V době, kdy je psán tento článek (mezi Mikulovem a Prahou), je většina českých hráčů už na cestě domů; v našem autě jedou Jakub Bitman, Pavel Drančák, Lucie Havlová, Jaroslav Sobota a já.
 

Ale jak k tomu došlo, že se vracíme už dnes?

Ve smíšené čtyřhře si Pavel Drančák s Miroslavou Vaškovou vylámali zuby na tureckém medu, Šárka Křížková s Jarolímem Vicenem ze Slovenska zdolali domácí pár Benjamin Schlemmer – Alexandra Mathis ve dvou setech.

Ve dvouhrách jsme měli v hlavní soutěži čtyři zástupce.

Jan Vondra i Pavel Florián svým soupeřům podlehli shodně v těsných koncovkách třetích setů. Kristína Ludíková svou třísetovou bitvu s Angličankou Rachel Howard už zvládla. A vůbec nejsnadnější postup měl Petr Koukal, tedy jen výsledkově nejsnadnější. Jinak to bylo těžké, velmi těžké, Petr musel porazit Christiana Linda Thomsena z Dánska, na turnaji čtvrtého nasazeného. Podařilo se mu to – i když občas nebyl spokojen s výroky rozhodčích - ve dvou setech!

Ve čtyřhře žen došlo k zajímavému paradoxu – slovenská spoluhráčka se ukázala lepší těch asijských.

Kateřina Tomalová hraje s Indonésankou Gustiani Sari Megawati už poměrně pravidelně, pro Zuzanu Pavelkovou s Malajkou Jeslyn Swi Ling Pang to byla turnajová premiéra. Ale ani sehranost ani vzájemná ohleduplnost při prvním setkání k úspěchu nevedly. Naopak uspěla Šárka Křížková a Iveta Gálová, po třísetové výhře nad rakouskou dvojicí Nina Almer – Sarina Kohlfürst.

Ve čtyřhře mužů nastal klíčový okamžik pro české deblisty v hlavní soutěži přesně ve 20:12. U vchodových dveří se setkaly zástupci všech tří našich párů v soutěži. „Jak jste hráli?“, ptal se Ondřej Kopřiva,přicházející z kurtu, Jakuba Bitmana, právě odcházejícího z haly. „Prohráli“, zněla stručná odpověď. „A vy?“ obrátil se Ondřej na mě. „Taky, ale prohráli jsme mnohem líp.“