Na Mistrovství republiky proběhlo hlášení, že Jana Honnerová je nominovaná na olympijské hry jako lajnová rozhodčí. Ale Ty jsi mi to potom…

… já jsem to potom malinko zpochybnil. Dostal jsem email, kde byl tzv. shortlist lajnových rozhodčí. Rychle jsme se na to podíval a protože nejsem rodilý mluvčí, tak jsme si myslel, že to už je definitivní výběr. Na prvním místě tam byla Jana, takže už jsem se na další jména nedíval. Hned mě napadlo, že toho musíme využít, protože Jana byla právě na empajru, a chtěl jsem jí udělat radost.  

(do rozhovoru se vsouvá Jana – velmi nakvašeným hlasem říká: „Mě to tedy vůbec neudělalo radost, takováhle hláška. Teď za mnou chodí lidi, gratulují mi…“ Jana by ještě ráda pokračoval tím, že jí lidi gratulují a ještě nemá nic jistého, ale Mojmír pokračoval) 

Situace je taková, že v tom shortlistu je čtrnáct jmen, z toho někteří jsou hlavní, někteří jsou lajnoví a někteří jsou mopeři. 

Co to?

Ke smetáku. 

Aha. 

A my (Badminton Europe) jsme měli za úkol ze shortlistu vybrat tři na lajny a tři – ke smetáku. Protože bylo třeba stanovit kritéria pro konečný výběr, tak jsme určili pravidla, že vybraný uchazeč musel být na olympiádě, na Test Event a aby dělal lajnového. A když jsem se znovu podíval do toho výběru, tak mi zcela jasně vyšli tři kandidáti, kteří by měli jít na lajny. Jana, Lájosz Czanda z Maďarsko a třetí je paní Netty Nějakhroznědivně z Nizozemí. 

Takže to máme tři lajnové z Evropy. Ten nepoměr Čína vs. zbytek světa bude obrovský, skoro až hrozivý.

Určitě. Číňané jako pořadatel ale mají právo určit si, jaký poměr chtějí.  

Aha. Já jsem si myslel, že olympijské hry řídí Mezinárodní olympijský výbor.

To ne. Oni si to spolu v rámci nějaké smlouvy dohodnou. Protože to je událost světového významu, tak někdo „ze zbytku světa“ být musí. Ale oni je tam nechtějí, Číňané tvrdí, že si lajnové rozhodčí speciálně trénují.  

Neodpustím si ironickou poznámku, že na China Open je měli vyškolené opravdu perfektně. Prakticky nebylo důležitého zápasu, aby soupeře nezařízli.

Nikdo o tom nepochybuje. Už se to ukázalo China Open, na Korea Open jim to vrátili, takže teď to bude minimálně revanš za Korea Open vůči Koreji. Oni to dostanou jako pokyn. Oni nebudou pískat soustavně proti, ale schovají si tam jeden, dva míče do koncovky. 

Například v tenise funguje hawk-eye – jestřábí oko – které přes několik kamer monitoruje přesný dopad míčku a hráč má právo požádat rozhodčího o challenge, tedy přezkoumání výroku čárového. 

Nebyl by problém. Ale badmintonisté jsou velmi konzervativní. (povzdech)

Co se týče olympiády, tam to zaspalo celé. Celý okruh velkých světových a už i evropských turnajů používá počítače, kdy rozhodčí z empajru nakliká stav zápasu, který se objeví za kurtem i online na internetu. V Číně ale budeme znovu muset vyplňovat scoresheety…

Scoresheety… Takže to ani nebude online.

Online to může být jedině v tom případě, že někdo bude sedět za kurtem a mačkat to. Online, ale se zpožděním. Podle mě to trochu prokaučovali. Světovému badmintonu vládnou teď šéfové z Malajsie a oni jsou v tomto směru velmi neprogresivní. 

Jana má účast na 9x% jistou…

… já bych to nechtěl specifikovat.  

Ale má velkou šanci.

Řekněme 99%. (100% úsměv)

Ale dokud to nebude stoprocentní, nic není jistého.  

Ale Ty to stoprocentní máš. Jak se těšíš?

Těším se, ale jsem malinko v rozpacích. Vím, že tam bude problém s lajnovými rozhodčími… S manželkou jsme dostali povánku, abychom přijeli oba, že tam pro nás udělají program. Ale my nevíme, jestli to finančně zvládneme. Letenka bude v době olympiády enormně drahá, extra noc v hotelu vyjde asi na šest tisíc korun.

A při programu olympiády bude těžké kvůli bezpečnostním opatřením se kamkoliv společně dostat, další výdaj bude za lístky, protože my žádné volňásky nedostáváme – snad kromě zahajovacího ceremoniálu. Je to prostě hodně drahé, alespoň v Aténách to bylo od čtyřiceti euro nahoru za vstupenku.  

V Pekingu by to mělo být výrazně levnější, na první kola badmintonového turnaje by měly stát vstupenky i 150 korun, nejlevnější vstupenka na finále bude stát 540 nejdražší potom 1350 korun.   

Vstupenky mohou být levnější, ale celkově to bude velmi drahé.  

Jak to vlastně budeš mít hrazené – zcela, zčásti nebo vůbec?

Já to budu mít hrazené zcela, pokud nebudu chtít zůstat déle.  

Ty jsi se vrátil před nedávnem vrátil z Koreje, kde jsi mimo jiné pískal velmi kontroverzní finále, jak to vidíš teď s odstupem?

Byla to situace nelehká. Lin Dan byl vyprovokovaný už předchozími zápasy, a ve finále několika úmyslně opačnými výroky lajnových… 

 

… šli proti Číňanům?

