Nad olympijskou vesnicí už hrdě vlaje česká vlajka, nemohu začít ničím jiným.

Na úvod dne jsme se opravdu zúčastnili vztyčení naší vlajky v olympijské vesnici; naše vlajka byla vztyčena společně s Norskem, Jihoafrickou republikou, Pobřeží slonoviny a Ázerbájdžán.  
 

Jak jste dnes trénovali? 
Absolvovali jsme jen trénink v hrací hale – Kristína a Petr trénovali spolu a byli spokojeni. Druhou, odpolední fázi v hale jsme po dohodě zrušili. Odpoledne se oba šli „proběhnout“ na „jogging track“ v prostoru olympijské vesnice. 
 

Co lze říct ke změně času, kdy Petr nastoupí ke svému zápasu?

Přišlo to bez varování dnes po tréninku. Samozřejmě jsem protestoval u vrchního rozhodčího, ale i po půlhodinové diskuzi to bylo naprosto neprůstřelné.

Byl to přímý náraz do zdi komerční reality olympijských her. BBC si prosadila, že chce dávat oba zápasy svých singlistů v přímém přenosu – Tracey Hallam měla hrát svůj zápas patnáct minut po zahájení zápasu Petra s Andrew Smithem. Takže posunuli Petrův zápas dopředu. (Petr bude hrát v sobotu ve 13:25 našeho času, namísto ve 14:00, pozn. aut.)  
 

Fotografie ze vztyčování české vlajky. Zapamatujte si polohu červeného kolečka.
Ti bystroocí z vás rozpoznají i badmintonovou minivýpravu v českém týmu. 
 

Jak jsi argumentoval?

Snažil jsem se jim vysvětlit, že Kika může svůj zápas hrát teoreticky déle než 45 minut. Ale to odmítli s poukazem na to, průměrná doba zápasů ve dvouhře žen je 28 minut a letos se ještě nehrál zápas, který by trval 50 minut, tak to jako kouč musím stihnout. (To je ovšem demagogie prvního řádu. Na posledních třech turnajích Super Serie se hrálo hned 23 (!) zápasů delších než 50 minut. Aviva Singapur Super Series  8 zápasů, nejdelší 65 minut. Djarum Indonesia Super Series 9 zápasů, nejdelší 78 minut. Wilson Swiss Super Series 6 zápasů, nejdelší 60 minut, pozn. aut.)  
 

Docela by mě zajímalo, jak je na tom Peking v otázce bezpečnosti. Skoro to vypadá, že se konají hry policistů a ne sportovců.

Celé město je plné – ne vojáků či policistů – ale „pomáhajících dobrovolníků“.  
 

A kde jsou policisté a vojáci?

Na všech křižovatkách, v okolí všech sportovišť a olympijské vesnice. Pomáhá to zvládat dopravní problémy a posiluje to náš pocit bezpečí; hlavně v okolí vesnice.

Pro mě překvapivě vojáci stojící na podstavcích pod slunečníky nejsou „stroje“, ale reagují v pohodě na naše zamávání či náš úsměv stejně. Pokud je to učili, tak se jim to docela povedlo. (Zdeněk jako bývalý voják hradní stráže o tomto ví své, pozn. aut.) 
 

Jak časté jsou kontroly, které s bezpečností přímo souvisí?

Kontrolami (Security check point) procházíme prakticky neustále. Například v hrací hale asi pětkrát a bez akreditační karty se nedá dostat nikam. Ale systém jim funguje skvěle – kontrolních rámů i lidí je spousta a až na opravdové výjimky se nikde nečeká.  
 

A teď to zkuste sami.  
 
 

Ještě před rozhovorem jsi mi slíbil perličku na závěr.  
Do haly jezdíme přes dvacet kilometrů a částečně projíždím i městem. Už několikrát jsme cestou do haly mohli pozorovat místní obyvatele, jak si podvečer zpříjemňují badmintonem hraným přímo na ulici.

Vrchol je závěr cesty, kdy zatáčíme kolem dočasných kasáren naší ostrahy a na volném prostranství vojáci „v odpočinku“ s raketami v rukou „řežou do míčku jako blázni“. Pravda je, že když jedeme z haly, kde trénují naše dvě hvězdy a další esa, tak to vojákům moc nejde, ale možná je to tím, že jich hraje pět v kruhu jedním míčkem.   
 

Nemohu se ještě nezeptat na to, zda je Petr stále „zakoukaný“? 
Co se týče Petrova zamilování, tak jsme dva dny zvažovali, jestli to napsat, proto kluci veslařský taky dost sledují web. (opatrný úsměv) 
 

Tak doufám, že to nebude náš poslední rozhovor.

Také doufám. V pátek vám všem zamáváme ze slavnostního zahájení! 
 

Naše vlajka poráží irskou jasně na body – naše skoro vlaje, irská zplihle visí.