Během prvních měsíců tohoto roku jsem se přestěhoval do Dánska a s tím se docela změnil i způsob mojí přípravy. Do toho jsem šel i s tím, že se může stát, že mé výkony nebudou zpočátku optimální.

Když kvalifikace začala, byl jsem na pozici české trojky, Honzovi Vondrovi na dostřel. Petr Koukal byl stále daleko. Nicméně na turnajích, které jsem hrál, jsem se chtěl prezentovat co nejlépe a samozřejmě i nějaké body uhrát, v lepším případě se přiblížit Petrovi. Na druhé místo před Honzu jsem se dostal.

 

Nevím, jestli je na místě, abych nyní „svou“ olympijskou kvalifikaci vůbec hodnotil. To, že se teď zotavuji po zranění, je pro celý můj badminton poměrně zásadní zásah. Systematicky trénuji teprve nějakých 10 dní a o stoprocentním tréninkovém zápřahu zatím žádná řeč, ale vše je na dobré cestě.

Španělsko bylo poslední soutěží, kterou jsem teď hrál. Musel jsem zrušit Lithuania International Series, kde jsem měl být mimo jiné 6. nasazený, a bohužel také ME klubů s Benátkami nad Jizerou. První turnaj bych měl odehrát v průběhu září.

 

V Dánsku i ve Španělsku jsem měl velmi těžké rozlosování, ostatně stejně jako celé jaro, s výjimkou hned lednového Estonia International Series.

Ty zmiňované dva turnaje byly podle mě herně nejlepší za celé období od konce minulého roku.

 

Rychle, jedno nesprávné došlápnutí a bylo to.

 

Velmi. Neřekl bych, že spokojený je to přesné slovo. Jsem především velmi rád, že jsem se skrze pana Bohumila Dufka, který mně i našemu klubu dlouhodobě pomáhá, dostal do péče MUDr. Marcela Staši. Ten totiž odvedl skvělou práci a v současné době vnímám, že můj návrat na soutěžní kurty bude o poznání rychlejší než před dvěma lety. Jsem mu za to moc a moc vděčný.

 

Vidíš, tahle úvaha, přestože se sama doslova nabízí, kolem mě prošla jenom párkrát a to až potom, co se na ni někdo z mého okolí, právě tak jako teď ty, zeptal. Když jsem pochopil, že operace bude nevyhnutelná, zařekl jsem se, že za každou cenu se na kurt vrátím a „dodělám tu svou rozdělanou práci“.

 

Do Dánska jsem se vrátil v půlce července. Od 20. července pak pravidelně trénuji. Zatím má badminton prostor tak 2 až 2,5 hodiny denně. To je ale jen část mého tréninkového programu. Postupně se snažím dostávat zpět do kondice a k tomu všemu každý den cvičím série kompenzačních cviků, které jsou velmi důležité.

 

Především je to stále můj trenér z Českého Krumlova Radek Votava. Moje stěhování sem přišlo po společném plánování a můj program tady v Dánsku, stejně jako turnajový plán a samozřejmě i další věci společně konzultujeme.

Těsně předtím, než jsem se zranil, tady v Dánsku za mnou Radek byl a takovýchto pobytů spojených s turnaji bychom chtěli organizovat více. Tady v Dánsku je pak mým trenérem a v určitém směru i rádcem Lennart Engler. Spolu s těmito dvěma muži je to pak celá řada fyzioterapeutů v Dánsku i v Čechách. (úsměv)

A samozřejmě těžko bych sportoval na současné úrovni bez podpory rodiny, sponzorů nebo bez drobných pomocí od známých a přátel. Všichni do jednoho jsou pro mě důležití.

 

Samozřejmě. Navíc o body nejde jen kvůli té olympiádě, ale i dalším soutěžím.

 

Uvidíme, zapojení do kolotoče turnajů plánujeme na září.

 

Zůstat zdravý. (úsměv) To ostatní už se pak přidá.