu druhou stranu těžké. Ale zase hráči téhle úrovně jsou zvyklí hrát na velkých turnajích v Asii, tak to pro ně není nic nového. 
 
Jsi známá tím, že vidíš to, co jiný nevidí. Co jsi dnes viděla?

Ning Zhang, „Paní dokonalá“, má pod sukýnkou tanga; mírně se jí rýsují.  
 

Ning? Slyším dobře?

Ano. Seděla jsem na zadní čáře, takže jsem měla ideální výhled.  
 

Viděla jsi ještě něco?

Pupík Donny Kellogg.

A také rozcvičku Gail Emms a Donny před zápasem. Na prostoru velikosti půlky kurtu stojí trenér s dvěma tenisáky a hází je střídavě do čtyř „rohů“. Hráčka stojí před ním a vždycky musí udělat výpad, po odrazu tenisák chytit, vrátit se na místo, podat tenisák zpět trenérovi do ruky a to už letí další míč do dalšího rohu. Docela pohledná aportovací rozcvička.