Petr Koukal: Zatím nemůžu říci, že bych jásal a byl nadmíru spokojený.
Petr Koukal hodnotí své první tři měsíce olympijské kvalifikace.
S jakými cíli a v jakém postavení jsi do olympijské kvalifikace vstupoval?
Cíl byl a je stále jasný a jediný. Úspěšně se co nejdříve kvalifikovat na olympijské hry v roce 2012.
Olympijská kvalifikace má za sebou tři měsíce, jak jsi s nimi spokojen?
Zatím nemůžu říci, že bych jásal a byl nadmíru spokojený, ale na druhou stranu se mi podařilo uhrát tři výsledky, jejichž průměrný bodový zisk je přes 2100 bodů, což může být zatím „uspokojivé“ a je to dobrý základ, na kterém se dá stavět.
Ano, zatím jdeš systémem „co měsíc, to dobrý výsledek“. V květnu čtvrtfinále Denmark International, v červnu Sudirman Cup, v červenci Canada Open. To je dohromady součet přes 6000 bodů a dobrý základ olympijské kvalifikace.
Nejsou to žádné světové výsledky, ale dostatečně dobrý začátek.
Když už počítáme body, kolik jich bude podle tvého názoru stačit nebo na kolikáté místo na světovém žebříčku je třeba mířit?
Nemám to spočítané přesně na místo nebo na bod, ale věřím, že minimálně 80. místo bude stále ještě postupové. Nicméně můj vlastní cíl je podstatně výš, nechci se do dubna nervovat a každý čtvrtek sledovat nový žebříček.
Kde jsi mohl získat více?
Dobrá otázka. Dá se říct, že asi nikde. V Dánsku s Jorgensenem to byl vyrovnaný zápas, ale tahal jsem za kratší provaz. Na Sudirmanu víc získat nešlo, na Maledivách jsem na Panga neměl, s Ousephem v USA mi zápas příliš nesedl a Japonec Ueda měl v Kanadě ze hry víc a takticky mě přehrál.
V následujících dvou měsících tě čekají tři velmi významné turnaje. Mistrovství světa, vrchol letošního roku. Bitburger Open, kde obhajuješ semifinále. Mezinárodní mistrovství České republiky, kde jsi před dvěma lety zvítězil. Jaké jsou tvé cíle na tyto turnaje?
Na MS je z hlediska bodů do kvalifikace důležité porazit Zavadského. Můj cíl byl 3. kolo a platí dál, i když Simon Santoso ve 2. kole je světová špička.
Bitburger Open je turnaj s velmi smíšenými pocity a vzpomínkami, byl pro mě historicky nejúspěšnější, ale zároveň poslední před vážnou nemocí. Letos se budu snažit brát ho jako každý jiný turnaj a pokusím se hrát znovu minimálně tak dobře jako vloni.
Mezinárodní mistrovství ČR. Oblíbený turnaj s krásnými vzpomínkami. Cíl je jasný, obhájit vítězství z roku 2009.
Nestraší tě v případě neobhájení loňského zisku na Bitburger Open pád z první světové stovky?
Nestraší, věřím, že ještě předtím získám body na mistrovství světa.
Jaké další turnaje tě v následujících měsících čekají?
Omlouvám se, to v tuto chvíli nebudu prozrazovat.
Tvá pozice se od všech ostatních českých hráčů výrazně liší. Zatímco oni mohou jen získat, ty svou pozici potvrzuješ. To je změna oproti situaci před Pekingem. Jaké to je, být ten naháněný, potvrzovat získané pozice?
Neberu to jako stres, ale jako motivaci. A velkou výzvu. Věřím, že největšího soupeře jsem už překonal a na kurtu to jen potvrdím.
Kdo ti na cestě do Londýna pomáhá, kdo je součástí tvého týmu?
Čím dál tím více lidí. Nejvíce pomáhá Ivan Křenek (mentální trenér), táta (manažer), děda (vyplétač), Silvia Šúrová (fyzioterapeutka), Roman Hrabáň (kondiční trenér) a velmi příjemnou součástí týmu jsou nově také kamarádi Vláďa Barák a Tomáš Sysel, kteří se mnou točí dokument Cesta snu.
Zmínil jsi dokument Cesta snu. V jedné ukázce tam běžíš v dešti, jsi Rainman českého badmintonu. Jaké máš plány a cíle do druhé části roku 2011, životní i badmintonové?
Pokračovat v dobře rozjeté olympijské kvalifikaci, potvrdit své uzdravení a výkonnost konstantně dobrými výsledky, dál dělat badminton s chutí a užívat si ho stejně jako život samotný.
Máte-li jakýkoliv dotaz ohledně badmintonu a na našich stránkách jste nenašli odpověď, napište mail na adresu jrubas@seznam.cz. Bude-li to v mých silách, rád vám na něj odpovím.
Související články
