Reprezentační tým (odshora zleva): Pavel Florián, Dominika Koukalová, Hana Milisová, trenér Ladislav Vorel, Petr Koukal, Hana Procházková, Jan Vondra, Martina Benešová, Ondřej Kopřiva a vpředu Kristína Ludíková a Jan Fröhlich

Až do poloviny turnaje to vypadlo na propadák. Po porážce 1:4 naše děvčata prohrávala s Estonskem 0:2 na zápasy a Hana Procházková 0:1 na sety. Následovalo ale neuvěřitelné vzepětí a nejprve výhra nad Estonskem.

Hanka určitě podala jeden ze svých životních výkonů a ukázala mladším kolegyním, že to jde. Od té doby asi už nejde holkám nic vytýkat – včetně zápasu s Dánskem!

První debl v zápase s Estonskem byl proti kvalitním soupeřkám, druhý potvrdil kvalitu našeho páru!


Na závěr turnaje čelily české hráčky tlaku Dánek. Hra byla mnohem vyrovnanější než výsledek.

Lze jen zopakovat to, co jsi psal na stránkách sám. Kristína asi mimořádný výkon proti Tině, možná trochu bez nervozity z nutnosti přinést bod...

A i ostatní děvčata si snad takový zápas užila. Je potěšující vidět, jak je naše hráčky skoro ve všech zápasech potrápily!


Za zmínku stojí především výkon Kristíny Ludíkové proti Tine Rasmussen, světové devítce.

K tomu mohu říci jen to, že mne mrzí, že jsem to neviděl „na živo“ v hale. Ale nešlo to, těch akcí je letos mnoho.


Muži z české kotliny se nejprve utkali s hráči zpod Alp. Týmy Švýcarska i Rakouska naši hráči přehráli již ve třech dvouhrách. Takto suverénní vystupování jsi čekal nebo jsi v něm jen doufal?

Postavení na světovém žebříčku dvouher jednotlivých hráčů by mohlo svádět k „čekání“, ale blíže pravdě bude asi to „doufání“. Zápasy v soutěžích družstev bývají jiné než v jednotlivcích, někteří hráči doslova ožijí a jsou schopni mimořádných výkonů.

To se naštěstí u našich soupeřů nestalo a po dvouhrách byla obě utkání předčasně rozhodnuta. Kacířsky by se dalo říci, že je škoda, že kluci nemuseli v deblech hrát úplně naplno a „nesehráli“ se dostatečně na zápas s Walesem.

Ale to se mi teď po bitvě radí.


„Finále“ skupiny H obstaral zápas dvou neporažených. Naši v souboji o první místo ve skupině zvedli hozenou rukavici Walesu. O osudu utkání de facto rozhodli Petra Koukal a Richard Vaughan, jejichž vzájemný miniduel skončil z našeho pohledu poměrem 0:2.

Jejich zápas měl určitě pro další průběh velký význam, protože v případě Petrova vítězství by asi bylo téměř hotovo.

Ale věřil jsem i před oběma debly, že by jeden mohl vyjít. Pamatuji si, že v našich singlistech dokážou „bouchnout saze“ a jsou pak schopni porazit i kvalitní párové dvojice. To se tentokrát nestalo.


Očekávaná slabina – čtyřhra – se nakonec odhalila v plné nahotě. Muži ze šesti zápasů nevyhráli ani jeden, i když v některých zápasech už nebylo o co hrát a k jednomu duelu naše dvojice už ani nenastoupila.

Čtyřhru lze považovat za slabinu v takovémto formátu soutěže, kde jsou dvě a mají tudíž větší význam. Je pravda, že je to disciplína, kde asi zaostáváme za světem nejvíce.

Na druhou stranu i pánský debl nás několikrát v minulosti v družstvech bodově podržel. Proto bych to jako „nahou slabinu“ nehodnotil, ale jak jsem již uvedl výše, škoda, že tlak na páry byl jen v jednom zápase.


Jak bys celkově zhodnotil výsledky našeho týmu?

Určitě jsem spokojen s výkony děvčat, která nejela udělat díru do světa a myslím, že se v evropské konkurenci neztratila.

U kluků jsme měli velká očekávání a doufali, že to vyjde! Nevyšlo, je to sport. Jak kluky znám, tak věřím, že udělali maximum, ale soupeř byl o pár bodů lepší a nakonec šťastnější.

Celkově mohu říci, že jsem rád, že nedošlo k žádnému propadáku, na druhou stranu smutek z nevyužité šance u kluků je jasný.


Domníváš se, že české celky – při svém stále ještě předpokládatelném herním růstu – mají svá nejlepší utkání ještě před sebou? Vyhovuje nám spíše Sudirman Cup, tedy smíšená družstva, nebo družstva mužů a žen?

Myslím si, že máme v současnosti velmi silné smíšené družstvo a výborné mladé naděje, které jsou snad schopné nahradit případné odchody těch starších v nějaké delší perspektivě.

Mám na mysli Dominiku Koukalovou, Pavla Floriána, Tomáše Kopřivu a další naděje...

Jenže řada soupeřů je na tom stejně, také staví na několika jedincích, párech, za kterými je velká mezera (Polsko, Francie, Bulharsko aj.).

Proto je těžké říci, který formát soutěže je pro nás lepší.

Věřím, že na nadcházející akci, kterou je ME jednotlivců v Dánsku předvede naš tým opět skvělý badminton a při troše štěstí přiveze třeba i mimořádný úspěch!