Před sezónou jsi se dal dohromady se Zvonimirem Durkinjakem z Chorvatska, svým  kamarádem z juniorských let. Co Tě k tomu vedlo? Nouze, nikdo v Čechách nebyl?

Navedli mě k tomu spíše Chorvati, protože mi před sezónou napsali, jestli se Zvonimirem nechci zkusit hrát čtyřhru. Z juniroských kategorií jsme se znali šest, sedm let. Několikrát jsme proti sobě nastoupili v singlu a už tenkrát jsme s mamkou přemýšleli o společném deblu. Ale ten hlavní impuls přišel z jejich strany, abych začal hrát čtyřhru.

Já jsem to před sezónou moc neplánoval, chtěl jsem spíše hrát singl a mix, ale v průběhu sezóny se to zvrtlo na singl – debl.   
 

Ty jsi se vždy tvářil, že Tě kromě singlu nic moc jiného nezajímá a debl už vůbec ne. Cože se Ti najednou zalíbil?

Dvouhru mám pořád nejraději, ale ty úspěchy z juniorských kategorií se teď nějak „zasekly“. Takže díky deblu, kde se mi daří, mě badminton stále baví.

Mix jsem bral tak, že jsem byl více v zápase, více vytížený, to jsem v juniorech v deblu postrádal.

Ale kvůli tomu, že se nenašla žádná mixerka, tak hraji debla. A jsem docela rád, že ho hraji.  
 

Máš tedy debl jako jedničku, nebo Tě „jen“ chytil?

Určitě mě chytil, protože si se Zvonimirem rozumíme na kurtu i mimo něj... 
 

… rozumíte si i po jazykové stránce? Jak spolu komunikujete?

Převážně anglicky. Ale díky tomu, že jsem byl několik týdnů na soustředění v Chorvatsku, tak už umím i něco chorvatsky a on umí něco česky. 
 

Co umíš chorvatsky?

To by nebylo slušné. (neslušný úsměv) 
 

Tak řekni něco slušného?

Třeba děkuji, to každý zná, to je „hvala“. Na kurtu třeba „Kako možeš tak glupo?“, což asi není třeba překládat.  
 

Ale tak špatně zase nehrajete naopak, vaše spolupráce je velmi úspěšná a dá se předpokládat, že budete hrát i dále.

Před sezónou to bylo tak plánované, že si spolu zahrajeme pět šest turnajů, ale už po třech jsme se dohodli, že to spolu dohrajeme až do konce. Teď před sebou máme Evropu, Slovinsko a nakonec Francii. Potom si sedneme a dohodnome se co bude dál. Ale já se pokračování nebráním a doufám, že ani oni se bránit nebudou. 
 

Není se čemu bránit, sezóna byla úspěšná – jakých úspěchů si nejvíce ceníš?  

Hned druhý turnaj, kde jsme spolu hráli, jsme vyhráli. Byl to sice jen turnaje „Futures“, ale porazili jsme druhý velšský pár, ruský pár, který byl v té době ve světové stovce. Finále nám sice soupeři skrečovali, ale na to se nikdo neptá.

Nejlepší výkony jsme podávali asi v Chorvatsku, kde jsme došli až do finále – v semifinále jsme porazili silný indický pár, druhý indický pár, ještě silnější, nás už ve finále porazil. 
 

Vy hrajete většinu zápasů na tři sety – to vás to tak baví a chcete si zápas pořádně užít nebo je v tom nějaký jiný záměr?

(úsměv) Záměr to určitě není. Jednou vyhrajeme první, jednou ho prohrajeme – ale proč hrajeme většinu zápasů na tři sety nevím. Někdy se do zápasu dostaneme až po prvním prohraném setu, někdy zase na soupeře nastoupíme tak, že je v prvním „smázneme“, uspokojíme se a potom prohrajeme druhý.   
 

Ty jsi v úvodu rozhovoru zmínil, že si hrál i mixa, ale nemáš partnerku – to by nemohlo Chorvatsko ke Zvonimorovi dodat i nějakou mixerku?

(úsměv) Aby se ze mě stal párař, to asi ne.

Já mám pořád singla nejradši, doufám, že se mi ještě povede nějaký výkonností pokrok a s deblem nemá cenu po úspěšné sezóně končit. 
 

Ve dvouhře se Ti ale zatím dlouhodobě nedaří, většinou vypadneš v kvalifikaci, což asi není tvůj dlouhodobý cíl.

To určitě ne. Párkrát se mi „povedlo“, že na turnaji bylo sedm celkem „průchodných“ kvalifikací a já jsem byl v té jedné, která vyhrát nešla.

V singlech ale nehraji moc dobře, dělám zbytečně moc chyb, soupeře kvůli tomu někdy ani nepotrápím. 
 

Jaké máš ambice ve dvouhře – třeba dostat se do první světové stovky?

Nevím, jestli právě do stovky se mi podaří dostat, ale vzhledem k tomu, že bude po olympiádě, tak by mohlo být snazší dostat se do dvoustovky, abych nemusel kvůli účasti na Mistrovství republiky objíždět české celostátní turnaje.

Také bych nemusel hrát kvalifikace.

Ale konkrétní umístění za cíl nemám, spíše se chci zlepšovat a posunout se co nejvýše.  
 

Příští týden končí jeden olympijský cyklus – budeš v tom následujícím útočit na účast na olympijských hrách?

Rád bych se o to pokusil. Ale spíše v singlu, vzhledem k tomu, že MOV nepovoluje společné starty hráčů z různých zemí. Ale ve dvouhře bych se musel hodně zlepšit, myslím si, že Petr Koukal neřekl zdaleka poslední slovo, myslím, že se ještě minimálně o deset míst posune.  
 

Je fakt, že to jsou spíše sny – ale realitou je, že spolu se Zvonimirem máte stále šanci dostat se na finále turnajů evropského okruhu, kam postupují jen první dva páry. Vy zatím držíte postupové druhé místo.

Kdybychom věděli, že to bude takto těsné, tak bychom asi plánovali trochu jinak. První Belgičané Wouter Claes a Frederic Mawet mají velký náskok, ale my jsme zatím druzí o dvacet bodů před dánským párem Mikkel Delbo Larsen - Jacob Chemnitz a o dvě stě padesát bodů před ruskou dvojicí Vitalij Durkin - Alexander Nikolaenko

Ale šance, že pojedeme je bohužel daleko menší než nepojedeme, vidím to tak na 20%.

Bohužel ale nejedeme na Dutch. Kdyby to nevyšlo, tak neúčasti na Dutchi možná budeme litovat – za finále evropské série jsou na poměry badmintonu velmi pěkné peníze 3000 dolarů pro pár, což by nám pokrylo půlku sezóny.  
 

Ale peníze nejsou všechno, určitě by to bylo i ocenění za výkony v sezóně.

Peníze rozhodně nejsou všechno, to určitě ne – byl by to pěkný závěr celé sezóny, první v kategorii dospělých.  
 

A tohle je, myslím, pěkný závěr našeho rozhovoru. I kdyby to až do toho finále nevyšlo, tak sezónu lze hodnotit jako úspěšnou.

Já jí asi jako úspěšnou hodnotit budu. Vzhledem k tomu deblu. Kdybych ho nehrál, tak bych ji radši nehodnotil. (úsměv) 
 

Tak ještě že hraješ toho debla.

To je fakt, ještě že hraju debla.