Vlezlá, leč pravdivá je písnička o statistice, která je nudou, avšak... Mezi statistické perličky 50. MČR v badmintonu patří také účast dvou "generačních" párů, v nichž spolu na jedné straně kurtu nastupují rodič a dítě. Dana a Kateřina Kykalovy, které se zúčastnily čtyřhry žen, jsou přímo ukázkovým příkladem. Starší Dana je členkou úspěšné prosecké generace juniorů, která na přelomu 80. a 90. let sbírala jednu medaili za druhou. Mladší Kateřina nadějnou sedmnáctiletou hráčkou téhož oddílu, která se snaží kráčet ve šlépějích své matky. Dvě zcela rozdílné hráčské generace tu spojují své síly v rodinném týmu. Kuriozita? Možná: ale asi všichni víme, jak je v párových disciplínách důležitý soulad mezi partnery. A kdo by měl být ve větším souladu než členové jedné rodiny?

"Někdy v našich deblech proběhne taková vlna rodinného nesouladu, ale dneska jsme se cítily jistě a bylo znát, že v našich žilách koluje stejná badmintonová krev. Dnes panovala souhra, hrálo se mi dobře a přišly jsme si to užít," hodnotila i přes porážku vystoupení rodinné dvojice Dana. Úsměvy nešetřila ani Kateřina, byť její první zápas na MČR dospělých skončil dvousetovou porážkou s dvojicí Maixnerová-Hofmanová.

"Dneska se mi s mamkou hrálo dobře. Jen se mi někdy zdálo, že když se mi podařilo vybrat nějaký nečekaný míč po delší výměně, tak už třeba nehrála a odcházela z kurtu... Ale dneska jsme se nehádaly..." popsala Kateřina atmosféru společného vystoupení týmu Kykalových na nejvyšší badmintonové scéně.

Mateřská láska se zkrátka nezapře a i když to někdy nefunguje, jak by mělo (což signalizuje Katčino "dnes" v jinak pozitivně laděné výpovědi), působí Kykalovi jako jedna rodina nejen pro žlutou barvu oddílového trička. Trochu jiný případ rodinného spojení reprezentuje pár Pavel Kubiš - Jakub Zahrádka. Nezasvěcený by řekl, že je spojuje pouze bydliště v Klecanech u Prahy, Jakub je ale Pavlův nevlastní syn. Není to jediný důvod, proč se o tento pár zajímat: Pavel je nejstarším hráčem MČR, Jakub naopak nejmladším. Jak se zrodilo a jak funguje tohle spojenectví ohně a ledu?

"Jakub za mnou přišel, jestli bychom si nedali debla na krajském přeboru. Tam se nám zadařilo, měl jsem z toho dobrý pocit," popisuje Pavel začátky neobvyklého partnerství. Na MČR, kde se schází nejlepší hráči republiky, je těžké udělat výsledek. I přes výraznou porážku s dvojicí René Neděla - Martin Herout Pavel říká: "Dojem je dobrý, dostali jsme jeden z nejlepších párů, nešlo moc vymýšlet." Ale je na něm vidět, že odmítá všechny teorie o své rozhodující a mentorské roli: debl s Jakubem bere více jako spojení hráčské než rodinné, a spojení efektivní: "Jakub není ještě zvyklý na dospělou hru - dorostenecké soutěže jsou jiné způsobem hry, přesun do dospělých je ten nejhorší skok. Tyhle zkušenosti mu ještě chybí. Co se týká mě, už nestíhám běhat, snažím se nahrazovat to pozičně, vím, kam se většinou má míč hrát, a tam na něj čekám. Já jsem tu nejstarší, on je nejmladší, ale herně nevidím problém."

Ani Jakub si na spolupráci s Pavlem nestěžuje, a ještě akcentuje jeho zkušenosti: "Vysvětlí mi, co dělám dobře, co špatně, dokáže povzbudit na kurtě, občas je někde pozdě, ale to je možná i mnou, že nevím, kam si mám stoupnout, takže dobíhá za mě." Zároveň přiznává, že je pro něj spolupráce s tátou obrovskou motivací: "Když hraju s tátou, musím jít naplno, na to se nejde vykašlat. Dneska jsem první set hodně kazil, možná jsem byl nervózní, ve druhém setu už jsem se do toho dostal. Soupeři možná polevili." A souhlasí i v otázce přechodu do kategorie dospělých: "Horší jsou párové disciplíny, soupeři jsou zkušenější, mají větší předvídavost."

"Badminton máme v rodině." To může říci velká řada účastníků 50. MČR dospělých. Jen málokomu se ale poštěstí to, co Daně, Kateřině, Pavlovi a Jakubovi - sejít se na jedné straně kurtu v rodinné, generační dvojici, která si rozumí způsobem, jakým si jiné páry nejspíš nikdy rozumět nebudou. Letos to nevedlo k vavřínům a medailím - jak Kykalovi tak Kubišovi skončili už v prvním kole. Není ale nad čím truchlit: nakonec možná nejcennější je to, co potvrzují ve svém hodnocení všichni zúčastnění - "mladí" mají v rodičích nezaměnitelný vzor, "zkušení" s láskou předávají své badmintonové umění vlastním následovníkům. Jen tak dál.

-tomus