Tři nejvýše nasazené dvojice v semifinále olympijského turnaje, dva indonéské a po jednom korejském a čínském páru – všechno je, jak mělo být. Evropanům se nepodařil plánovaný atak na medaile. Právě ve smíšené čtyřhře se jim dávaly největší naděje, ale všechny uťaly asijské páry.   
 

Nova Widanto, Lilyana Natsir (Indonésie) vs. Sudket Prapakamol, Saralee Thoungthongkam (Thajsko) 21:13 a 21:19

První nasazený pár si s thajskou dvojicí, známou ve světě badmintonu spíše pod křestními jmény, neboť ta se dají i přečíst, poradil poměrně snadno.

Sudket a Saralee sice na konci druhého setu dotahovali, ale stejně jako v 1. kole i tentokrát za stavu 20:19 přijímal Nova a i tentokrát nemilosrdně výměnu ukončil už z příjmu.   
 

He Hanbin, Yu Yang (Čína) vs. Robert Mateusiak, Nadiezda Kostiuczyk (Polsko) 22:20 a 23:21

„Občas se mi stane, což mě vyvede vždy z míry, když mi někdo řekne pane, ač mám teprv dvacet čtyři,“ zpíval kdysi v písničce Olomouc Karel Plíhal. Právě z Olomouce mi dnes přišel emailem dotaz, na který se pokusím odpovědět v jednom z příštích odstavců. Ale popořadě, Pepo, popořadě.

Hanbinovi a Yang ještě ani dvacet čtyři není, jsou o dva roky mladší a přesto je nevyvedlo z míry, že v prvním setu prohrávali 17:20.

Možná to ale z míry vyvedlo Roberta a Nadiezdu, kteří už mají s jasným vedením neblahé zkušenosti. Na letošním mistrovství Evropy totiž vedli ve finále nad anglickým párem Anthony Clark – Donna Kellog 1:0 na sety a ve druhém setu 17:12 a o několik minut později ještě 19:16. Přesto se jim „povedlo“ prohrát nejen druhý, ale i třetí set.

Stejná situace se v bleděmodrém opakovala i dnes v Pekingu.

Hanbin a Yang otočili v prvním setu bezchybnou hrou skóre ve svůj prospěch a do druhého setu šli výrazně uvolněnější, neboť si v koších spolu s bagy přenášeli na druhou stranu kurtu i vedení 1:0 na sety.

Nyní dojde na výše slibovanou odpověď. Na začátku druhého setu došlo k méně obvyklé situaci, kdy za stavu 1:0 podal Robert do sítě, ale rozhodčí přesto přiřkl polské dvojici druhý bod. Podle mého názoru se pan Girish Natu, hlavní rozhodčí celého duelu, domníval, že Hanbin, který podání přijímal, vyrazil na míček předčasně. Opakované záběry jej ovšem usvědčily z omylu a tak čínský reprezentant ukázal, že s tréninkem se to zase nemá tolik přehánět, neboť přehnaná rychlost může i uškodit.

V závěru druhého setu se opět opakovala situace ze setu prvého. Především Robert neunesl tlak – a to jak psychický, tak tlak do zadního bekhendového rohu – který na něj byl čínskou dvojicí podporovanou 7500 diváky vyvinut a polská dvojice se i přes statečný výkon se soutěží loučí.  
 

Flandy Limpele, Vita Marissa (Indonésie) vs. Kamilla Rytter Juhl, Thomas Laybourn (Dánsko) 21:17, 15:21 a 21:17

Zápas šesti šestek. Ne, nehrálo se v kostky, to jen šestkrát za zápas se jedna či druhá dvojice herně „utrhla“a v jedné nepřerušené řadě získala šest a více bodů.

Markantní to bylo především u indonéského páru, který v prvním setu otočil vývoj z 13:16 na 20:16 a ve třetím setu předvedl pravý majstrštyk – v prvním kole hráli s Němci, tak se to od nich asi neučili – když za stavu 4:5 získali 11 (slovy: jedenáct) bodů v řadě.      
 

Yong Dae Lee, Hyo Jung Lee (Korea) vs. Nathan Robertson, Gail Emms (Velká Británie 21:19 a 21:12

Nathan a Gail po prvním extatickém zápase s domácími čínskými favority dokázali, že včera není dnes; v zemi, kde zítra znamená včera, to platí dvojnásob.

Korejský pár jim trpělivější, ale dostatečně útočnou hrou nedal možnost zopakovat úspěch z 1. kola a postup si zajistil nakonec poměrně jistě.

V semifinále se tak Korejci utkají s Flandym a Vitou, což bude repríza finále lednového Korean Open, kde z výhry 15:21, 21:14 a 21:18 měl korejský pár „neleečenou“ radost.

S jistou dávkou nadsázky lze říci, že Hyu Jung jde na turnaji z extrému do extrénu - hraje jak s nejstarší badmintonistkou korejského týmu (Kyung Won Lee), tak s nejmladším badminonistou (Yong Dae Lee).