Vysloveně šli proti nim. Tam ta averze Korea – Čína byla hodně znát.

Ale Lin Dan je takový hráč, že ani tohle by ho nemělo rozhodit… 

… čínskému deblu se tam koneckonců podařilo vyhrát.

Ano, to je pravda.

Byla tam dokonce situace, kdy můj kolega z Francie musel při mečbolu udělat overruling – přehlasování – lajnového.  

Kdy můžeš udělat přehlasování?  

Jen když jsi si stoprocentně jistý.  

Takže když na olympijských hrách budou řezat „neČíňany“ a Ty si budeš stoprocentně jistý – můžeš otáčet výroky lajnových?

Můžu. Ale při té rychlosti je to strašně obtížné. Takže když se hlavní nemůže spolehnout na lajnové, je to hodně zlé.

Já mám bohužel ještě špatnou zkušenost s rozhodčími na servis, především s asijskými rozhodčími. Oni nespolupracují, neudržují kontakt očí, nepomohou.

My máme dohodnuté tajné signály, kdy rozhodčí na podání hlavnímu zahlásí, když on si není jistý.

Ale tohle s těmi asijskými prostě nefunguje. A já už mám dopředu vítr z toho, že zase na důležitý zápas vyfasuji nějakého asijského rozhodčího, který mi nepomůže.  

V jednom rozhovoru jsi říkal, že nemáš ambici pískat finále jako hlavní – tady je nutné připomenout, že jsi pískal už finále olympijských her jako rozhodčí na podání, vlastně „druhý“ rozhodčí na kurtu. Nechtěl by ses posunout na pozic „jedničky“ nebo stále to platí, že nechtěl? 

Stále platí, že nechtěl. Je to zbytečné. Já nejsem ambiciózní rozhodčí. Já tam tentokrát nepojedu kvůli tomu, abych měl finále, já si to tam chci užít, vzhledem k věku je to má poslední olympiáda na empajru.

I když mne potěšilo, že jsem v Aténách byl v jednom ze dvou finálových zápasů, které běžely živě v České televizi, protože i já jsem trochu exhibicionista – jako snad každý rozhodčí.

Ale abych byl nahoře, to ne, na empajru musí být rozhodčí soustředěný na hru a ze zápasu samotného nic nemá. 

Já se ještě vrátím do Koreje. Měl ten incident nějakou dohru v zákulisí?

Ne. Zápas skončil, hráči se poplácali, mě podali ruku a to bylo vše. Jak jsem se však dočetl na stránkách Světové badmintonová federace, celá záležitost bude mít ještě dohru u zeleného stolu, uvidíme.

Ale v organizaci turnaje i onoho zápasu bylo několik věcí, které byly podceněné.

Ani ne tak ze strany rozhodčích na empajru, jako spíše ze strany rozhodčích vrchních, že od začátku po těch lajnových více nešli. Podle mne se měli vyloučit ti lajnoví, kteří dělali úmyslné chyby. Nepustit je do semifinále a finále.

Dále tam bylo velmi nešťastně řešené sezení koučů – byli blízko sebe a za rozhodčím na empajru, kterým jsem byl ve finále dvouhry mužů já. Takže jsem měl daleko horší kontrolu a oni k sobě měli blíže. Správně mají sedět za kurty, tam seděli vedle kurtu.

 

Proč tomu tak bylo?

Zřejmě kvůli divákům, protože tam byla VIP tribuna a přes kouče by bylo asi trochu hůře vidět.

A to bylo špatně – konflikt vznikl vlastně kvůli trenérům; i když ho vyvolali lajnoví rozhodčí.

Našel jsem video, kdy se tak zvídavě rozverně díváš na rozhodčí na podání a najednou pod Tebou proletí Lin Danova raketa a Ty se, pochopitelně, velmi lekneš.

My jsme měli dohodnuté, že rozhodčí na servis mi bude hlídat tu protější lajnu. Tak jsem se na ní díval a ona mi nereagovala. Já jsem jí vybízel očima – nemohl jsem mluvit, měl jsem dva mikrofony – aby mi ukázala, jaký ten míč byl. A ona jemně ukázala, že byl dobrý.

Ale v tu chvíli jsme ztratil na malou chvíli kontakt s hráči, takže jsem vůbec nevěděl, co předcházelo tomu hození. Jestli to bylo rozčarování nad tím rozhodnutím, což jsem si původně myslel. Ale pak jsem se dozvěděl, že to bylo proto, že mu ten čínský trenér Korejců řekl něco velmi neuctivého a on na to takto reagoval.  

Co mu za hození rakety hrozilo za kartu – jaká esa jsi měl v rukávu?

On mohl dostat prakticky všechny karty, od žluté až po černou. Já jsem si to zpětně odůvodnil tak, že on jí hodil jen v rámci svého zklamání; a mohl na to mít právo. Dále byl vyprovokovaný protější stranou. A kdybych mu dal červenou (bod pro soupeře) nebo černou (diskvalifikace), tak zápas okamžitě končí. Takže jsme dali po dohodě s refereem přednost tomu, aby se zápas dohrál na kurtě. 

 

Ve fotbale může dostat žlutou i červenou kartu i čelen realizačního týmu. Jak se to s neposlušnými trenéry v badmintonu?

Mohou být vykázáni na tribunu nebo z haly.  

K tomu ale nedošlo, přestože k tomu byl jasný důvod.

To si myslím i já, ale referee to nechtěl hrotit. Nedalo se čekat, že by se to ještě opakovalo. To už by si tam asi nikdo nedovolil. Přesto si myslím, že měl ty trenéry vykázat.